9.kapitola

6. února 2009 v 22:31 | Rebelka |  Dědictví
Zastavili u vchodu do sklepení.

"Myslím, že to bylo někde tady" vzpomínal Harry.

Nakonec přece jen našli otvor pro portrét. "Je tady ale pořádná zima" jektala zuby Hermiona.

Vevnitř ale bylo příjemně teplo. Celá místnost byla zaplněna pohodlnými zelenými křesly.

"Tady by se krásně rozvalovalo" zavýskla Ginny a skočila na jednu pohovku. "To se s těmi tvrdými nebelvírskými křesly nedá srovnat."

V tom se zarazila a vrhla se na zem. V křesle u krbu seděl Snape a četl si nějakou obrázkovou knížku.

Teď zvedl oči a rozhlížel se po místnosti. "POTTERE!" zařval.

"Co si to dovolujte? Vám nestačí, že si vás tu profesor Brumbál nechal? Co sem lezete, vy namyšlené hovado?!"

Harry se rychle vytratil ven za ostatními. "Moc se omlouvám" špitla Ginny.

"To nic," pokusil se Harry o úsměv."Ale asi letos propadnu z lektvarů." "Tak tohle moc nevyšlo." Konstatoval Fred. "Ginny, ty trdlo, tos nám to teda zavařila. Ještě štěstí, že nás neviděl."

"Nevím, jestli byste tady měli ještě být" zatvářila se Hermiona nejistě. Harry s ní docela souhlasil. Ne že by mu vadil ten malér ze Snapem- za ty čtyři roky, co ho znal, jich měl tolik, že si docela zvykl. Mrzelo ho ale, že dělá něco proti Brumbálové vůli.

Fred s Georgem a Ginny se však zaškaredili.

"To je od vás pěkně nechutný" vybuchla Ginny. "Když Fred s Georgem slíbí, že už se budou chovat trochu normálně, není důvod, aby..." "Myslím, že to není dobrý nápad" tvrdila Hermiona.

Harry cítil, že nastala pravá chvíle uvést věci zase do pořádku.

"Můžete být na chvíli zticha?!" zakřičel znovu hlasitěji, než měl v úmyslu.

Účinek byl ale překvapující: Hermiona a Ginny okamžitě zmlkly, Fred, George a Ron se na něj překvapeně podívali.

Harry však pokračoval.

"Nikdo vás nemá právo nutit, abyste odešli. Můžeme se ale všichni chovat trošku tišeji, já s Ronem a Hermionou jsme Brumbálovi dali slib- teď ho pořádně porušujeme. Neznamená to, že bychom se měli choval naprosto vzorně" dodal, když postřehl Fredův znechucený obličej, "ale už vás málem viděl Snape. Je to všem jasný? ... Ginny?"

Všichni nakonec odevzdaně kývli a Harry si oddychl.

Byly už docela unavení, přesto všichni hráli až do půl třetí ráno kouzelnickou ruletu (hra, kterou vynalezli Fred a George a pří které je hlavním cílem hry obarvit vlasy a všechny končetiny těla svým protihráčům.)

Nakonec zvítězil Harry a obdržel celý bank- deset galeonů a patnáct svrčků. Ráno vstávali až kolem poledne a Harry s jistotou věděl, že toto jsou ty nejlepší prázdniny v jeho životě.

V rychlosti zhltli snídani, které bylo tolik, že stačila pro všechny. "Mohli bysme se podívat do Zapovězeného lesa" navrhl Fred.

"Ne, já bych radši něco provedla Filchovi" zasáhla rychle Ginny. George se ušklíbl.

"Nechcete jít raději do knihovny?" zeptala se Hermiona. "Mě se z té holky asi něco stane" povzdychl si Fred.

"Tady asi někomu hrabe" přidal se George. Hermiona se však nepřestala usmívat.

"A mohli bychom si pořádně prohlédnout oddělení s omezeným přístupem. Četla jsem v Dějinách Bradavické školy, že knihovníci se do školy vrací až 1.září, takže tam asi nikdo nebude..."

Fred uznale hvízdl.

"Skvělý nápad, Hermiono." Vydechl ohromeně. Protože všichni souhlasili, za chvíli se octli v knihovně.

Když vcházeli do oddělení z omezeným přístupem, měl Harry mrazivý pocit. Tyto knihy jsou plné černé magie. Kdyby chtěl, mohl by se po jejich pečlivém prostudování stát nebezpečným černokněžníkem.

Všichni ostatní se mezitím prohrabovali v policích.

Většina knih byla zaprášená, potáhlá pavučinami, některé pokrývala tenká vrstvička plísně. Harry se odtřásl odporem.

Některé svazky se dokonce zdáli pokapané krví, na jiných byly přilepeny ohavné slizké útvary, které Harrymu nebezpečně připomínaly rozložené lidské orgány. Raději se odvrátil - měl pocit, že v nejbližším okamžiku začne zvracet.

Ostatní na tom byli podobně. Ginny se třásla po celém těle, Ron byl v obličeji mírně zelený. Fred s Georgem se snažili tvářit jako ,že se ohromně baví, bylo ale zřejmé, že jim taky není nejlépe. Hermiona se tvářila neutrálně, Harry si ale troufl vsadit svůj kulový blesk za to, že lituje, že něco takového, jako je výprava do oddělení s omezeným přístupem, vůbec navrhla.

"Nechcete jít pryč?" pípla Ginny.

Harry chtěl přikývnout, přerušil ho ale Ronův tlumený výkřik. Všichni se k němu rozběhli. Ron stál u jednoho regálu knih a tvářil se vyplašeně a vzrušeně zároveň.

Harry si přečetl několik titulů: "Pán temnot se vrací", "Sto způsobů, jak zabít mudlu", "Vše o černé magii", "Pomsta je sladká"... To vše nenapsal nikdo jiný, než sám Voldemort.

Kvůli tomuhle je ale Ron nevolal. Zkusil si vytáhnout pár knih a za nimi, na místě, kde by měla být stěna police, byli malé černé dveře bez kliky.

Sice celé zaprášené a potažené pavučinami, ale Harryho z nevysvětlitelného důvodu neuvěřitelně přitahovali. Měl pocit, že to, co se za nimi skrývá, je pro něj velmi důležité. Že se ho to nějak týká. Nedokázal si ten pocit vysvětlit. Pořád jen tupě hleděl na dveře.

"Páni", vydechl. "Nepůjdeme se tam..."

"To ne, Harry" vykřikli Ron, Hermiona a překvapivě i Fred s Georgem a Ginny.

"Harry" začla smířlivě Hermiona, "dveře uprostřed oddělení s o omezeným přístupem, zvlášť za knihami, které napsal.. no, ty víš kdo, nejsou vůbec, podle mého názoru bezpečné. Dala bych krk za to, že vedou přímo ... no, k ty víš komu."

"Jmenuje se Voldemort" začal Harry, ale George ho přerušil.

"Chápej, jen ti, kteří by si chtěli přečíst jeho knihy, to znamená Smrtijedi, se k němu mohou dostat. Docela chytře vymyšlený, nezdá se ti?"

Harrymu se to rozhodně nezdálo chytře vymyšlené.

"Proč ale madame Pincetová o tom nikomu neřekla? Není taky smrtijedka?..."

Hermiona ho netrpělivě přerušila.

"Copak jste nikdo nečetl Dějiny Bradavické škol..."

"Ne." Odpověděli svorně Harry a všichni Weasleyovi.

Hermiona ze sebe vydala zvláštní zvuk, který tak trochu připomínal jelena v říji a pokračovala.

"Madame Pincetová určitě o těchto dveřích nemá ani potuchy. Všichni, kdo nejsou přívrženci ty víš koho se tohoto oddělení bojí. Mademe Pincetová sem za svůj život asi ještě nevkročila. Knihy oprašuje a srovnává pomocí kouzel. Některé z těchto knih jsou totiž opravdu nebezpečné...."

"Dobře, ale co s.... s tím budeme dělat" zeptala se Ginny netrpělivě. "Neměli bysme to říct Brumbálovi?"

"Nevím, jestli bysme to měli někomu nahlásit" ozval se Harry.

"Uvědom si, že vy tři, ukázal na dvojčata a na Ginny, byste tu vůbec neměli být a ani my do oddělení s omezeným přístupem nesmíme."

Ostatní po chvilce váhání souhlasili.

Zaskládali dvířka opět knihami a odešli.

O záhadném objevu se ale mluvilo až do večera.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 ke-sa-ha-ki ke-sa-ha-ki | 24. července 2006 v 1:12 | Reagovat

Pche Snapík jako kdyby neměl k dyspozici svůj kabinet se eště rozvaluje po Zmijozelskáé společenské mísnosti.. Stejně je to zvláštní.. Jsou na Hradě tři dny a  potkali tam jen Brumbála Hagrida a Snapa...

2 Smajliicek Smajliicek | 9. března 2007 v 14:16 | Reagovat

tak tam snad psaly ze tam nejsou ucitele a ze se vraci nekde v zari ne?!!!!!

3 Niki Niki | Web | 31. srpna 2007 v 0:01 | Reagovat

Co sem lezete, vy namyšlené hovado?!"

Kdybych nevěděla že smát se sama uprostřed noci je divný a že by na mě ještě někdo vlítl tak tady hekám smíchy nahlas:DD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama