Morituri te salutant- 3.kapitola

21. listopadu 2005 v 20:48 | Rebelka |  Morituri te salutant
Chtěla jsem to sem dát až později, ale co bych pro vás neudělala :)
3. kapitola
"Prváci, ke mně! Všeci prváci, pote sem!" zaburácel jakýsi mohutný muž.
Srdce jí poskočilo radostí. Hagrid…
Vystoupila z vlaku a snažila se splynout s davem. Všichni směřovali k řadě kočárů bez koní.
Oči měla doširoka otevřené, ústa roztáhlá v široký úsměv. Nezajímalo ji, že je ztracená. Že je tady sama. Nezajímalo ji, že neví, jak se dostane zpátky…
Ohromnou siluetu bradavického hradu ozařovaly poslední zbytečky zapadajícího slunce.
Kamsi, daleko do nejvyšší věže se snášela hejna sov obtěžkaná nejrůznějšími balíčky.
Viděla Jamese a Lily, jak vedou skupinku ustrašených prváků směrem k loďkám. Viděla nevraživé pohledy, které na sebe vrhali.
Ušklíbla se. Ona jediná tady věděla, že ti dva nakonec skončí spolu…
Pozorovala kluka s černými mastnými vlasy a hákovitým nosem. Bledý obličej posetý drobnými červenými vyrážkami měl sklopený k zemi.
Pozorovala Hagridovu mohutnou postavu. Sledovala drobné dřevěné loďky, které pluly stále dál a dál po temné hladině jezera.
Cítila se Alenka v říši divů. Představila si, co by na to řekli lidi ze třídy, kdyby věděli, kde je. Musela se tomu zasmát.
"Budeš tady ještě dlouho okounět?" přerušil ji chladný hlas. "Někteří lidé by rádi nastoupili do kočárů…"
"Jistě, Srabusi," vychutnala si tu přezdívku. "Viděla, jak Snape zbledl a nasupeně odkráčel.
Spokojeně se ušklíbla. Začínalo se jí tady líbit…
Naskočila do jednoho kočáru. Uvnitř seděly jenom dvě menší holky a tam mohla klidně a nerušeně přemýšlet.
Teprve teď na ni dopadl nepříjemně tísnivý pocit. Jak se dostane dovnitř? Co, když někdo pozná, že je mudla?
Byla ráda, že aspoň viděla bradavický hrad. Podle knihy měli mudlové spatřit pouze rozvaliny, ale asi tomu bylo podobně jak s Tesrály, nebo fidelovým zaklínadlem. Kdo uvěří, uvidí…
Kočárky vjely na kamenné nádvoří. Mírně zbledla. Nakrčila čelo. Přemýšlela.
Musí se nepozorovaně dostat do Komnaty nejvyšší potřeby. Podle knížky by měla být naproti gobelínu s Barnabášem Bláznivým ve druhém poschodí. Doufala, že Rowlingová nelhala.
Ale mohou do komnaty i mudlové? Doufala, že ano. Doufala, ale přesto v ní hlodal červík pochybnosti.
A co bude dělat potom? I kdyby se tam dostala, nemůže žít věčně zavřená…
Prudkým zatřepáním hlavy zahnala nepříjemné myšlenky a vystoupila z kočáru. Šla s ostatními studenty k obrovské vstupní bráně.
Údivem zamrkala. Sice četla, že brána a vstupní síň byla tak velká, že by se do ní vešel celý dursleyovic dům, ale rozhodně si nemyslela, že bude TAKHLE velká…
"Co zíráš, jsi tady poprvé, nebo co?" ušklíbl se vedle ní Snape.
Něco rychle zamumlala a stočila pohled k zemi. Nesmí být tak nápadná.
"A proč na sobě nemáš hábit?" dotíral dál. Začínal být pořádně nepříjemný.
"Zapomněla jsem," vypravila ze sebe. "Musím se jít převléct," vyhrkla a rozběhla se k nejbližšímu schodišti.
S hlasitým funěním vyběhla několik pater.
"Kampak se ženeme, dámo?" vybafl někdo.
Vyjekla. Zapomněla, že tady dokáží mluvit i obrazy.
"Kdo se leká, má špatné svědomí," zaslechla ještě káravý hlas jakéhosi starého kouzelníka s tlustými brýlemi.
Tady by to někde mělo být… Sakra Barnabáši, kde jsi, když tě hledám…
"Á, kdopak tady je, když má být na zahájení?" uslyšela pisklavý, škodolibý hlásek.
"Studentíci se nemají toulat v době zařazování…"
"Musím se převléct, Protivo" vyhrkla první výmluvu, co jí napadla.
"Protiva se bude koukat," vypísklo pobaveně strašidlo.
"No to teda nebude!" zaječela.
Vyplázl na ni jazyk.
"Protiva se někdy umí chovat jako džentlmen," zašeptal a spiklenecky zamrkal. Potom se předklonil a s hlasitým pšouknutím odplul pryč.
Uf, tak to bych měla z krku...
Prudce se zastavila. Její pohled spočinul na nápadném gobelínu.
Tohle musí být ono. Barnabáš Bláznivý, jak učí tančit troly…
Jakže to dělal Harry? Třikrát projít kolem a myslet na tu místnost…
Soustředěně zavřela oči. Doufala, že ji teď nikdo nepotká, tohle by těžko vysvětlovala.
Jednou, podruhé... a teď...
Otevřela oči. Na tváři se jí rozhostil spokojený úsměv. Jemně vzala ze kliku a vstoupila.
Překvapeně vydechla. Světle modré stěny se spoustou obrazů obklopovaly velký pokoj. V rohu místnosti stál krb, ve kterém vesele plápolal oheň. Měkká postel s nadýchanými peřinami ji přímo vybízela, aby si na ni lehla.
Ujistila se, že jsou dveře zamčené a přistoupila k oknu. Stříbrné paprsky měsíce ozařovaly její unavenou tvář. Snažila se aspoň pousmát, ale dopadlo to mizerně.
Co tady bude dělat?
Všechno je špatně… Jen, co přijela, si znepřátelila polovinu Bradavic.
Tak tohle vypadá, Tichošlápku, na další tvoji šílenou fanynku.
Považují ji za jednu z těch uhihňaných hloupých blondýnek, které neudělají bez Siriuse ani krok.
Mírně se zamračila. Vždyť ona přece taková není…
Jdeme, kluci. Tady to nemá cenu...
Jsou úplně jiní, než jak si je představovala. Všichni…
Hlavně Sirius ji zklamal. V knížce si ho představovala prostě jinak… Lépe… Jako nějakého správného kamaráda do deště. Jako člověka, který by pro své přátele udělal všechno…
A co se s ním stalo tady? Obyčejný namachrovaný hezounek… Jeho největší starostí je, jak zrovna vypadá…
Samozřejmě, vždyť byl tak trochu idiot! Všichni jsme byli idioti! Tedy- Náměsíčník ani ne…
Scéna z pátého dílu jí jasně vyvstávala před očima. Harry, nacpaný v krbu, Sirius s Remusem na Grimauldově náměstí…
Nelhali. Jediný Remus se zdál být celkem normální. Ale ten by se zase nedokázal svým přátelům postavit…
Unaveně sebou práskla na postel. Po tvářích stékaly drobné slzy. Nic není takové, jako v knížce…
Co tady bude dělat? Jak se dostane zpátky? Co když bude Brumbál také jiný? Věděla, že ho musí navštívil, ale nebyla si jistá, jestli k tomu najde odvahu…
Neklidně se převalovala z jednoho boku na druhý. Prudce oddychovala.
Opuštěné nástupiště. Bouřka. Vlaky odjíždějí…
Blikající světýlka zapálených cigaret. Namodralý dým stoupající k nebi…
Nemohla uvěřit, že včera byla ještě DOMA. Že její největší starostí byl vlak, který ujel…
Znovu se zavrtěla. Chtěla usnout, ale osvobozující spánek stále nepřicházel.
Nechápala, proč byla tak zklamaná? Co čekala? Že ji okamžitě přijmou mezi sebe? Že si ji Sirius vezme za ženu? Ironicky se zasmála.
"Cože jsme?" opakoval nevěřícně Petr. "Tak tohle vypadá, Tichošlápku, na další tvoji šílenou fanynku."
Sirius se pohrdlivě ušklíbl.
"Zato ty žádnou nemáš, Péťo," protáhl se. "Jdeme kluci, tady to nemá cenu…"
Šokovaně sledovala, jak se tři postavy zvedly, popadly těžké kufry a vycouvaly ze dveří.
S trhnutím se probudila. Sluneční paprsky pronikaly skrz těžké závěsy a tančily po zmačkané přikrývce.
Okamžitě se jí vybavily všechny události včerejšího dne. I to, že neví, jak se vrátit domů.
Odhodlaně se nadechla. Nemá cenu brečet nad rozlitým mlékem, říkávala vždycky její babička. Co se stalo, to se stalo. Teď jí nezbývá nic jiného, než se k tomu postavit čelem…
Zavřela oči a soustředila se na své přání. Na stolku se jako mávnutím kouzelného proutku objevil úhledně složený bradavický hábit v havraspárských barvách.
Téměř dychtivě a nedočkavě si ho přetáhla přes hlavu a otevřela dveře od komnaty. Připravena objevovat taje bradavické školy…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Nancy Nancy | 21. listopadu 2005 v 22:22 | Reagovat

ááááá další kapitolu Reb, prosímmmm :))

2 HPGirl HPGirl | E-mail | 22. listopadu 2005 v 7:11 | Reagovat

Skvělé,bomba,úžasné...co nejdřív další kapitolku,prosím!.-)

3 Siriel Siriel | 22. listopadu 2005 v 12:36 | Reagovat

Supeeeeeeeeeeeeer, nic jinýho k tomu nejde říct než další kapitolu=) a možná i delší kapitoly, aby se člověk mohl pořádně začíst a propadnout tomu příběhu=)

4 Amálie Amálie | 22. listopadu 2005 v 15:45 | Reagovat

jj, tak ye mi zdeá, že by rebelka měla poslat kapitolu:-)

tahle povídka bude hodně zajímavá:-) jen tak dál:-)

5 Rebelka Rebelka | 22. listopadu 2005 v 16:26 | Reagovat

Páni, já úplně zírám. Z téhle kapitoly jsem měla vždycky strašně špatnej pocit, pořád to nebylo podle mého gusta...

Další kapitolu pošlu co nejdřív.

Siriel- delší kapitoly asi psát nebudu, toj´hle je tak moje maximum, většinou píšu dvarkát kratší:)) Ale ono sem na blog ani o moc delší dávat nejdou...

6 Blanch Blanch | E-mail | Web | 22. listopadu 2005 v 23:15 | Reagovat

Reb: už jdou...nevím, jak se mi to povedlo, ale vložila jsem sedmistránkovou kapitolu..

7 Rebelka Rebelka | 23. listopadu 2005 v 6:04 | Reagovat

sedmi stránkovou??? Mně to vždycky ječí, když sem chci dát něco delšího... Ale já většonou nechci, tak j mi to celkem jedno:)) Já prostě delší kapitoly neumím:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama