Dědictví 36.kapitola

6. února 2009 v 22:31 | Rebelka |  Dědictví
"Tak co se děje?" zajímal se Harry. Schválně mluvil břitce a uštěpačně- pořád nemohl Siriusovi zapomenout problémy, se kterými se dnes musel potýkat.

"Harry, četl sis ten deník? Myslím celý, od začátku do konce."

Harry zrozpačitěl. "Nebylo na to moc času. Musel jsem chodit do školy a …"

"Tak četl, nebo ne?"

"Jen pár úseků."

"James tam píše spoustu zajímavostí o dědictví. Je tam snad přibližné místo, kde je schováno."

"A co je tom tak důležitého?"

"Voldemort ví, že ten deník máš."

"Ale já jsem ho přece neměl…"

"Víš přece, jak to myslím," odsekl Harryho kmotr netrpělivě. "Voldemort ze všeho nejvíc touží získat dědictví. A když neví, kde je schované a v deníku to určitě je všechno zapsáno…"

"Tak si ho vyzvedneme jako první a bude to," ušklíbl se Harry.

"Bohužel to není tak jednoduché. Neřekl jsem, že tam je přesně napsané, kam to tví předci schovali. Harry, říká ti něco rodové zaklínadlo?"

"Ne, ale Hermiona by o něm určitě…"

"Teď není ten pravý čas na nepovedené vtípky," opáčil Sirius nezvykle příkře. "Tví prapraprapředkové použili tady na tento starý pergamen rodové zaklínadlo. Je to velice staré kouzlo. Umožňuje předávání informací z generace na generaci a zamezuje nebezpečí, že by si to mohl přečíst někdo nepovolaný.

Potřebujeme připravit speciální lektvar. Tím pak potřeme pergamen a jestli jsou mé dohady správné…"

"Nechápu ale proč jsi mě sem volal. Z lektvarů propadám, Snape nás stejně skoro nic nenaučil…"

"To je mě jasné," ušklíbl se Harryho kmotr. "Takové lektvary by vás Srabus ani neučil. Jde o to, že na jeho přípravu potřebuji trochu tvé krve."

Harry si oddechl. Už se bál, že bude muset ten příšerně složitý lektvar připravovat sám.

"Tak čím se mám podřezat?" zasmál se.

"To ani nebude potřeba," opáčil Sirius. "Incredictus."

Harry sítil, jak se mu na levé ruce otevřela malé ranka, že které začaly stékat pramínky krve. Sirius je zručně zachytil do připravené nádobky a rána se opět zavřela. Kdyby Harry neviděl přímo před sebou lahvičku plné jeho vlastní krve, myslel by si, že se mu všechno jen zdálo.

"Tak to je všechno, Harry. Lektvar se musí měsíc luhovat, začnu s ním co nejdřív. Ozvu se ti, až zjistím něco nového."

"A proč tohle všechno tak hrozně spěchalo?" zajímal se trochu zklamaný Harry.

"Jde o to, že Voldemort tě teď po dobu vaření lektvaru nemůže pronásledovat, protože tě chrání mocné rodové kouzlo, chápeš?"

Harry to nechápal, ale nechtěl se před svým kmotrem shodit, a tak raději pomlčel. Situace je ale asi vážnější, než očekával. Cítil, že mu jeho kmotr neřekl úplně všechno. Jinak by přece tak nespěchal. Možná, že Voldemortovi na dědictví záleží mnohem víc, než Harry tuší. Je to logické, vždyť kvůli tomu bezvýznamnému cáru papíru zemřeli oba Harryho rodiče.

Chvíli se ještě jen tak bavili. Harry si ale všiml, že je jeho kmotr nezvykle nervózní.

"Děje se něco?" zajímal se.

"Víš, měl bych začít s tím lektvarem co nejdříve. Tady jde opravdu o každou vteřinu. Harry, možná si neuvědomuješ, o co tady jde, ale tohle je opravdu vážné. Tady se hraje o čas.

Budu k tobě upřímný. Voldmort dřív nebo později objeví způsob, jak rodové zaklínadlo obejít a dědictví získá. A co se stane potom, to si ani nedovedeš představit. To, co se tady dělo před patnácti lety, když byl v plné síle, by bylo proti tomu, co může přijít teď, ráj na zemi.

Nevím, co přesně to dědictví obnáší, ale musí to být něco velkého, když se o to pan Voldemort tolik zajímá."

"A co s tím uděláme, až to najdeme?"

"To bude záležet jen na tobě, Harry. Jestli to nějak využiješ, nebo jestli to zničíš."

"Já ale žádné dědictví opravdu nechci!"

"To si možná myslíš teď," podotkl suše Sirius.

"Jak to?"

"Myslíš si, že když se o tom všem James dozvěděl, neuvažoval úplně stejně jako ty? Nevím, co mu pak přelítlo přes nos, jisté je, že svůj názor změnil. Doufám, že ty budeš mít silnější vůli."

Harry dost dobře nechápal, proč by měl měnit názor, když je už teď naprosto rozhodnutý. Nechtěl se ale s nikým hádat, tak byl raději zticha.



Jakmile přestalo aspoň trochu pršet, vypravil se Harry na zpáteční cestu. Měl z toho setkání trochu rozporuplné pocity. Dozvěděl se sice něco nového ohledně dědictví, nebyl si ale jistý, jestli ho to vůbec zajímalo. Nechápal, proč s tím jeho kmotr dělá tolik cavyků, vždyť je to jen nějaký nemožný kousek papíru, který možná dá jeho držiteli nějakou tu moc. Nic, co by Harry ve svých patnácti letech potřeboval.

Přemýšlel teď nad mnohem užitečnějšími věcmi. Vybavoval si Cho, její odhodlání, když mu oznámila, že to zahraje za něj. Její úsměv, jiskřičky v očích… Ještě před chvílí si myslel, že se z citů k ní naprosto vyléčil. Teď si tím nebyl tolik jistý. Nevěděl, co k ní cítí. Bral jí prostě jako kamarádku. Něco jako náhradu za Rona a Hermionu, kteří teď trávili mnohem více času spolu…

A ona ho také určitě nemá ráda. Jinak by… jinak… Harry se zarazil. Jak se pozná, že má někdo někoho rád? Je jasné, že si to nenapíše na čelo a nebude s tím chodit po škole.

Když tak nad tím uvažoval, musel uznat, že mezi ním a Cho je něco jiného, než jen přátelství. Vždyť spolu byli na plese, chodili spolu na dlouhé procházky, o prázdninách na ni Harry myslel každý večer… A dnes mu Cho víceméně zachránila život. Harry si přistihl, že se zaobírá myšlenkou, jestli by totéž udělala třeba pro Rona.

"Nech toho," okřikl se zoufale. "Tím, že na ni budeš myslet, tak nic nedokážeš. Musíš na ni zapomenout. Stejně pořád určitě myslí na Digoriho."

"Kdyby myslela na Digoriho, tak by se mnou na ten ples nešla," připomněl si Harry.

Vyčerpaně se posadil na pařez u Hagridovy hájenky. Z dálky k němu doléhal křik a jekot z famfrpálového hřiště. Harryho to nezajímalo. Opravdu nevěděl, co se to s ním poslední dobu děje. Ty jeho náhlé změny nálad… Nebo to divné šimrání, když uvidí Cho Chongovou… Pocity závisti, když se Ron s Hermionou v jeho blízkosti drži za ruce…

Nevěděl, jak dlouho tam seděl. Nevšiml si, že křik na hřišti náhle ustal. Neviděl dvě udýchané postavy, které se k němu řítí s hrůzou v očích………
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Vaclav Vaclav | E-mail | Web | 25. června 2012 v 13:47 | Reagovat

Pěknej blog

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama