Dědictví 42.kapitola

6. února 2009 v 22:31 | Rebelka |  Dědictví
"Tak mi Pottere řekněte, jak dlouho se nechává odstát lektvar mlčení, vyjmenujte všechny jeho přísady a vedlejší účinky."
"Ale pane profesore, to jsme přece ještě nedělali…"
"Myslel jsme si, že to nebudete vědět. Jste stejný jako váš tatík. Vypadněte odsud, Pottere! Nezvládl jste to! Zkoušku jste neudělal! Bystrozor se z vás nikdy nestane!"
Harry spěšně vycouval ze sklepení. Přerývaně dýchal. Snažil se Snapovi vysvětlit, že se na zkoušku pečlivě připravoval, a že lektvar mlčení opravdu ještě nedělali…
-------------
Dotkl se malých, černých dvířek. Ruka ho pálila, ale on věděl, že nesmí ucuknout. Do očí mu vběhly slzy. Ucítil slabý zápach spáleniny.
Konečně se otevřely. Pohltila ho stříbrná nicota. Nevěděl, kde je. Z dálky k němu doléhal zpěv fénixe.
Kráčel zvolna dál. Prostupoval mlhou, neviděl před sebe. Jeho kroky se hlasitě rozléhaly po celé chodbě.
Téměř nedýchal. Jen šel stále dál jako zhypnotizovaný za zpěvem. Oči doširoka rozevřené, obličej bledý rozčílením. Něco mu dopadlo na rameno. Strnul úlekem.
"Blady," zašeptal s úlevou.
Octnul se v malé místnosti. Před ním stál obrovský oltář. Zpěv zněl stále hlasitěji.
Harry se omámeně rozhlížel kolem sebe. Nevnímal okolí. Nevnímal nic. Jen okouzleně hleděl na oltář.
"AVADA KEDAVRA!"
Nechápavě pozoroval rudé oči svého nepřítele. Hleděl na zelený paprsek, který se k němu blížil. Nechtěl uhnout. Věděl, že to, co se stane, je správné.
Z dáli slyšel zoufalý křik. Křik fénixe.
Otevřel oči. Právě včas, aby zahlédl Bladyho, jak se vrhá mezi něho a paprsek.
Mrtvé tělo dopadlo neslyšně na podlahu.
Teprve teď se Harry probral ze svého omámení. Myslí mu probíhaly krátké útržky děje. Zelený paprsek. Křik fénixe. Blady, jak se vrhá proti paprsku. Blady, jak tupě dopadá na zem. Blady…
Harry křičel. Na čele se mu objevily kapičky potu. Ruce se nekontrolovatelně třásly. Do očí vběhly slzy.
-------------------
Prudce se probudil. Jeho obličej byl hrůzně bledý, chvěl se po celém těle.
Něco se mu zdálo. Vybavoval si Snapův úšklebek, i to, jak mu sdělil, že propadl u zkoušek. Nechápal, že ho to takhle rozrušilo.
"Asi už mě Hermiona nakazila," pomyslel si zaraženě a oblékl si hábit.
Společně s Ronem došli do velké síně.
"Harry," zatahal ho jeho přítel za rukáv. "Já ti musím něco říct. Já nic neumím. Všechno se mi vykouřilo z hlavy. Mamka mě zabije." Ronovy oči se šíleně leskly.
"Já to nezvládnu," vyrážel ze sebe. "Možná, kdybych dělal, že jsem nemocný a šel na ošetřovnu… Harry, poraď mi, co má dělat. Budeš mi napovídat?"
"Rone uklidni se," odsekl příkře Harry. Na něco takového dnes opravdu neměl náladu. Zvlášť po tom snu ne.
"Vždyť ses učil, tak nechápu v čem je tady problém."
"Ale já to fakt nezvlád…"
"Rone," zavrčel výhružně Harry. Pihovatý kamarád zmlkl.
Vtom se do velké síně přihnala i Hermiona. Harryho nijak nepřekvapilo, že pod paždí držela tři učebnice a ve čtvrté soustředěně listovala.
"Harry, já to nezvládnu," vypravila ze sebe.
Harry jen němě zalapal po dechu. "Nech toho," okřikl ji. "Stačí že tady šílí Ron."
"Už jsou tady," ozval se náhle přidušeně Nevil.
Teprve teď si Harry všiml, že do místnosti vstoupilo asi deset vážně se tvářících kouzelníků s Brumbálem v čele.
"Myslíte si, že budou přísní?" naléhal Nevil. "Harry, zkus to jít vyzkoumat, prosím."
"Nemohli byste dát všichni pokoj?" vypěnil Harry.
Nechápal, proč z toho ostatní dělají takovou vědu. Sám se sice také učil,ale vždyť to jsou jenom nějaké pitomé zkoušky. Ne, že by nebyly důležité, ale Harry měl teď prostě spoustu jiných starostí.
Pořád přemýšlel nad dnešní nocí. Nevěřil, že by byl tak vyklepaný jen ze snu o NKÚ.
"Harry, neříkej, že ty nejsi nervózní," přerušila ho Hermiona.
"Jsem, jen se už o tom prostě nechci bavit, stačí?"
Na dlouhé vybavování už stejně nebyl čas. Jakmile dojedli, zahnali je komisaři z ministerstva do věže, kde byla učebna přeměňování. Vypadala stejně jako obyčejně, akorát na chodbě před třídou stála dlouhá lavice.
"Zatím se posaďte tady," oznámila jim jedna přísně vyhlížející čarodějka v zeleném svetru. "Budeme si vás sem volat po skupinkách. Takže prosím aby sem přišla slečna Abbottová, Bonesová, Brocklehurstová, Brownová, Bullstrodeová a pan Bott."
Jmenovaní se s výrazem odsouzenců na smrt zvedli a následovali komisařku.
"Co myslíte, že budou dělat?" zajímala se Hermiona přiškrceně.
"No, Fred mi říkal, že museli přeměňovat pavouky na famfrpálové hřiště, ale to je asi nesmysl," pokrčil rameny Ron.
Harry se snažil ty dva nevnímat. V duchu si opakoval stále dokola potřebná kouzla a pohyby hůlkou.
Čarodějka v zeleném svetru si zavolala další skupinku. Studenti z učebny nevycházeli, Harry si domyslel, že je učitelé vypouští jiným východem, aby nikomu neprozradili zadání testu.
Konečně přišla na řadu skupinka Parkinsonová, Patilová, Patilová, Perksová a Potter.
Harry s bušícím srdcem vešel do místnosti. Všiml si, jak se na ně profesorka McGonagalová povzbudivě usmála a to mu dodalo aspoň trochu sebedůvěry.
"Váš první úkol bude docela jednoduchý," oznámil jim starší kouzelník s šikmýma očima. "Každý z vás si stoupne tady k jedné řadě klecí a tvory, kteří jsou uvnitř přemění podle cedulky na dvířkách klece. Samozřejmě se vám počítá čas, za jaký to zvládnete. Takže, pokud jste připravení, můžete začít," vykřikl a obrátil přesýpací hodiny, které měřily s přesností na setinu sekundy.
Harry si stoupl k první kleci. Stálo v ním docela roztomilé gorilí mládě.
"Erucciso," vykřikl Harry a gorilka se změnila v nočník.
Pokračoval dál a nechával za sebou pěknou řádku rozličných předmětů od antické sošky až po piano.
Úkol dokončil zároveň s Padmou Patilovou, která si podle Harryho vedla opravdu výborně.
"Další úkol bude podobný," oznámil znovu starý kouzelník. "Každý vejděte do jedné z těchto místností. Uvnitř jsou opět nejrůznější zvířata a vy z nich musíte sestavit vybavení bytu podle vlastní fantazie. Na celý úkol máte pět minut a bude se hodnotit jak množství nábytku, tak jeho kvalita a nápaditost."
Harry rychle zmizel za nejbližšími dveřmi. V pokoji, do kterého vběhl, to vypadalo jako v nějaké mudlovské zoologické zahradě. Všude pobíhaly slepice, kočky, dokonce i jedna žirafa, anakonda (tu Harry přeměnil jako první) a slon indický.
Harry se okamžitě pustil do díla. Zahnal zvíře do té části místnosti, kde chtěl mít nábytek, a proměňoval. Doufal, že mu nestrhnout body za celkový vzhled místnosti, protože, ač si to Harry nechtěl přiznat, vkus měl opravdu mizerný.
Když o pět minut později pokoj opustil, zůstala tam po něm veliká růžová manželská postel, na které trůnila jedna zapomenutá slepice, křiklavě zelený psací stůl a tři azurově modré židličky. To vše stálo na srdíčkovém koberci, na několika místech "poznamenaném" tím množstvím zvířat, co byla v pokoji.
Harry byl ale se svým dílem naprosto spokojený, a když zjistil, že tento úkol byl poslední, se vztyčenou hlavou vypochodoval z místnosti.
Následovala zkouška z kouzelných formulí. Celý pátý ročník se shromáždil na školních pozemcích, kde už na ně čekal profesor Kratiknot a kouzelníci z ministerstva.
"Zkouška z formulí bude opravdu jednoduchá," vypískl maličký profesor. "Váš první úkol bude přivolat si každý jednu z lahviček inkoustu, které leží v mém kabinetě na stolku. Dávejte si ale pozor: lahvičky nejsou zavřené a každému, komu se vylije třeba jen kapka, odebereme skoro všechny body."
Pro Harryho tato zkouška byla celkem bezproblémová. Přivolávací kouzlo se loni naučil naprosto dokonale, a tak ho něco jako nezavřená lahvička nemohlo rozhodit. Ale i ostatním se poměrně dařilo. Akorát Malfoy k Harryho velké radosti vylil asi polovinu lahvičky rovnou na profesora Kratiknota.
"A váš druhý a zároveň poslední úkol bude vyčarovat z inkoustu limonádu," usmál se jeden brýlatý čaroděj.
I tentokrát mohl být Harry docela spokojený; k dokonalosti mu chyběly pouze bublinky.
"Tak jak jste dopadli?" vyzvídala Hermiona, když šli na zkoušku z obrany proti černé magii.
"Profesor Kratiknot mi říkal, že jsem vykouzlila nejlepší limonádu ze třídy. Přičarovala jsem tam i brčko, myslíte, že mi za to dá nějaké body navíc?"
"Hermiono, nemůžeš být chvilku zticha?" vyštěkl podrážděně Ron.
"Jestli tě zajímá, jak jsme dopadli, tak jsem si spletl formuli a limonádu proměnil na mudlovský benzín. Když se toho ten kouzelník z ministerstva napil, tak omdlel. Teď je na ošetřovně. Myslíš, že mi dá nějaké body navíc?" napodobil věrně její hlas.
"Možná si toho nevšiml,"snažila se ho uklidnit.
"No jasně, možná mu to chutnalo, viď?" osekl Ron podrážděně. "Víš co, Hermiono, příště si ty své rady strč někam. A teď mě omluv. Jdu pokazit NKÚ z obrany proti černé magii."
"Nevíš, co se s ním děje?" zajímala se Hermiona.
Harry pokrčil rameny. "To víš, jeho mamka ty zkoušky asi bere hodně vážně. A pojď trochu rychleji, nebo přijdeme pozdě." Před učebnou byla znovu nashromážděna celá Harryho třída.
"Co se děje?" křikla do davu Hermiona.
Dveře se pootevřely a profesor Lupin vystrčil hlavu.
"Nejdřív se rozdělte na jednotlivé koleje," nařídil. "Je vás tady strašně moc a zkoušku budete muset dělat po jednom, tak ať tady nejsme do večera. Nabelvír zůstane tady, Havraspárští půjdou tady do vedlejší prázdné učebny. Mrzimorští, následujte paní Srockwoodovou, ukázal na černovlasou čarodějku z ministerstva, ta vás zavede na vaše místo. Zmijozelští budou cvičit ve velké síni."
Nastal ohromný zmatek. Hotové stěhování národů, pomyslel si Harry. Radši se přitiskl ke stěně, aby ho ta davová vlny nesmetla s sebou, a snažil se nedívat na učící se Hermmionu a na uraženého Rona.
"Hned je to lepší," pochvaloval si profesor Lupin. "Teď vás sem budu volat podle abecedy, takže Levendule, pojď první."
"Hodně štěstí," sykla Parvati.
"Proč nás nikdy nemůže volat třeba od konce?" zamumlala Levandule a zmizela v učebně.
"Co myslíte, že budeme dělat?" zajímal se Seamus a přitiskl ucho na dveře. "Škoda, použili zvukotěsné kouzlo."
"Je to tak správné," začala Hermiona, ale jakmile spatřila pohledy svých spolužáků, ztichla a zahleděla se znovu do učebnice. Opakovala si ale kouzla tak nahlas, že byl Harry docela rád, když ji Lupin konečně zavolal ke zkoušce.
Potom už to šlo rychle.Nevill, Parvati a pak konečně: "Harry, jsi na řadě."
Harry s tlukoucím srdcem vstoupil do třídy. Všichni kouzelníci z ministerstva seděli na židlích a přísně si ho přeměřovali.
Lupin k němu přistoupil s klouboukem.
"Vytáni si kousek pergamenu," vyzval ho.
Harry tak učinil.
Odrážení nepřátelských kleteb, odzbrojovací kouzlo, Ignacius Cvak
Harry nechápavě pohlédl na Lupina.
"Nejdříve na tebe bude tadyhle pan Cvak sesílat dvě minuty nepřátelské kletby a ty je musíš odrážet a potom ho odzbrojíš," oznámil Lupin naprosto klidným hlasem.
Harry si tak klidný ale naprosto nepřipadal.
"Ale to nemám šanci," ozval se.
"Neboj, Harry. Úkoly jsou snad naprosto jednoduché, nebo ne? Všichni před tebou, i pan Longbotom, tento test zvládli, tak nevidím důvod, proč bys to neměl zvládnout ty.
Prosím pana Cvaka, aby se připravil, Harry, nachystej si hůlku a stoupni si sem do tohoto kruhu."
Harry se zděšeným výrazem sledoval mohutného a nebezpečně vyhlížejícího kouzelníka, který si stoupl naproti němu."
"Můžete začít," ozval se Lupin.
"Rictus sempra!" zaburácel Cvak.
"Protego," zamumlal Harry.
Namodralý štít paprsek sice odrazil, ale hned nato zmizel a Harry musel kouzlit znovu.
Asi za minutu začal být docela vyčerpaný. Pot se z něho jen lil a přes zamlžené brýle téměř neviděl. Ani se nenamáhal s čarováním dalšího štítu, před většinou paprsků prostě uskakoval.
"Konec!" ozval se Lupin a Harry vyčerpaně dopadl na podlahu.
"Teď přijde druhý úkol. Harry, zvedni se, nebo budeš diskvalifikovaný. Harry, no tak, zvedni se."
Harry namáhavě vstal. Nechápal, co se s ním děje.
"Zkus odzbrojit tady pana Cvaka."
Namáhavě zvedl hůlku. Hlava mu třeštila jako pominutá. Musel se soustředit. Vždyť odzbrojovací kouzlo umí už tři roky. Je úplně jednoduché.
Cvak se na něj pohrdavě zašklebil "Jestli už chlapče nemůžeš, stačí říct. Ale strhnu ti většinu bo…"
"EXPERLIAMUS!" zaburácel náhle Harry. Cvakovi okamžitě vylétla z ruky hůlka.
"To neplatí, nebyl jsem připravený," protestoval. "Lupine, tohle nemůžete uznat, vždyť jste musel jasně vidět, že to odporovalo snad všem pravidlům souboje, jaká existují."
Profesor ztěžka přikývl. "Máte pravdu," uznal nakonec. "Harry, zkusíš to ještě jednou?"
Harry pevně stiskl rty. Nejradši by Cvakovi z plných plic řekl, co si o něm myslí, ale radši pomlčel.
"Tak se připravte," řekl rozpačitě Lupin.
"Můžu začít?" zeptal se ironicky Harry.
Cvak jen přikývl.
Harry rychle přemýšlel. Věděl, že kouzelník je teď připravený a jen tak hůlku nepustí.
Napřáhl se proto a předstíral výpad. Zaútočil ale o chvilku později.
"EXEPRLIAMUS!" zaburácel znovu. Cvak ani tentokrát hůlku nezachytil.
"Bylo to v pořádku, pane?" nemohl si odpustit Harry. Kouzelník jen roztržitě přikývl.
"Výborně," ozval se Lupin. "Tak, Harry, můžeš jít a pošli sem rovnou pana Thomase. Strašně jsme se zdrželi."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama