21.kapitola

6. února 2009 v 22:31 | Rebelka |  Dědictví
Do šatny Nebelvírského famfrpálového mužstva doběhl Harry naprosto udýchaný. Ne, že by snad zaspal- vstával už téměř před dvěma hodinami, jen se dnes necítil ve své kůži. Nejdříve si zapomněl v ložnici koště, pak zase famfrpálový hábit. Ruce se mu klepaly jako nikdy předtím a po čele stékaly tenké pramínky potu. A to za pět minut začíná první famfrpálový zápas sezóny- Nebelvír proti Havraspáru.

Opravdu se necítil dobře. Představa, že ze sebe bude muset za chvilku vydat vše, co je v jeho silách mu naháněla husí kůži.

Když se to tak vezme, celý minulý týden mu vůbec nebylo dobře. Ve škole se nemohl soustředit. Jediný důvod, proč nepřipravil Nebelvír o spoustu bodů byl ten, že v přesýpacích hodinách, které ukazují, jak si která kolej vede, nebyl stále ani jeden rudý kamínek. Místo toho tedy trávil každý večer v mrazivém sklepení s ještě mrazivějším profesorem. Do ložnice se dostával(pokud vůbec někdy) až tak kolem třetí hodiny ranní. Docela vážně se obával, jestli svýma opuchlýma očima vůbec uvidí zlatonku. Opravdu nechápal, co se to s ním děje. No, vlastně, aby byl upřímný, docela to chápal.

V duchu stále viděl její obraz. Její dlouhé černé vlasy, volně spadající až do pasu a blankytně modré oči. Úsměv, který vykouzlila na tváři, kdykoli se potkali.

Od té doby, co mu Ron vyřídil její vzkaz, na ni nepřestával myslet. Z přemýšlení ho vytrhl starostlivý hlas. "Harry, jsi v pohodě???" strachovala se Angelina. Harry jen silou vůle přikývl. Vůbec se necítil dobře, ale co by tím získal, kdyby řekl Angelině pravdu???

Kapitánku tím zřejmě moc nepřesvědčil, ale už se ho neptala.br>
"Tak, všichni mě poslouchejte! Tohle je náš první zápas po dvou letech. Jestli budete hrát jako vždycky, nevidím důvod, proč bychom neměli vyhrát. Jsme rozhodně lepší než oni, takže hlavně nebuďte nervózní a hrajte, jako vždycky." Harry si matně uvědomoval, že ho Angelina probodává pohledem, ale bylo mu to jedno. Vlastně mu bylo jedno všechno. Ze všeho nejradši by si lehl na tvrdou podlahu v šatně a usnul.

"Tak jdeme na to," ozval se jakoby z velké dálky Angelinin hlas. Všechny postavy v místnosti nasedly na koště. Harry je následoval. Ostrý vítr na hřišti ho trochu vrátil do přítomnosti. Pevněji stiskl svůj Kulový blesk. Věděl, že se musí soustředit.

Z protější šatny se přiřítilo sedm postav v modrých hábitech. Jedna z nich, drobná tmavovláska postoupila o krok dopředu a podala si ruku s Angelinou. Harry jasně cítil, jak mu žaludek udělal kotrmelec.

Madame Hochová prudkým kopnutím otevřela truhlu s balóny a malá zlatonka s černými potlouky vylétla do vzduchu. Následoval ostrý hvizd na píšťalku a čtrnáct lidí vzlétlo do vzduchu.

"A je to tady!!! Začíná první famfrpálové utkání sezóny!!!" hulákal Ron do mikrofonu. "Dnes hraje Havraspár proti Nebelvíru!!! Camrálu se okamžitě chopil Nebelvír, který hraje mnohem lépe, než Havraspár- ale paní profesorko, vždyť je to pravda," protestoval a snažil se uskakovat před rozzuřenou McGonagalovou. Z modře zbarvené části tribuny se ozývaly nadávky adresované komentátorovi. Ron očividně znejistěl. "Takže, Johnsová nahrává Bellové, ta znovu Johnsové. Tohle byla perfektní klička a… a … a Johnsová dává první gól!!! Nebelvír vede deset nula!!!"

Tohle všechno Harry skoro nevnímal. Měl spoustu starostí sám se sebou. Srdce mu divoce bilo, ale ne vzrušením, nebo únavou, Harry měl strach. Tohle se mu ještě nikdy nestalo. Ani tehdy před pěti lety, když poprvé nasedl na koště, neměl závrať. Teď ano.

Co se to s ním jen děje? Ruce se mu klepaly tak, že se jen stěží udržel na koštěti. Křečovitě svíral násadu a ani se nesnažil hledat zlatonku. Jestli mu sama nevlítne do rukávu, tak nemá nejmenší šanci ji chytit. Teď bylo pozdě si vyčítat, že neposlechl Hermionu a nešel na ošetřovnu. Teď už je pozdě na všechno. Nebelvír prohraje. A to jen a jen kvůli němu.br>
"A je tu další gól!!! Nebelvír vede 100:40. naši chytači zatím moc práce neměli," no to se ti jen zdá, pomyslel si Harry, který už byl na pokraji svých sil, "zlatonka se tu ještě neobjevila."

Uplynula bezmála další hodina. Pro Harryho to bylo hotové utrpení. Cítil, jak ho pomalu zmáhá horečka. Jeho oči roztržitě těkaly sem a tam po celém hřišti v naději, že spatří zlatonku. Nebelvír už vyhrával 190:60. Harry jenom doufal, že se okřídlený malý míček ještě dlouho neobjeví. Alespoň do té doby, dokud Nebelvír nepovede o sto padesát bodů.

"A je tu další gól!" vřískal Ron s fanatickým leskem v očích. "Tak to tady už dlouho nebylo. Musíte uznat, že dnes jsou nebelvírští střelci opravdu nepřekonatelní."

A v tom ji Harry uviděl. Poletovala skoro u země. Její zlatá barva házela do okolí prasátka.

Začala mu pulzovat krev ve spáncích. S posledních sil pobídl kulový blesk k nejvyšší rychlosti. Zatočila se mu hlava.

Už byl od ní jen padesát metrů a vzdálenost se každým okamžikem krátila. Odkudsi se vynořila černovlasá postava v modrém hábitu. Teď letěli spolu, bok po boku, natlačeni na sebe. Harry natáhl ruku. Už ji viděl téměř před sebou. Hlava mu třeštila, jak ještě nikdy. Musí zpomalit, jinak se rozskočí bolestí.

Do očí se mu vehnaly slzy. Ještě pět metrů. Cho se dostala kousíček před něj. Harry se natáhl, jak mohl nejvíc a chňapl po zlatonce. Stiskl už ale jenom zaťatou pěst své soupeřky, ze které se marně snažil vyprostit malý zlatý okřídlený míček.

Zatočila se mu hlava a omdlel.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 ke-sa-ha-ki ke-sa-ha-ki | 24. července 2006 v 17:57 | Reagovat

On si vysloužil u Snapa trest?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama