Dědictví 34.kapitola

6. února 2009 v 22:31 | Rebelka |  Dědictví
Zima se pomalu chýlila ke konci. Oteplilo se. Hluboké závěje sněhu zmizely stejně rychle, jako se objevily. Trávníky se začaly znovu zelenat, na stromech vyrašily první pupeny.

Na famfrpálovém hřišti se střídalo jedno mužstvo za druhým. Blížila se další utkání, a tak kapitáni proháněli své svěřence jako o závod.

Nebelvírští očekávali nadcházející zápas s Mrzimorem se smíšenými pocity. Pokud chtěli získat famfrpálový pohár, nesměli už prohrát ani jedno utkání.

Harry se stal terčem různých posměchů a dobře i špatně míněných rad. Nevěděl, jestli mu víc vadí připomínky spolužáků z jeho koleje, že by se už opravdu měl snažit chytit zlatonku, nebo posměšné písničky zmijozelských.

Navíc Angelina brala svůj post kapitánky opravdu vážně. Hráči téměř celé odpoledne neslezli z košťat a nacvičovali další vynikající taktiky, kterými je zásobovala. Harrymu se v noci zdály divoké sny o zlatonkách, které nikdy nemohl chytit a o potloucích, které pronásledovaly jen a jen jeho.

Fred s Georgem Angelinu varovali: kdyby je pořád takhle přetěžovala, mohlo by to s Harrym dopadnout jako minulý zápas. Harry měl ale silné podezření, že jim ani tak nejde o něj, jako o zrušení tréninků. Navíc se zdálo, že většinu učitelů nadcházející famfrpálové zápasy vůbec nezajímají. Pouze Snape a Dream se o nich zmínili a dali nebelvírským hráčům dvakrát více úkolů.



K tomu všemu měl Harry ještě čistě osobní problémy.

Sirius o sobě nedal už měsíc vědět, ani nenapsal, jestli mu došel v pořádku deník. Harry pomalu začínal mít obavy. Sice věděl, že kdyby ho chytili, byli by toho plné noviny, přesto v něm hlodal červík pochybností. Snažil se mu poslat dopisy po Hedvice, ale ta se většinou po týdnu celá špinavá vrátila i s dopisem od Harryho. Harry nevěděl, co si o tom má myslet. Bál se, aby se jeho kmotr znovu nezapletl do něčeho nebezpečného.

Mimo to všechno každý týden chodil s Ronem a Hermionou na jejich bystrozorské lekce. Harry musel uznat, že měl Ron pravdu. Bylo to velmi obtížné. Lupin je naučil spoustu užitečných zaklínadel, vysvětlil jim jak se používají nástroje, které Harry viděl minulý rok v Moodyho kabinetě, jako například lotroskop nebo slídivé kukátko.

Navíc Lupin dostál svému slibu naučit je stát se zvěromágem. Minulý týden jim přinesl různá složitá schémata a grafy, na kterých byly vyobrazeny přeměny. Jak se ale sám přiznal, nikdy nic podobného v praxi nezkoušel.

Pomocí patronova zaklínadla už dávno věděli, jaké zvíře je to jejich vyvolené a tak teď ve volném čase pečlivě zkoumali stavbu jeho těla, jeho životní funkce a podobně. K samotné přeměně ale zatím ještě nepřikročili.



Navíc učitelé stále častěji připomínali studentům blížící se NKÚ. Dávali jim mnohem více domácích úkolů a i v samotných hodinách měli stále větší požadavky.

V přeměňování jediná Hermiona zvládla proměnit netopýra v piano. Harryho klavír měl pořád ještě mohutná chlupatá křídla a vznášel se vysoko u stropu. Ten Ronův byl zase šedivý a místo klapek měl ostré zuby.

V bylinkářství se dostali ke skleníku třináct, který Harry upřímně nenáviděl. Hned při vstupu ho totiž pokousaly divoké fialky, takže musel týden ležet na ošetřovně.

Obrana proti černé magii byl jediný světlý bod v celém týdnu. Pořád probírali obranu proti kletbám. Profesor někdy ty méně škodlivá zaklínadla demonstroval na studentech, takže v jedné hodině Nevill, celý fialový, tancoval udivené třídě kozáka, Harmioně znovu povyrostly zuby, takže připomínala králíka a Harrymu se obarvila jizva na zeleno. Naštěstí účinky do konce hodiny pominuly.

Někdy také Lupin zorganizoval v Harryho třídě něco na způsob soubojnického klubu, kdy se vždy dva studenti utkali proti sobě, ten lepší postoupil do semifinále, potom do finále… Ten nejlepší, většinou to byl Harry nebo Hermiona, dostal sladkou odměnu z Medového Ráje.

Bohužel některé předměty už tak zábavné nebyly. Dějiny čar a kouzel byly snad to nejhorší, co mohlo studenty potkat. Dreamův vztah k žákům Nebelvíru se od první hodiny nijak nezlepšil, spíš naopak. Podobně jako Snape odebíral body za nesmysly. Navíc se ukázalo, že o dějinách čar a kouzel toho moc neví. Když tvrdil, že v roce 1002 se spojili kouzelníci a obři proti jezernímu lidu, Hermiona to nevydržela a řekla Dreamovi, co si o něm myslí. Dalších čtrnáct dní potom chodila do mrazivého sklepení a krájela další stonožky.

Jednu výhodu ale Dream přece jen měl. Od té doby, co profesor nastoupil do Bradavic, celá Harryho třída začala konečně držet pohromadě. Spojila se proti mnohem většímu nepříteli- Dreamovi.

Navíc od toho prvního školního trestu, který od něj dostali, se Ron s Hermionou vůbec nehádali. Chodili spolu na dlouhé procházky okolo jezera a Harry se mohl jen domýšlet, co tam dělají.

On sám takové štěstí neměl. S Cho byl sice na plese a i teď spolu vycházeli výborně, bavili se ale spolu spíš jako staří kamarádi, než jako kluk s holkou. Probírali spolu famfrpál, nadávali na bradavické učitele, ale vždy, když si třeba víkendu spolu někam vyrazili, šli normálně vedle sebe. Harryho ani nenapadlo ji třeba chytit za ruku nebo snad dát pusu. A vypadalo, že ani Cho po ničem takovém netouží.

----------

Angelina Johnsová zářila optimismem. Poprvé od jejího zvolení kapitánkou pochválila Leeho Jordana a i na ostatní členy družstva si nemohla stěžovat.

"Tak mě všichni poslouchejte," řečnila den před zápasem. Fred s Georgem vycítili vážnost situace a byli výjimečně zticha.

"Jestli zítra prohrajeme, můžeme rovnou skočit z věže. Jestli prohrajeme, nemáme už žádnou šanci na titul

. Mrzimor na nás sice nemá a ten jejich nový kapitán prý nestojí za nic, ale nesmíme je podceňovat.

Tady záleží na každém bodu, takže bys měl Jordane přestat dělat blbosti a koukat se na camrál. Harry, ty chytneš Zlatonku až povedeme aspoň o padesát bodů, jasný? Jinak nad námi bude Zmijozel vést o tolik, že ho ve finále neporazíme ani kdybychom chtěli. Alice a Katie doufám ví, co mají dělat. Frede, Georgi, vy sice budete odrážet, ale jen podle pravidel. Nemůžeme si dovolit žádná trestná střílení. To platí pro všechny.

Doufám, že vám je vše jasné. Koneckonců, je to naše poslední šance získat pohár. Teda kromě Harryho. Tak byste se měli snažit. Minule nám ten zápas trochu nevyšel, tak se zítra musíme o to víc snažit."

Angelina se odmlčela a Fred s Georgem a Leem začali bouřlivě tleskat. Harry viděl, jak se kapitánka rozmýšlí, jestli je má okřiknout nebo ne a nakonec si vybírá tu druhou možnost.

Když Fred nakonec vyčaroval šest sklenic máslového ležáku a jednu ohnivou whisky (pro sebe), cítil se Harry jako nikdy předtím. Nevěděl jak ten pocit nazvat. Snad dojetí nebo radost… Rozhodně to ale byl příjemný pocit. Byl odhodlaný udělat pro vítězství svého týmu vše.



Druhý den u snídaně přistála před Harryho Hedvika. Nevšímal si jí. Věděl, že se znovu vrací s nepořízenou od Siriuse. Když mu ale s naléhavým houkáním sedla do toastů, otočil se k ní a strnul. Rychle ji sundal z nožky dopis, který tam on určitě nedal.





Harry,

Okamžitě přijď do zapovězeného lesa, tam kde jsme se setkali minule. Je to důležité. Všechno ti vysvětlím na místě, kdyby se dopis dostal do nepravých rukou.





Podpis chyběl, Harry ale věděl, kdo mu dopis posílá.

Roztřásly se mu ruce. Za necelou půl hodinu začínal famfrpálový zápas. Harry věděl, že musí jít hrát. Přemýšlel, co by se stalo, kdyby šel za Siriusem až dohraje. Znovu pohlédl na dopis.

Jeho kmotr jednoznačně napsal: okamžitě přijď. Harry podal bezradně dopis Ronovi a Hermioně.

"Ale to… to nejde, vyklopil ze sebe Ron, jakmile dočetl."

Hermiona se mírně zamračila, aby dala najevo, že usilovně přemýšlí. "Možná to není úplně nemožné," prohlásila na konec. "Ale máme málo času."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama