11.kapitola

6. února 2009 v 22:31 | Rebelka |  Dědictví
Harry ani nevěděl, kdy usnul. Zdálo se mu, že hraje s Uršulou tenis, Protiva mezitím drhnul podlahu. Ron jen přihlížel, pak přistoupil k Harrymu, vytasil hůlku. Místnost zaplavilo oslepující zelené světlo, Harry slyšel pisklavý smích...

Probudil se celý zpocený. Udiveně se rozhlédl kolem sebe, nemohl si uvědomit, kde je. Teprve po chvíli si nasadil brýle a pohlédl na hodinky. Strnul. Půl jedenácté. Ron s Hermionou už určitě pomáhají Brumbálovi a on... Proč ho nikdo nevzbudil?

Rychle se převlékl a spěchal do společenské místnosti, kde k jeho radosti čekali Ron a Hermiona.

"Už jsme tě chtěli jít vzbudit, ospalče" prohodil Ron. Harry chtěl něco namítnout, ale Hermiona je přerušila. "Nechte toho. Radši už půjdeme."

Ve Velké síni se zastavili. Přípravy už byly v plném proudu. Vtom Harry uslyšel vedle sebe chrochtavý zvuk. Otočil se. Ron se vedle něj svíjel smíchy a ukazoval kamsi ke stolům jednotlivých kolejí.

Harry se rozesmál taky. Snape ve značně ušpiněné zástěře utíral mokrým hadrem zmijozelský stůl. Mastné vlasy měl stažené do jakéhosi podivného útvaru, aby mu nepadaly do tváře a na rukách měl gumové rukavice.

"Nemáte někdo tofokarát?" zeptal se Ron toužebně. "Fotoaparát, Rone" opravila ho Hermiona, která se také usmívala.

Snape po nich seknul zlobným pohledem. "Přeji dobré ráno" ozval se za nimi Brumbálův hlas. "Mohli byste, samozřejmě pomocí kouzla, dostat tyhle svíčky do vzduchu? Ještě je nezapalujte, to se udělá až úplně nakonec."

Přikývli a vytáhli si hůlky.

"Wingardium leviosa" vykřikli Harry a Hermiona současně. "Wingardium leviosa" zašeptal Ron s úsměvem, ale nemířil na svíčky. Snapovi vylétla hadra z rukou a připleskla se na kouzelný strop. Ron zahýkal smíchy. Hermiona na něj šokovaně pohlédla.

"Rone, z toho bude pořádný průšvih" šeptla.

Snape si jich ale asi nevšimnul, v klidu si přičaroval novou hadru a pokračoval v úklidu.

"Nechce nám nadávat před Brumbálem" napadlo Harryho. "Pak nám to spočítá."

"Taky si myslím" přikývla Hermiona a pohlédla rozzuřeně na Rona. Poté pokračovala ve zvedání svící. Za necelou hodinu se všechny vznášely u stropu.

Pak nosili na stůl zlaté příbory a Hermiona aranžovala květiny do středověkých váz.

Když Harry natáhl pomocí kouzla poslední koberec, odebrali se zpět do ložnic. Přesunuli si věci ke svým postelím, naposledy si nerušeně zahráli kouzelnou ruletu, pořádně se proběhli po chodbě, a protože už za deset minut měl přijet Bradavický expres, převlékli se do hábitů a vešli do Velké síně. Dveře se znovu otevřely.

"Uf, stihli jsme to tak, tak" vydechla Hermiona, zatímco do místnosti proudil dav jejich spolužáků. "Kde jste byli?" zajímal se Seamus Finigan, nebelvírský chlapec s pískově žlutými vlasy.

"Ujel nám vlak" vysvětloval Ron ,ale uši mu zčervenaly.

Seamus chápavě přikývl, ale to už se dveře znovu otevřely a vešel hlouček ustrašených malých prvňáčků v čele s profesorkou McGonagalovou.

Celý zástup se zastavil před odřeným, starým kloboukem, který na první pohled vypadal docela obyčejně. To ale jen do chvíle, kdy se u krempy klobouku objevila trhlina a on začal zpívat.

Spojili se kouzelníci,
co neviděl svět
a prchlivý Zmijozel
přidal se k nim hned.
Aby bylo mágů více,
založili Bradavice.
Každý z nich svou kolej měl
a tam učil co sám chtěl.
Jedním z nich,
Godrik Nebelvír byl,
jenž rytířskost, klid a odvahu ctil.
Dále Helga z Mrzimoru,
čestná a ochotná dáma,
mravní silou vždy v před hnána.
Nebo Rovena z Havraspáru,
jež měla bystrou a chápavou hlavu.
A potom Salazar Zmijozel,
co rád ctižádost a slávu měl.
Povolali proto mě,
Moudrý klobouk špinavý.
nasaď si mě na hlavu,
jsem na tebe zvědavý
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 ke-sa-ha-ki ke-sa-ha-ki | 24. července 2006 v 9:55 | Reagovat

Nedokážu si představit  Brumbála uklízet.. Ta básnička Moudryho  klobouku Ti musela dát zabrat..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama