6.kapitola

6. února 2009 v 22:31 | Rebelka |  Dědictví
Harryho napadaly ty nejčernější myšlenky spojené s jeho budoucností. Co mu mohou udělat? Vyloučit ho? Zlomit mu hůlku? Odvést do Azkabanu?- to snad ne. Jedna horší představa stíhala druhou.

Brumbál se tvářil velice tvrdě a nelítostně, takového ho Harry ještě neviděl. Přesto promluvil docela klidným hlasem.

"Je to pravda, to, co říkal Severus? Byl jsi v jeho kabinetě?"

Harry polkl a tiše přikývl, neměl ani sílu na to, aby se bránil.

"A můžeš mi k tomu něco říct?", vyslýchal ho dál ředitel smutným hlasem. "Víš, patřil jsi k mým nejoblíbenějším studentům, někdy jsem se sám v tobě shlížel, ale to, co jsi teď udělal..."

Harry se nadechl. Věděl, že musí říct pravdu. Hlas se mu sice neuvěřitelně klepal, ale Brumbál ho nepřerušoval.

Harry vylíčil celý ten příbeh, který začínal anonymním dopisem a končil Snapovým kabinetem.

Když skončil, pohlédl upřeně na ředitele, který jeho pohled opětoval.

Harry jasně viděl ten rozdíl. Brumbálova tvář už nevyhlížela tak tvrdě a na chvíli se na ní objevil i úsměv. Pak ale zase zvážněl

. "Pořád ještě nechápu, jak jsi mohl být tak strašně lehkomyslný, ale to teď necháme stranou. Samozřejmě si žádný trest nezasloužíš, to by ode mě bylo podlé a nechutné- viď?" Brumbál na něj lehce mrkl.

"K tetě a strýčkovi už se o prázdninách nevrátíš. Zůstaneš tady v Bradavicích. Myslím, že to tak bude nejbezpečnější. Opravdu je ale důležité, aby sis uvědomil, že toto se už nesmí nikdy opakovat. Jsem si zcela jistý, že Voldemort to zkusí znovu.

Zároveň, Harry, jsem na tebe opravdu hrdý. Sice nebýt toho tvého fénixe, mimochodem, jak se jmenuje?"

"Blady."

"No, tak nebýt Bladyho, Sirius bude mít jistě radost, když se dozví, že ti zachránil život. Ale Harry, zatím o tom svému kmotrovi neříkej. Jak ho znám, tak by se okamžitě za tebou vypravil sem do Bradavic, aby se ujistil, jestli ti něco nechybí a to je to poslední, co potřebujeme. Ministerstvo po něm ještě nepřestalo pátrat..."

Dveře do pracovny se s hlasitým bouchnutím rozrazily a na prahu stát Snape s nedočkavým výrazem ve tváři.

"Tak pane řediteli, už jste se rozho..."

"Řekl jsem vám, že máte počkat venku, Severusi," poznamenal Brumbál chladně a Harry jen stěží potlačil úšklebek.

"Profesore Brumbále, já se přišel pouze zeptat, jak Pottera potrestáte. Osobně navrhuji...," drmolil Snape, kterého zřejmě zaskočil tón Brumbálova hlasu.

"Vaše názory mě nezajímají, Severusi. Harryho jednání plně schvaluji. Jsem velmi rád, že se tento malý incident vyřešil."

Snape na svém bledém obličeji vykouzlil tak tupý a nechápavý výraz, že Harry vyprskl smíchy. Aby to zakryl, tak se okamžitě nahlas rozkašlal. Brumbál na něj spiklenecky zamrkal.

"Ale pane řediteli, já nechápu..."

"Už dost řečí, Severusi. Teď Harryho doprovodíte do jeho společenské místnosti."

Snape se zatvářil, jako by mu Brumbál právě zrušil Vánoce. Pohledem, který připomínal rozzuřeného býka Harryho doslova propaloval.

Vyšel ze dveří a Harry ho následoval.

"Zkazil jste mi den, Pottere, je vám to doufám jasné?"

Harry neodpověděl, a tak zbytek cesty šli mlčky. Před otvorem, kde ve školním roce bývala podobizna Buclaté dámy se Snape zastavil.

"Dál už snad trefíte sám, Pottere?" procedil mezi zuby.

"Ano a nashledanou!" odpověděl Harry zdvořile.

Snapovi to ale zřejmě moc zdvořilé nepřipadalo a tak se rychle rozběhl do své ložnice.

Ani si nevšiml, že za ním Blady letěl celou cestu. Teprve až přistál na posteli, kde normálně spával Ron, ho Harry něžně pohladil.

"Zachránil jsi mi život, Blady," šeptl měkce.

Rozhlédl po ložnici. Celá místnost byla nezvykle prázdná a tichá.

Vytáhl si z kapsy deník, který našel v Godrikově dole. Nevěděl proč, ale tato malá knížečka byla jediná věc, co Brumbálovi zatajil. Začal si v ní se zaujetím listovat.

Ani si nevšiml, že někdo otevřel dveře od ložnice.

"Harry."

Harry sebou trhl a deník kvapně pohodil za postel. Vypadalo, že si toho Brumbál nevšiml.

"Nestihl jsem s tebou, než nás profesor Snape vyrušil" Brumbál se mírně usmál, "vyřešit pár následujících záležitostí. Harry, z Bradavic se nesmíš až do konce prázdnin hnout ani na krok. Zítra se zastavím u tvých příbuzných a vše jim vysvětlím. Jistě si už o tebe dělají opravdu starost," Harry se ani nenamáhal Brumbála opravovat, "když zjistili, že nejsi doma. Také ti tam vyzvednu všechny věci do školy. Školní potřeby ti v Příčné ulici nakoupí Hagrid. Jídlo ti domácí skřítkové donesou až sem. Doufám, že ti je vše jasné."

Brumbál se na Harryho pronikavě podíval. Harry jen kývl v odpověď, hlavou se mu ale honily ty nejrůznější myšlenky.

Konečně si odpočine od Dursleyových! Bude asi měsíc sám v Bradavicích. Měl ale silné obavy, že se tady za tak dlouhou dobu bude nudit.

"Jen doufám, že se tu nebudeš nudit, Harry," pokračoval Brumbál.

"On snad opravdu umí číst myšlenky," pomyslel si ohromeně Harry.

"Tak jsem se rozhodl, že ti povolím něco, co bych ale nikdy a nikomu povolovat neměl. Tobě ale naprosto důvěřuji a doufám, že mou důvěru nezklameš."

Harry napjatě čekal, co se bude dít dál.

"Myslím, že bys mohl napsat slečně Grangerové a panu Weasleymu, aby sem přijeli za tebou. Byli byste tu všichni tři až do konce prázdnin."

Harry nevěřil vlastním uším. Tak tohleto vypadalo na ty nejlepší prázdniny jeho života.

" A to bysme opravdu mohli?! To je senzace. Jdu jim hned napsat. Určitě by přijeli. Ron mi psal, že je teď u nich pořádný zmatek a ..."

" Zadrž, Harry!" zastavil ředitel příval jeho slov.

" Jistě víš, že bych nic takového povolovat neměl. Proto mi budete muset slíbit, že se budete chovat spořádaně. Aspoň trochu."

A ředitel na něj spiklenecky zamrkal.

"Samozřejmě, já jim to řeknu." Odpověděl Harry a měl co dělat, aby se radostí nerozesmál.

"Tak dobře, Harry. A napiš jim, že až přijdou, tak ať se ještě staví u mě v pracovně. Řeknu jim to samé, jako teď říkám tobě. Musíte opravdu přísně dbát na dodržování školního řádu. Přece teď nestojíme o opletačky s ministerstvem, když jsme se konečně shodli, co myslíš?

Harry rychle přikyvoval. Počkal až Brumbál odejde, vytáhl si brk a pergamen a začal psát.


MÁM PRO TEBE NALÉHAVOU ZPRÁVU. BRUMBÁL DOVOLIL, ABY JSME STRÁVILI ZBYTEK PRÁZDNIN V BRADAVICÍCH.JESTLI TI TO VAŠI DOVOLÍ, TAK PŘIJĎ. VEM SI UŽ VŠECHNY VĚCI DO ŠKOLY A PŘIJEĎ CO NEJDŘÍV.

UŽ SE NA VÁS STRAŠNĚ TĚŠÍM


HARRY

PS: MÁTE SE HNED PO PŘÍJEZDU STAVIT U BRUMBĹA V PRACOVNĚ. CHCE VAM ŘÍCT NĚCO OHLEDNĚ TOHO, JAK SE MÁME CHOVAT A TAK PODOBNĚ

Harry sledoval Hedviku a nějakou školní sovu, jak plachtí s dopisy pryč. Představil si překvapené obličeje svých kamarádů a musel se té představě zasmát.

Zároveň měl silné obavy. Ron se do Bradavic dostane asi pomocí letaxu. Ale co Hermiona? Spoléhal na to, že Hermiona patří k nejchytřejším lidem, které zná a tak něco určitě vymyslí.

Možná, že už zítra nebude sám. Už se na své přátele příšerně těšil, takže ani nemohl usnout.

Ráno rychle zhltl poslední kousek topinky, kterou mu skřítci donesli do společenské místnosti a otevřel znovu deník svého otce. Každý nerv měl napnutý, jako struna, napětím ani nedýchal. Srdce mu bušilo, jako splašené a hlava se mu točila vzrušením. Cítil, že tato chvíle bude osudná pro jeho život. Pomalu, ale jistě začíná odhalovat roušku tajemství, obestírající smrt jeho rodičů!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Siriusska Siriusska | E-mail | 2. prosince 2005 v 14:48 | Reagovat

Hezký!

2 ke-sa-ha-ki ke-sa-ha-ki | 24. července 2006 v 0:32 | Reagovat

Z toho musí mít Snape radost.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama