Dědictví 48.kapitola- Konec

6. února 2009 v 22:31 | Rebelka |  Dědictví
Ocitnul se v podivné chodbě. Neměla stěny, ani strop a podlahu. Celý prostor byl vyplnění jakousi stříbrnou mlhou.
Harry něco takového viděl poprvé v životě, přesto měl zvláštní pocit. Místnost se mu zdála povědomá, jakoby v ní už někdy předtím byl.
Pokračoval v chůzi jako uhranutý. Z dáli k němu doléhal zpěv fénixe.
Cítil se, jakoby ani nebyl na naší planetě. Jakoby šel nebeskou cestou někde v ráji.
Myslí mu probíhaly jen ty příjemné vzpomínky. Bylo to, jakoby na něj někdo použil kletbu Imperius.
Nikdy tady nebyl, přesto věděl, kudy jít.
Naskočila mu husí kůže. Chvěl se vzrušením. Vtom mu něco dopadlo na rameno. Strnul úlekem… "Blady," zašeptal s úlevou.
Okamžitě se ale vzpamatoval. "Co tady děláš?" vyštěkl. "Nemusíš se obtěžovat, dál trefím sám. Leť zpátky, já o tebe nestojím!"
Fénix se ani nepohnul. Dál seděl Harrymu na rameni.
Harry si povzdychl. Snažil se ho setřást, ale byl to úkol nad jeho síly.
Fénixův zpěv zesílil. Harry si musel téměř zacpávat uši. Octnul se v malé místnosti. Před ním stál obrovský oltář…
Harry se zastavil. Omámeně zíral na mohutnou stavbu předním. Ztrácel kontrolu sám nad sebou. Cítil, jak ho ovládá nějaká obrovská neznámá síla.
Přistoupil k oltáři. Ležel na něm malý obyčejný pohár s neznámým obsahem.
Harry se k němu sklonil s téměř posvátnou úctou. Dědictví…
Pohár byl plný stříbrné hmoty, podobné, jaká byla v celé chodbě.
Věděl, co má dělat. Věděl, že stačí jeden dotek poháru. Stačí, aby k němu přiložil ruce a bude nadosmrti šťastný, bohatý, mocný…
Nějaký slabý hlásek mu našeptával, že by to neměl zkoušet, že přece o něco takového nestojí. Dědictví přináší jen záhubu. Harry ho ale utlumil.
Zavřel oči. Ruce se mu chvěly rozrušením i touhou. Stále víc a víc se přibližoval k poháru.
"Stůj!" ozval se náhle mocný hlas, plný autority a síly.
Kouzlo bylo to tam. Harry se udiveně rozhlédl kolem sebe. Teprve teď si pořádně uvědomil, kde vlastně je. Štítivě odskočil od dědictví.
Rozhlížel se po tom, kdo ho zastavil.
"Eventirge!"
Harry strnul. Kolem celého těla se mu omotaly neviditelné provazy. Bezmocně spadl na podlahu. Ošklivě se uhodil do hlavy. Sykl bolestí.
Nejdříve zahlédl rudé, hadí oči, později i celou postavu. Pán zla. Lord Voldemort.
"Zdravím, Harry Pottere," pronesl tiše. "Věděl jsem, že přijdeš. Všichni touží po moci i slávě, i když jen někteří si to dovedou přiznat…"
Harry neodpovídal. Čekal, až Voldemort řekne, co po něm chce, i když to už dávno věděl.
"Já jsem sem přišel za stejným účelem, jako ty. Tak vidíš, jak jsme si podobní, i když si to nechceš přiznat."
Voldemort popošel ještě blíž k Harrymu.
"Předpokládám, že sis všiml, že jsi teď celý v mé moci," pokračoval dál Pán zla.
"Je tady jedna možnost, jak si zachránit život. Pokud sis pořádně přečetl deník tvého otce, i když o tom pochybuji, tak ses dozvěděl, že můžeš dědictví někomu přenechat, třeba nějakému tvému dobrému příteli …nebo mně.
Dělám to jen ve tvém zájmu, Harry. Já nebudu mít žádný užitek z toho, když tě zabiji. Mě jde jen o ten pohár. O pohár, který momentálně patří tobě. Tak se rozhodni. Dáš mi ho dobrovolně?"
Harry ani Voldemorta příliš neposlouchal. Věděl, na co se ho zeptá. Ani nemusel přemýšlet. I kdyby mu Sirius neříkal, co by se stalo, kdyby Voldemort dědictví získal, tak by mu ho nevydal.
"Tak co, Harry. Už ses rozhodl? Přemýšlej rychle. Lord Voldemort nerad čeká. Dáš mi ho dobrovolně?"
"Ne," odsekl Harry. Doufal, že se mu příliš netřese hlas.
"Asi jsem se přeslechl…"
"Nedám ti ho, už jsi slyšel dobře?"
"Myslel jsem si to," ušklíbl se.
"Lidé, jako ty, kteří si o sobě myslí, kdoví jak nejsou stateční, někdy mívají taková zcestná rozhodnutí.
Ale nemysli si, že jsi vyhrál. Dědictví se dá získat, ještě jedním způsobem, pokud tě to zajímá. Takže tvoje snaha je zbytečná.
Ovšem, ten způsob bude pro tebe trochu komplikovanější. A vůbec se ti nebude líbit… Po smrti posledního dědice může tu vaši slavnou moc získat prakticky kdokoliv…" pronesl Voldemort s předstíraným zármutkem v hlase. "Je mi to tedy velmi líto, Harry, ale už jsem ti dal dost příležitostí se změnit."
Voldemort přistoupil k poháru.
"Ještě něco jsem ti zamlčel, Harry Pottere. K dědictví se nemůže dostat úplně kdokoliv. Jen ten, komu v žilách koluje Potterovic krev."
Harry pocítil záchvěv naděje. Možná Voldemort dědictví přeci jen nezíská. Krev jeho rodiny v sobě naštěstí nemá.
"Proti tomu jsem se ale také dokázal pojistit," pronesl sebevědomě. "Pamatuješ na naše setkání v loňském roce?"
Harry neodpovídal. Jiskřička naděje ale okamžitě zhasla. Tenkrát na hřbitově, když Voldemort povstal, vzal si kosti svého otce, Červíčkovo maso a Harryho krev…
"Vidím, že ti to došlo. A to už je opravdu všechno, co jsem ti chtěl říct. O dědictví se nemusíš strachovat. Bude v dobrých rukou. Neboj, já už ho nějak využiji.
Takže… bylo mi potěšením, se s tebou setkat. S člověkem, který málem způsobil moji smrt a teď zapříčiní můj rozkvět…"
Voldemort se dotkl poháru.
"AVADA KEDAVRA!"
Nechápavě pozoroval rudé oči svého nepřítele. Hleděl na zelený paprsek, který se k němu blížil. Nechtěl uhnout. Věděl, že to, co se stane, je správné.
Z dáli slyšel zoufalý křik. Křik fénixe.
Otevřel oči. Právě včas, aby zahlédl Bladyho, jak se vrhá mezi něho a paprsek.
Zalapal po dechu. Vůbec nechápal co se stalo.
"Zase konáš svoji povinnost?" křičel Harry s šíleným leskem v očích. "Máš štěstí, že jsou fénixové nesmrtelní, co?"
Mrtvé tělo dopadlo neslyšně na podlahu.
Teprve teď se Harry probral ze svého omámení. Myslí mu probíhaly krátké útržky děje. Zelený paprsek. Křik fénixe. Blady, jak se vrhá proti paprsku. Blady, jak tupě dopadá na zem. Blady…
Harry křičel. Na čele se mu objevily kapičky potu. Ruce se nekontrolovatelně třásly. Do očí vběhly slzy.
"Blady, ne, to nesmíš," zašeptal.
Jeho pouta jako zázrakem povolila. Rozběhl se k hromádce peří na podlaze. Voldemorta si nevšímal.
"Počkej, to bude v pořádku. Mám dědictví, zkusím tě nějak oživit," mumlal nepříčetně.
Pohlédl na oltář. Pohár tam ležel tak, jako dřív, tajemná hmota ale byla pryč.
Voldemort zmizel. Zpěv fénixe utichl a mlha v celé místnosti se rozplynula.
"Strážce je s dědictvím spjat pevným poutem. Když žije strážce, existuje i dědictví. Když zemře, zanikne…"
Harrymu znovu zazněla v hlavě Siriusova slova. Zamlžilo se mu před očima.
"Fénixové jsou strašně hrdí ptáci. Ti neudělají nic bez vlastní vůle…"
Zacpal si uši, ale nepomáhalo to. Pořád slyšel Siriusův vyčítavý hlas. Pořád před sebou viděl Bladyho pohled… poslední…
Sklonil se k fénixovi. Zabořil obličej do jeho hladkého lesklého peří. Peří, kterého se před chvílí štítil dotknout…
Nenáviděl se. Hermiona měla pravdu, když tvrdila, že by mu někdy nejraději dala pořádnou facku, aby se probral… Harry se probral. Bohužel příliš pozdě…
"Odpusť mi," zašeptal…
--------
Lord Voldemort zmizel spolu s dědictvím, kterého se držel.
Přineslo mu zkázu,
stejně jako mnoha lidem před ním i po něm…
Tajemná moc,
zdroj síly i záhuby, života i smrti,
byla dočasně zničena
a znovu čeká na své objevení…
THE END
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Phyllis Phyllis | E-mail | Web | 30. listopadu 2005 v 17:09 | Reagovat

jůůů, ten konec je strašně krásnej :))) a povídka je taky hezká :)))

2 Rebelka Rebelka | 30. listopadu 2005 v 17:59 | Reagovat

Díky moc, já úplně zírám:)) Mně osobně se tahle povídka nějak nelíbí, tak jsem ráda, že aspoň někomu jo:)

3 Phyllis Phyllis | E-mail | Web | 30. listopadu 2005 v 21:23 | Reagovat

no, já řekla hlavně konec, jinak máš lepší povídky (nic proti!), ale ten konec je vážně hezky napsanej :)))

4 Kačulín Kačulín | 9. prosince 2005 v 11:23 | Reagovat

Je to SENZA ! Píšeš SUPROVĚ !!!!!!!!!!

5 hroška hroška | Web | 22. února 2006 v 15:10 | Reagovat

SUPER PŘÍPĚH LEPŠÍ SEM NEVIDĚLA!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

6 Sali Sali | E-mail | 23. února 2006 v 21:35 | Reagovat

nádherný příběh,jsem ho četla jedním dechem:)

7 Moniiique Moniiique | 4. března 2006 v 0:29 | Reagovat

Fakt nádhera!!!Nemohla sem se od toho odtrhnout a přečetla to za jeden den:)Jen tak dál!!!:)

8 Rebelka Rebelka | 4. března 2006 v 8:32 | Reagovat

Díky všem za komenty! Tím spíš, že jsem tenhle příběh psala někdy ve dvanácti letech:)

9 Genevieve Genevieve | E-mail | Web | 17. dubna 2006 v 20:52 | Reagovat

Hele, ono tady není 1. až 8. kapitolka!!!

10 Rebelka Rebelka | Web | 18. dubna 2006 v 16:14 | Reagovat

Je, já ji tady vidím.

11 Genevieve Genevieve | E-mail | Web | 21. dubna 2006 v 7:33 | Reagovat

dobrý, už jsem  to našla :)

Je to moooc krásný... ty bláho, já mám úplně zamlžený oči... a jak to bude dál?  a pochopila jsem správně, že když umřel Blady, tak dědictví zmizelo? nebo ho má Voldemort? jinak moooc krásný...

12 Lelell Lelell | Web | 13. července 2006 v 10:45 | Reagovat

Ahooj!!

Máš SUPER a krásnej blog....:-)

jestli chceš mrkni na můj;-)

13 potterak potterak | E-mail | Web | 5. srpna 2006 v 13:33 | Reagovat

Úplně mě to dostalo, dojalo a tvůj báječný příběh mě pohltil. To proto jsem nepsal komentáře k jednotlívým kapitolám a píšu ho až teď. Nedělám si srandu, když říkám...tleskám tvé fantazii a klaním se tvému příběhu. Bylo to naprosto skvělé a nemělo to žádnou chybu. Dějová linie byla perfektně promyšlená, vyústění příběhu je geniálně sepsáno a propracováno. Prostě povídka, kterou si sám pro sebe šíleně rád zařadím do toho nejlepšího, co kdy bylo v českém fanfiction sepsáno a uveřejněno. Díky za povídku a díky, že píšeš. Znovu a opět jsi dokázala, že psát opravdu umíš.  Přeju hodně moc skvělých povídek a ještě víc nápadů.

14 Rebelka Rebelka | 5. srpna 2006 v 19:42 | Reagovat

díky moc. Nevím, co na to říct. Tohle je úplně první věc, co jsem napsala, takže se za ni docela stydím. Vím, že je plná chyb a kdybych něco podobného četla od někoho jiného, asi bych to dost zkritizovala.

15 potterak potterak | E-mail | Web | 6. srpna 2006 v 9:52 | Reagovat

Víš, kdyby se to týkalo něčeho jiného, tak s tebou souhlasím. Ale ten příběh mě dostal natolik, že jsem žádné chyby hledat ani vlastně nechtěl. Neměl jsem čas, tvoje povídka mě úplně dostala, toť vše ...

16 warrion warrion | E-mail | 26. srpna 2006 v 1:34 | Reagovat

Já... neumím tu napsat, co pro mě tenhle příběh znamená. Prostě mě to dostalo. Myslím si, že se zmůžu jenom na tohle: Je to krásný...

17 Niki Niki | Web | 1. září 2007 v 14:41 | Reagovat

Ach jo..zas smutný=()

18 enterona enterona | Web | 6. září 2007 v 21:21 | Reagovat

Zajímavý nápad a moc hezká povídka...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama