Dědictví 43.kapitola

6. února 2009 v 22:31 | Rebelka |  Dědictví
Harry vyšel naprosto vyčerpaný za třídy.
"Deane, máš tam jít," oznámil ještě. "Nějak mi není dobře, jdu se na chvilku natáhnout," kývl na Rona.
"Tak si zaskoč za madame Pomfreyovou pro lektvar proti únavě," poradil mu. "A když už tam budeš, tak vezmi taky jeden pro mě, nějak mě to zmáhá. A můžeš si taky zkusit "vypůjčit" nějaký mozkubudič, Fredovi s Georgem se to před dvěma lety povedlo. Proč si jinak myslíš, že by měli aspoň nějaká ta NKÚ, když se na učení ani nepodívali?"
Harry jen něco zamumlal a raději si šel na chvilku lehnout na kolej. Natáhl se na jedno červené měkoučké křeslo a slastně zavřel oči. Asi musel usnout, protože ho probudil až Hermionin naléhavý hlas.
"Harry, co tady děláš? Poslala mě pro tebe profesorka Prýtová. Už se dělají zkoušky z bylinkářství."
Harry kvapně vyskočil a rozběhl se ke skleníkům. K jeho úlevě profesorka teprve vysvětlovala úkoly.
"Takže, pane Pottere, opakuji ještě jednou pro vás. Vaším úkolem je rozpoznat všechny rostliny v tomto skleníku. Jak jste si jistě všiml, jsou očíslované, a tak mi na tento pergamen napíšete vždy číslo a název. Rozumíte?"
Harry udýchaně přikývl. Vzal si pergamen, od profesorky si vypůjčil brk, protože ten svůj zapomněl ve společenské místnosti, a přešel k rostlině číslo jedna.
Za chvíli se mu už na pergamenu skvěla pěkná řádka jmen. Osrdice, běhavý kaktus, vrba mlátivá a další.
Zastavil se u další rostliny. Zdálo se mu, že její modré stonky a silná chapadla vidí poprvé v životě. Zkusil tedy napsat chapadelník, ale v úspěch příliš nevěřil.
"Odevzdejte mi prosím vaše pergameny," ozvala se profesorka.
"A tady je váš druhý úkol," ukázala na truhlík s malými mlátivými vrbičkami, které jí včera pomáhaly zalévat.
"Jistě jste si všimly, že mají polámané větvičky. Tady ze stolu si proto vezmete obinadlo a zavážete je."
Harry ukořistil tři rule obvazů a pádil k vrbě. Měly na všechny úkoly jen málo času, takže musel spěchat.
Netrpělivě uchopil polámanou vzpouzející se větvičku a snažil se ji nacpat do obinadla. Vůbec nechápal, proč to dělá.
Vždyť kdyby bylo po jeho, větev by rovnou ulomil, nebo spíš celo vrbu hodil do kontejneru. Připadalo mu, že si počíná jako slon v porcelánu. Zavázal jednu větev, ale zlomil tři další.
Když profesorka ukončila jejich práci, měla Harryho vrba ledabyle omotané všechny větve.
Harry teď litoval, že trocha obvazu nezbyla i na něj; mlátička ho opravdu nešetřila.
Zkouška skončila a všichni se hrnuli do velké síně na oběd.
"Teď budeme mít dějiny čar a kouzel," zaúpěl Ron. Byl tak nervózní, že si ani nepřidal. "Nechci vidět ty Dreamovy testy."
Hermiona rozrušeně odložila příbor. "Vždyť nám ani neřekl, kde ty zkoušky budou," vypravila ze sebe. "Určitě chce, abychom všichni propadli. Ale asi to bude normálně v učebně dějin čar a kouzel," doufala.
"Ale nebude," ozval se pobavený hlas.
Právě k nim přicházel Fred s Georgem a s uličnickým úsměvem, který nikdy nevěstil nic dobrého.
"Dream totiž neřekl žádné třídě místo zkoušky. Asi doufá, že nikdo nepřijde a on nebude mít žádnou práci s opravováním testů," ušklíbl se George.
"Ale naštěstí jsme tady my," poklepal si Fred spokojeně na prsa. "Kvůli všem hodným prefektům, kteří nechtějí propadnout z dějin, jsme se mu vloupali do kabinetu…"
"… a ukradli jeho šikovný notýsek, kde má všechno zapsané," zakončil to Fred a s výrazem kouzelníka, který taká z klobouku párek králíků, vylovil z kapsy hábitu malý deníček.
"No tohle," rozesmál se Ron. "To je jiný zápisník, než jaký nosí do třídy. To jsem nevěděl, že má Dream rád růžovou barvu. A ty čarodějky v plavkách… on se nezdá, chlípník."
"Na to se nedívej, Ronánku," ozval se Fred. "Co by na to řekla maminka?"
"Nechte toho," ozvala se Hermiona. "Za chvilku nám začínají zkoušky. Dej sem ten deník, Frede!"
"Rozkaz, generálko!"
"Nech si toho!
Tady to máme. NKÚ- bradavická knihovna- 14:00. Ten chlap prostě není normální. Co si o sobě myslí? Vždyť tohle by mu nemohlo projít. Co by na to řekl Brumbál?"
"To teď neřeš, Hermiono," ozval se Harry. "Radši to pojď rychle rozhlásit všem ostatním. Vsaď se, že zmijozelu to řekl."
"A nezapomněli jste na něco?" nadhodil Fred nevinný výraz.
"Dobře, děkujeme vám," rezignoval Ron.
"A to je všechno? Vždyť jsme teď zachránili jednoho maminčina mazlíčka a prefektku před propadnutím. A vy nám řeknete jen obyčejné děkuji. S tím opravdu uděláme díru do světa."
"Jak chcete. Jste fakt dobří, já sám bych to určitě nedokázal, děkuji moc……… stačí?"
"To ani nemuselo být," zapitvořil se George. "Rádo se stalo. Příště jsme zase k vašim službám. Fred a Goerge- vždy pro každou špatnost."
"Viděli jste někdy takové šašky?" zajímala se Hermiona, jakmile dvojčata odešli.
"Ne. A měli bysme si pohnout, jestli to máme všem rozhlásit," prohlásil Harry. "Už se těším, jak bude Dream vypadat, když přijdeme všichni včas a správné místo."
Brzy celá Harryho třída vkráčela do knihovny. Harry pobaveně sledoval, jak profesorovi poklesla čelist. Před komisaři ale na sobě nedal nic znát a rozdal papíry se zadáním.
Harry si ho zběžně pročetl. Nálada mu rázem klesla pod bod mrazu. Tušil, že test z dějin bude těžký, to, že ale nebude vědět ani jednu otázku, opravdu nečekal.
"Ale pane profesora, uzavření míru s jezerními lidmi jsme ještě neprobírali," namítla Hermiona.
Dream po ní sekl rozzuřeným pohledem.
"Myslím, slečno Grangerová," pronesl ledovým hlasem, že kdybyste při mých hodinách dávala alespoň trochu pozor…… ale to vás ani nenapadne, viďte?"
Hermiona zrudla jako rajče a všichni kouzelníci z ministerstva na ni nevraživě koukali.
Harry se rozhodl, že si nějaké odpovědi zkusí vymyslet, a tak začal barvitě popisovat souboj mezi kouzelníky a kentaury a jejich následné usmíření. Nějaký vnitřní pocit mu ale našeptával, že v tomto předmětu příliš neuspěje.
Před knihovnou počkal na Rona a Hermionu.
"To je snad zlý sen, zaúpěla jeho kamarádka a hřbetem ruky si setřela kapičky potu z čela.
"Vždyť vše, co tam bylo, se probírá až někdy v šestém nebo sedmém ročníku. Sice jsem si ty knihy samozřejmě přečetla, ale zatím jsem se to důkladně neučila."
Ron obrátil oči v sloup. "Hermiono, nech toho, nebo se budu cítit ještě hůř. Myslíte, že mi Dream uzná, když jsem napsal, že Godrik Nebelvír byl domácí skřítek?"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama