16.kapitola

6. února 2009 v 22:31 | Rebelka |  Dědictví
Hned ráno měli první hodinu péče o kouzelné tvory v tomto roce. Harry doufal, že tentokrát budou spojeni s někým jiným, než se zmijozelským ročníkem. Hned při vstupu na pozemky se jeho naděje rozplynuly.

"Hej, Pottere. Proč se nikdy neučešeš? Ty vlasy máš strašný."

"Zavři zobák, Malfoyi" odsekl Harry a cítil, jak rudne. "Já být tebou bych si aspoň zamaskoval tu nechutnou jizvu. Ale ty jsi na ni vlastně hrdý, že? Nechápu, jak může být někdo slavný jen díky zdeformovanému obličeji."

"Ty prostě Harrymu závidíš" ozval se Ron.

Malfoy se ušklíbl."Tobě ale rozhodně nezávidím, Weasley. Koukám ale, že jsi trochu přibral. Vaše rodina asi ulovila nějakou pořádně vypasenou krysu a tak jste měli hody. No fuj, Weasley. A co se vlastně stalo s tou tvou starou opelichanou Prašivkou, nebo jak se jmenovala. Už jsem ji dlouho neviděl. Tu jste taky snědli, nebo prostě jenom chcípla hlady?"

Harry viděl, jak Ronovi zrudly uši.

"Nevšímej si ho" šeptl. Malfoy se rozesmál. "Copak Pottere, máš strach? Určitě si o sobě myslíš, kdoví jaký jsi silný, ty malý ubožáčku." Ron vytáhl hůlku.

"Tak pote všecky sem" ozval se Hagridův zvučný hlas. "Máš štěstí, Malfoy" zasyčel Ron a rozběhl se za zbytkem třídy. "Letos bude péče vo kouzelný tvory fakt netradiční. Vím, že vás nebaví se furt starat vo tlustočervy a tak jsme s Brumbálem něco vymysleli." "Hmm, to chci teda vidět" ozval se Malfoyoův hlas.

Hagrid zrozpačitěl. "No myslel jsem... zdálo se mi to jako dobrej nápad... vlastně... hergot, co to plácám. Prostě jsme vymysleli, že si každý z vás vybere jakýkoliv zvíře, vo jaký se bude chtít starat. Škola vám ho opatří. Já vám k němu dám různý příručky, abyste viděli co a jak a nakonci roku se všechno zhodnotí. Rozuměli ste?"

Všichni přikývli. "Tak jo. Teď bych byl rád, kdybyste mi nahlásili, vo jaký zvíře se chcete starat. Estli někdo ještě neví, tak ať se podívá do učebnice, tam sou úplně všecky zvířata co existují. Máte na to čas do konce hodiny."

Harry s Ronem a Hermionou poodešli trochu od ostatních studentů, aby měli při vybírání klid a otevřeli učebnice.

"Máte někdo aspoň tušení o jaké zvíře byste se chtěli starat?" zeptal se Ron. "Ne" opáčil Harry. "A myslím, že si do konce hodiny nic nevyberu." Hermiona byla zticha a tak se oba zahleděli do učebnice.

"No fůj. Nechápu, jak se někdo může chtít starat o tohle" ušklíbl se Ron a ukázal obrázek Harrymu. Ten se otřásl odporem. Zvíře bylo asi čtvrt metru dlouhé a stejně tak široké. Mělo černou barvu, ale přesto bylo jakoby průsvitné, takže šly vidět všechny jeho vnitřnosti. I na obrázku vypadalo příšerně slizce.

Když Harry překonal potřebu se vyzvracet, pokračoval v listování knihou. "Hele Rone, tohle by snad šlo... No fuj, koukej, čím se to živí..."

"Tak pote všecky zase sem a nahlaste mi ty zvířata," ozval se asi za půl hodiny Hagrid. Protože museli k Hargridovi chodit po jednom, nevěděl Harry, co si jeho kamarádi vybrali. Teprve až se sešli ve společenské místnosti, měl možnost se jich na to zeptat.

"Nakonec jsem si vybral hrabáka. Mamka mě asi zabije až ho přivedu domů, ale co se dá dělat."

"Já budu mít sovu. Chtěla jsem si ji koupit už předloni, ale nakonec jsem si vzala Křivonožku. Teď už si konečně nebudu muset půjčovat školní. A ty, Harry?" "Vůbec jsem nevěděl, jak se rozhodnout, ale na poslední chvíli jsem si vybral drátka."

Ron ožil. "To je ten miniaturní drak? Páni, škoda, že jsem si na něj nevzpomněl."

"O tom už jsem četla" poznamenala Hermiona. ( Ron se ušklíbl ). "Dorůstají se nanejvýš metrové výšky a když jsou dobře vycvičení, poslechnou do puntíku svého pána. Jsou prý docela roztomilí."

"Mohl bys ho použít proti tomu tvýmu nemožnýmu bratránkovi" navrhl Ron. Hermiona se zatvářila šokovaně. "Rone, tobě snad přeskočilo! To by přece Harry nikdy neudělal. Že ne, Harry." "No, neříkám, že by mě to nenapadlo... uklidni se, Hermiono. To byl jen vtip! Přes prázdniny ho budu mít v Bradavicích."

"Ale Hagrid se fakt vytáhl" liboval si Ron. "To budou aspoň hodiny!" "Jen se moc nerozplývej", usadila ho Hermiona "a radši pohni kostrou, ať nepřijdeme pozdě na lektvary."

Snape je přivítal s ledovým výrazem na tváři. "Učebnice si shovte" vyštěkl na Hermionu. "Nebudete je dnes potřebovat."

Harry pookřál. Praktická cvičení byla přece jen lepší, než nudné listování v knížkách. Bohužel se zmýlil, i když musel uznal, že následující dvouhodinovka rozhodně nudná nebyla.

"Dnes si pokusíme namíchat lektvar smrti," prohlásil s ledovým klidem. "A jestli se někdo nebude chovat podle mých představ... víte, co bych s ním udělal, Pottere?" ani nečekal na odpověď ( všem bylo beztak jasné, co tím chtěl říct ) a pokračoval.

"Tady na tabuli máte přísady, které najdete na mém stole. Lektvar je opravdu složitý a pochybuji, že ho alespoň jeden nebelvírský vrták namíchá správně... Ano slečno Grangerová. Tím vrtákem jsem myslel i vás. Jeho účinky jsou opravdu hrozivé..."

Harry se snažil jak jen mohl, bylo to ovšem dost obtížné, protože mu Snape celou hodinu stál a zády a kontroloval ho. Když Harry přidal poslední přísadu, profesor se zklamaným výrazem v obličeji odkráčel. Harry věděl, že uspěl.

Hermiona už byla taky hotová a teď koutkem úst radila Nevillovi. Harry měl ale nepříjemný pocit, že o tom Snape ví- jeho domněnka se rázem potvrdila.

"Tak co Longbootome, už vám chcípla ta vaše ropucha?" pronesl chladným hlasem Snape. Malfoy zahýkal smíchy.

Nevillovi se rozklapala kolena. "Ještě ne, pane profesore" vypravil ze sebe. "Zkusíme, jak se vám povedl ten váš lektvar, se kterým vám slečna Grangerová pomáhala. To vás aspoň pro příště naučí pracovat samostatně. Dejte mi sem tu žábu."

Nevill, který si vždy bral Trevora všude sebou se ani nepokusil o odpor a roztřesenou rukou podal žabáka profesorovi.

"Ale na to nemáte právo" ozvala se rozhořčeně Hermiona. Snape ji zpražil jediným pohledem. "Vy buďte aspoň jednou zticha. Stejně je to vše jen kvůli vám."

Hermiona zalapala po dechu. "Neville, nedávej mu ho. ON na něco takového nemá právo!" Zdálo se však, že Nevill ani neviděl, ani neslyšel. Snape mu Trevora vytrhl z ruky. Zděšená třída sledovala, jak Snape nabral kapátkem trochu lektvaru a nalil jej zvířeti do úst.

Trevor sebou přestal zuřivě zmítat a padl na lavici. Parvati vyjekla. Hermiona zírala na Snapa, neschopná uvěřit, že něco takového udělal. Profesor se však nepřestal usmívat.

"Lektvar smrti je nesmírně složitý, takže jsem si byl Longbotome téměř jistý, že něco pokazíte, i když vám Grangerová napovídala. Po přidání kůže z hřímala jste míchal jen třicet osm vteřin a ne třicet devět, nemám pravdu? Vaše ropucha je pouze v bezvědomí. Odneste si ji na ošetřovnu, než vám přece jen chcípne." Jen co Nevill odešel, rozpoutala se ve třídě hotová vřava.

"Jak jste mohl vědět, že Nevill něco zkazí?" hulákal Harry. "Myslel jsem si to" odvětil suše Snape. "A neřvěte na mě Pottere. Srážím Nebelvíru deset bodů."

"A co kdyby Nevill míchal o sekundu déle" ozval se Ron. "To by Trevor umřel?" "Neříkejte, že vám na té žábě tolik záleží. A už se o tom nehodlám s nikým bavit... S NIKÝM, rozuměl jste Pottere? A teď běžte všichni na další hodinu. BEŽTE! Kdo tu ještě za minutu bude, tomu srazím padesát bodů. A myslím to vážně!"

Všichni spěšně odcházeli z učebny. Harry počkal u dveří na Rona a Hermionu. Hermiona měla pořád hrůzou rozšířené oči a Ron byl téměř průsvitný. "Snape to dneska opravdu přehnal" prohlásil Harry.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama