Dědictví 33kapitola

6. února 2009 v 22:31 | Rebelka |  Dědictví
Prázdniny utekly jako voda.

Fred s Georgem pomocí kouzla přivolali deník, takže ho Harry mohl poslat Siriusovi.

S Ronem se už delší dobu nebavil. Připadalo mu, že se jeho přítel vyhýbá pohledem nejen jemu, ale i Hermioně. Harry se cítil čím dál tím hůř. Stále víc a víc ho mrzelo, že z Rona vytáhl jeho tajemství. Rád by mu pomohl, ale nevěděl jak na to. Přece nepůjde za Hermionou a všechno jí neprozradí. To by mu jeho kamarád asi nepoděkoval. Navíc se mu zdálo, že si Hermiona ničeho nevšimla. Bezstarostně se bavila z dvojčaty a Ginny a na Rona se ani nepodívala. Už to nebyla ta stará Hermiona.

Ta dokonalá odbornice na všechno, kouzlením počínaje, lidskými city konče. Stará Hermiona by si určitě všimla, že Ron není v pořádku.

Harry to nechápal. Nevěděl si rady. Něco mu říkalo, že by měl zakročit, ale na druhou stranu věděl, jak by se cítil on, kdyby se mu někdo míchal do jeho osobních záležitostí.

Sbíral odvahu si s Hermionou promluvit. Ne jí vše prozradit, ale jen nenápadně zjistit Ronovi šance. Cítil, že mu je něco dlužný. Vždyť Ron je teď zamlklý jen a jen kvůli němu! Zatím ale nenašel ani vhodnou příležitost, ani odvahu.

Začátkem ledna se Harry, Ron a Hermiona znovu sešli u přenášedla. Harry si s hrůzou uvědomil, že toto je po dlouhé době poprvé, co ty dva vidí vedle sebe. Na dlouhé úvahy ale neměl čas. Za chvíli totiž nešetrně dopadl na podlahu Velké síně mezi stovku dalších studentů.

"Tak jsme znovu tady," povzdychl si Ron. "Nevím, jak vy, ale já bych bral ještě tak půl roku prázdnin." Harry souhlasně přikývl, ale Hermiona se na něj ani nepodívala.

Naštěstí přiběhla profesorka McGonagalová a odvedla všechny nebelvírské na kolej, takže k další hádce nedošlo.

Druhý den ráno museli vstávat brzy.

V osm hodin už všichni přešlapovali v ledovém sklepení a čekali na ještě ledovějšího profesora. Ron s Hermionou se bavili jako dřív a Harry opravdu nechápal, co se tady děje. Navíc měl plnou hlavu něčeho jiného.

Když večeřeli ve velké síni, na malý okamžik JI zahlédl. Sice jen z dálky, skrz ten dav, který se tlačil ven do svých společenských místností, ale viděl ji.

Přes prázdniny na ni sice myslel, snažil si před očima vybavit její tvář, ale obraz je něco jiného, než skutečnost.

Nevěděl, jestli si ho také všimla, zdálo se mu ale, že se na něj nepatrně pousmála. Krátký úsměv a potom už její postavu zastínila nějaká studentka z mrzimoru, která procházela kolem.

Dveře do učebny lektvarů se otevřeli a Harry musel její tvář vypudit z hlavy, pokud nechtěl dopadnout stejně jako před prázdninami.

Hodina lektvarů byla jedno velké peklo a to ještě Harry netušil, co ho čeká za chvíli.

Do učebny dějin čar a kouzel přišli všichni přesně. Od té doby, co profesor Bins odešel na odpočinek je na tento předmět učil profesor Brumbál.

Harry musel uznat, že dějiny nejsou tak nudné, jak se dřív zdálo. Brumbál nosil na hodiny různé názorné pomůcky, někdy dokonce celou třídu přenesl pomocí staré antické vázy do minulosti, takže se mohli sledovat založení Bradavic na živo. Brumbál vždycky přicházel naprosto přesně, dnes ale zvonilo už před deseti minutami a profesor zde stále ještě nebyl.

"Neměli bychom se podívat, co se stalo?" starala se Hermiona.

Harry přikývl. Tohle nebylo normální. Dřív, než se stačili zvednou ze židlí, se však dveře otevřeli.

Bylo slyšet, jak se Brumbál baví s někým venku. Harry se nechápavě podíval na Hermionu. Myslel, že ona jako prafektka by mohla vědět, co se tady děje. Ta jen zavrtěla hlavou.

Konečně do třídy vstoupily dvě postavy. Brumbála Harry bezpečně poznal, zato kouzelníka, který vcházel za ním, viděl poprvé v životě.

Za první pohled se mu nelíbil. Jeho delší světle hnědé vlasy padaly do ostře řezaného obličeje. Skoro zakrývaly bledé vodnaté oči, které přísně těkaly po celé třídě.

Tenké rty byly pevně sevřené, nikde ani náznak přátelského úsměvu. "Prosím o pozornost," promluvil Brumbál.

"Dovolte mi, abych vám představil profesora Konstance Dreama, vašeho nového učitele obrany proti černé magii.

Jistě si vzpomínáte, jak jsem vám na začátku roku říkal, že hledáme nového vyučujícího pro tenhle předmět. Naštěstí mě profesor Snape upozornil na jeho dobrého přítele, který se o naše dějiny velmi zajímá."

Celá třída byla zticha. Zděšeně pozorovala jejich nového učitele dějin čar a kouzel. Harry doufal, že Dream bude jiný než Snape, že bude mít rád Nebelvír, ale brzy se přesvědčil o opaku.

Brumbál se s Dreamem rozloučil, pokynul zaražené třídě a odešel pryč.

"Takže vás zdravím," pronesl ledově profesor. Znělo to ale spíš jako rozsudek smrti, než jako pozdrav. Vytáhl si z kapsy černý notýsek a zběsile v něm zalistoval.

"Profesor Snape byl tak laskavý, že mi o každém z vás poskytl pár cenných informací," ušklíbl se.

"Nejdříve bych se s vámi rád seznámil," prohlásil a znovu zalistoval v notýsku.

"Která z vás je Brownová?" Levandule zvedla svoji rozklepanou ruku.

Dream se ušklíbl. "Řekl bych, že levanduli příliš nepřipomínáte," konstatoval.

"Spíš kaktus… nebo dýni," zasmál se. Třída na něj šokovaně shlížela. Levanduli se v očích zaleskly slzy.

"Kolega Snape mi také říkal, abych vás okamžitě rozsadil se slečnou Patliovou, takže si sedněte sem do první lavice. A kde je pan Finigan?" zajímal se dál Dream.

Seamus neochotně zvedl ruku a nevraživě se na profesora podíval.

Ten na něm zřejmě nenašel nic, kvůli čemu by se mu posmíval, a tak pokračoval dál.

"Grangerová!" Hermionina ruka vystřelila do vzduchu, jako za starých časů. Dream se zachechtal.

"Ano. Vás znám. Dokonalá šprtka Grangerová. Naprosto přesvědčená o své závratné inteligenci… Víte, Grangerová, co si myslím o lidech, jako jste vy?"

Hermiona zrudla a sklopila hlavu. Harry sevřel ruce v pěst. Znal Dreama sotva pět minut a už ho nenáviděl víc, než kohokoliv jiného, možná s výjimkou Petra Petigrewa.

Dream mezitím listoval dál.

"Longbotoom!" Nevill se třásl po celém těle. Opatrně zvedl ruku. Harry tušil, co bude následovat.

"Vás asi pane Longbotoome nepotěším," nahodil Dream smutný výraz.

"Mám tady o vás napsáno, že jste beznadějný vrták, který nerozezná kouzelnickou hůlku od motyky. Je to pravda?"

Nevill vystrašeně zakoulel očima.

"Tak mluvte," vyzval ho Dream.

"Co si o sobě myslíte," ozval se náhle Harry. Hlas se mu třásl vzteky, tváře měl rozpálené do ruda.

"Uklidněte se Pottere, taky se na vás dostane, vyzval ho klidně Dream.

"Co vás opravňuje k takovému nechutnému…"

"Prosím slečnu Grangerovou, aby se uklidnila, jestli nechce připravit svoji kolej o další body," přerušil Dream příval Hermioniných slov.

"Náhodou má pravdu, na rozdíl od vás," vybuchl Ron. Hermiona se na něj vděčně podívala.

"A vy jste kdo?" zeptal se ho ledově Dream. "Kdo jste, když si myslíte, že na mě můžete takhle pokřikovat?"

"Ron Weasley."

Profesor se uchechtl.

"To jsem si mohl myslet. Severus mi říkal, že vaše rodina nemá na to, aby vám koupila neroztrhaný hábit…

Myslím, že by tohle mohlo stačit. Ještě si vás rozsadím," oznámil. "Pan Thomas si sedne sem vedle Longbotooma… Říkal jste něco pane Thomasi?"

Dean, který si právě mumlal něco o naprostém idiotovi zavrtěl hlavou.

"Weasley půjde úplně dozadu, do poslední lavice. Potter si sedne sem vedle slečny Brownové, abych na něj lépe viděl…" Zdálo se, že si profesor Dream nevšímal rozzuřených pohledů svých svěřenců. Sedl si na katedru a začal se všelijak pohupovat a vlnit způsobem, o kterém si zřejmě myslel, že je prudce elegantní.

"No," protáhl se nakonec, "řekl bych, že už o téhle třídě vím dost. Vám třem," kývl na Harryho, Rona a Hermionu, "uděluji školní trest, hlaste se dnes v osm hodin u mě v kabinetě.

Co se týká ostatních, pokud nemáte další stupidní dotazy, můžete jít. Hodina skončila."

Hned na chodbě se rozproudila ostrá debata.

"Tohle nám udělal Brumbál určitě schválně," vykřikoval Seamus.

"Co je TOHLE za učitele?" pohoršovala se Hermiona.

"Řekla bych, že toho ví o dějinách čar a kouzel přibližně tolik, jako Hagrid o vaření."

"Byl opravdu nechutný," přidal se Harry.

Ron rozčíleně přikyvoval. Jeho obličej byl stejně zbarvený jako vlasy a na čele se mu leskly kapičky potu. "Jestli si myslí, že nás bude všechny takhle ponižovat…" vyrážel ze sebe.

Hermiona se na něj překvapeně podívala. Překvapeně a obdivně zároveň.

"Nemusel ses mě zastával," poznamenala tak tiše, že ji Harry sotva zaslechl.

Ronovy tváře byly stále více červené, pokud to ještě bylo možné.

"Urazil tě," prohodil zatvrzele a chystal se k odchodu.

"Rone počkej!"

Nechápavě se otočil.

"Děkuji," špitla.





V osm hodin Harry, Ron a Hermiona přešlapovali před Dreamovým kabinetem. Profesor nikde nebyl.

"Dá nám trest a potom si klidně nepřijde," brblal Ron.

"Třeba se mu něco stalo," nadhodil Harry s nadějí v hlase.

"Nebo ho Brumbál vyhodil," dodala Hermiona.

"Patřilo by mu to, parchantovi" souhlasil Ron. "Někdo takový nás ještě neučil. To i ten Lockhart byl lepší."

Hermiona se mírně zamračila, ale neříkala nic.

"Řekla bych, že už nemá cenu čekat," nadhodila po čtvrt hodině.

"Souhlasím," přidal se Ron. "A jestli ten idiot bude mít na dějinách nějaký problém, tak mu řeknu…"

"Pokračujte Weasley," ozval se za nimi mrazový hlas, ne nepodobný tomu Snapovu. "Co mi řeknete?"

"Že jsme na vás čekali a vy jste nepřišel, pane profesore," odvětil Ron bez zaváhání.

"Ach tak," nadhodil profesor výraz plný citu a porozumění. "Tak to jsem rád, že vám mohu ušetřit hlasivky, Weasley. Nemohu vás přece připravit o zasloužený trest. Grangerová by to nepřenesla přes srdce."

"Co si o sobě mys…" začal Ron, ale Hermiona ho silně dloubla mezi žebra.

"Chtěl jste mi něco, Weasley? Mimochodem, neuvažoval jste někdy o tom, že byste si obarvil vlasy na nějakou normální barvu?" Harry sledoval jak Ron s největším sebeovládáním zavrtěl hlavou.

"Výborně, tak když už jsme si všechno ujasnili, můžeme začít. Pojďte za mnou," vyzval je takovým hlasem, že Harrymu přeběhl mráz po zádech.

Procházeli tichými bradavickými chodbami. Většina studentů byla na kolejích a tak hrad vypadal nezvykle prázdný. Zastavili se až u vchodu do sklepení.

"Profesor Snape byl tak laskavý a pomohl mi s vymýšlením vašich trestů," oznámil Dream.

Harry se zachvěl. Tak tohle nevypadalo dobře.

"Každý dostanete samostatný úkol podle míry vašeho provinění," oznámil jim.

"Grangerová nakrájí tady tyhle housenky," ukázal na krabici odporných chlupatých tvorečků. Při pohledu na ně se Harrymu zvedal žaludek. Zároveň se děsil představy, že když takhle vypadal ten nejmírnější trest, jaký potom bude ten nejhorší?" Nechali Hermionu krájet a Dream je vedl dál po chodbě.

Přišli k malé místnosti, která připomínala přístěnek na košťata.

"Pottere," pojďte sem, vybídl ho Dream. Harrymu se ulevilo, že nebude mít nejhorší trest, ale zároveň mu bylo líto Rona. Ten se však tvářil naprosto vyrovnaně, dokonce se i mírně usmál.

Harryho radostný pocit ale netrval dlouho. "Tak Pottere, vidíte tady tyhle rostliny?" zajímal se Dream jízlivým hlasem.

Harry přikývl. Na stole ležela pořádná kupka trnitých bylinek.

"Vezmete si tady tuhle pinzetu a otrháte z nich všechny ostny. Ale pozor Pottere, trny jsou smrtelně jedovaté. Ne že by mi na vás tak záleželo, ale kdyby se vám něco stalo, měl bych z toho jen problémy. A vy Weasley, pojďte za mnou."

Ron naposledy vyslal za Harrym jeden útrpný pohled a s výrazem odsouzence smrti následoval Dreama.

Harry si povzdechl. Uchopil titěrnou pinzetu a pustil se do práce. Když se vzalo v úvahu, že každá rostlina měla asi dvě stě trnů a bylo jich tolik, že se skoro nevešly na stůl, měl Harry do konce roku co dělat.

Ostny šly ale oddělit překvapivě lehce, přesto se Harry dostal na kolej asi v pět hodin ráno. Oči mu skoro slzely únavou a ruce se pořádně klepaly. Ani ho nepřekvapovalo, že Ron ještě nebyl v ložnici. Neměl ale ani čas ho pořádně litovat, protože jakmile se položil na měkoučkou a vyhřátou postel, okamžitě usnul.

Když mu za dvě hodiny začal kokrhat kouzelnický budík, nejraději by ho vyhodil z okna a spal dál.

Nakonec se ale přece jen zvedl.

Vůbec necítil své nohy a ruce. Hlava mu třeštila jako pominutá a při pohledu do zrcadla spatřil bledou zombie s černými kruhy pod očima.

Na vedlejší posteli to vypadalo podobně. S hlasitým hekáním se snažilo vstát cosi, co jen vzdáleně připomínalo člověka. "Tak jak jsi dopadl?" zajímal se Harry při cestě na snídani. Hermionu nikde nepotkali, a tak doufali, že bude čekat ve velké síni.

Ron beznadějně mávl rukou.

"Musel jsem porcovat pavouky a potom je třídit podle velikosti," oznámil znechuceně.

Harry se otřásl. Věděl, že jeho přítel snad ani nemohl dostat horší trest, než tohle.

"A jak jsi to zvládl?" zajímal se.

Ron zrudl. "No… první hodinu jsem jen tak seděl a díval se na ně… snažil jsem se odhodlat jich dotknout… potom jsem vzal jednoho do ruky… bylo to hrozný." Náhle se jeho tvář rozjasnila.

"A pak asi kolem půlnoci přišla Hermiona. Měl jsem zatím naporcovaného jednoho pavouka, tak jsem se před ní cítil jako idiot. Skoro všechno za mě udělala ona.

Chtěli jsme potom jít pomoct tobě, ale už jsi byl asi v ložnici. A tak…" Ron se náhle odmlčel.

"Co a tak?" zajímal se Harry.

Ron sklopil oči. "Chvilku jsme si spolu povídali a potom…"

Harry cítil, jak jeho kamarád bojuje.

"Jestli nechceš, tak mi nic nemusíš říkat," ubezpečil ho, přestože umíral zvědavostí. Ron zavrtěl hlavou.

"No prostě pak mi řekla, že bylo ode mě moc hezké, že jsem se jí zastal, i když jsme se spolu poslední dobou nebavili… a že jsem se jí už dlouho líbil…" zamumlal, zatímco pohledem propaloval podlahu. Harry zalapal po dechu. Čekal všechno, jen ne tohle.

Byl ale opravdu rád, že se to vyřešilo takhle. Už nemusí přemýšlet, jak vyzpovídat Hermionu, nemusí mít výčitky svědomí…

"Takže Dream vlastně udělal dobrý skutek," zasmál se. Mohl by přísahat že slyšel, jak Ronovi spadl kámen ze srdce.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 warrion warrion | E-mail | 26. srpna 2006 v 0:46 | Reagovat

když Dream učí dějiny, proč tam máš "Představuji vám... nového učitele obrany proti černé magii."

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama