Morituri te salutant- 9.kapitola

6. února 2009 v 22:31 | Rebelka |  Morituri te salutant
"Páni, to jsem rád, že jsi ještě tady," chrlil ze sebe za zavřenými dveřmi. "Viděl jsem Remuse odcházet… Myslel jsem, že jsem to nestihl…"
"Copak, rande se protáhlo?" prohodila kousavě. "Alison se od tebe nechtěla odtrhnout?"
Slyšela, jak někdo na chodbě rozladěně kopl do dveří.
"Pusť mě dovnitř…"
"Co bys tady dělal?" odsekla. "Už jsem ti všechno o budoucnosti řekla…"
"Ale já tobě ještě ne. Katie…"
"Odejdi, Blacku," zkusila to naposledy, ale neuspěla.
Jakoby jí ovládala nějaká tajemná síla… Jakoby nevěděla, co dělá. Jako ve snu přišla ke dveřím a otočila klíčem v zámku.
"Konečně," vypravil ze sebe. "Víš, jaká je tady zima?"
"Nikdo tě nenutil, abys tady stál," podotkla chladně.
Rozpačitě si prohrábl vlasy.
"Já vím, že ne," zašeptal. "Já se jen přišel rozloučit…"
"Děkuji, nemám zájem…"
"Proč jsi najednou taková? Myslel jsem, že se ti to včera líbilo…"
Nevěřícně zavřela oči. Jak jenom může něco takového říct? Pro něj to všechno byla jenom hra…
"Už se o tom nechci bavit…"
Upřeně jí pohlédl do očí.
"Dobře, jak myslíš," zahuhlal.
Zašátral v kapse a s netečným výrazem jí vtiskl do dlaně zlatý galeon zavěšený na kožené šňůrce.
"To jsem ti přinesl z Prasinek," prohodil, jakoby mimochodem. "Víš, Remus má pravdu v ledačem, ale tentokrát se doopravdy mýlil," zabručel.
Zalapala po dechu.
"Tys byl celou dobu v Prasinkách, jenom abys mi tohle přinesl?" vydechla nevěřícně.
Rozpačitě přikývl.
"Za záchranu několika životů," usmál se.
"Siriusi, já…" nevěděla, co říct.
Mlčel a zarytě hleděl do země.
"Omlouvám se, stačí ti to?"
Upřeně se na ni podíval a lehce zavrtěl hlavou.
"Takhle ne," zašeptal.
"Dobře, je mi to opravdu líto… Vážně. Věř mi…" stoupla si na špičky a lehce ho políbila na tvář.
Pevně ji objal. Stáli a dlouze si hleděli do očí.
Lehce se mu vytrhla.
"To nejde," zašeptala. "Siriusi, pochop to, já sem nepatřím. Jsem mudla a ty kouzelník. Navíc jsem se narodila asi o třicet let později.
Sklopil oči.
"Já vím," zamumlal. Prudce zatřepal hlavou. Pevně ji chytil za zápěstí a přitáhnul si ji k sobě.
"Ale citům nemůžeš poroučet, holko z budoucnosti…" namítl.
Mírně se usmála.
"Neříkej mi tak," protestovala tiše.
"Já tě miluji, Katie…"
Cítila se, jako by byla zhypnotizovaná. Upřeně hleděla do jeho hlubokých smutných šedých očí.
"Neříkej to," poprosila. "Nebo to potom bude ještě těžší… Už teď nechci odejít…"
"Tak tady zůstaň," navrhl rychle.
"Jo a do konce života budu bydlet tady komnatě nejvyšší potřeby…"
"Máš pravdu, ale teď už to nespravíš. Katie, nenech si zkazit ty poslední chvilky, co jsi tady. Brzy se sem přiřítí Remus s dalších lektvarem a já už tě nikdy neuvidím…"
***
"Tak jsem to hledal všude, ale bylo to naprosto bezvýsledný," prohodil omluvně Remus.
"Nedá se nic dělat, Tichošlápku, ale vážně to musíme oznámit Brumbálovi…"
Sirius se rozzuřeně vztyčil.
"Ne, ještě ne. Určitě se ještě něco objeví. Brumbál by to nepochopil…"
"Tichošlápku, musíš uznat, že čím déle tu Katie zůstane, tím je větší nebezpečí, že ji někdo objeví."
"Já vím, ale stejně… Jsou to zatím jen čtyři dny. Reme, proč s tím tak spěcháš?"
"Zato ty to nějak odkládáš, zdá se mi," zamračil se Moony. "Siriusi, zkus taky myslet na ty ostatní…"
"Ale já myslím… Ty to sakra nechápeš!"
Remus si podrážděně zaklepal na čelo.
"Nemyslel jsem, že to řeknu, ale chováš se jako malej kluk, Tichošlápku. Navíc, tohle není tvoje věc… Tak se do toho prosím nepleť."
"To není pravda, že se mě to netýká," zahřměl. "Tak se zeptej Katie, co ta si o tom myslí! To tě nenapadlo, co, Remusi?"
Prudce sebou trhla. Prosebně pohlédla na strop, jako by snad doufala, že jí to nějak pomůže.
"Já nevím," vypravila ze sebe nakonec.
"To není odpověď," připomněl jí Remus.
"Já… já opravdu nevím…" vyčerpaně se chytla za spánky. "Asi máš pravdu, Moony," zašeptala. "Musíme jít za Brumbálem, tady nemůžu zůstat…"
Koutkem oka viděla, jak Sirius zbledl.
"Tak si dělejte oba, co chcete," pronesl teatrálně. "Klidně si běž za Brumbálem, jestli se ti tady tak nelíbí! Ale se mnou nepočítejte!"
Rázně vyběhl z místnosti. Hlasité prásknutí dveří se neslo celou chodbou…
***
"Remusi, vážně to pochopí?"
Povzbudivě se na ni usmál.
"Brumbál je největší kouzelník všech dob. A jenom kvůli němu jsem tady," hlas se mu lehce zadrhl. "Vždyť víš. Jestli to nepochopí on, tak už nikdo…"
Nervózně přikývla.
"Znáš heslo?" zajímala se.
"Brumbál ho na začátku roku říkal oběma primusům a James je náš kámoš…" Moony se omluvně usmál. "Karamelka."
"Chrlič se téměř okamžitě odklopil a ona mohla poprvé spatřit točité kamenné schody vedoucí až do ředitelovy pracovny.
"Reme, víš jistě, že to je dobrý nápad?" nervózně se na něj podívala.
Unaveně pokrčil rameny.
"To se brzy dozvíme," prohodil.
"Ale já si myslím… třeba bych mohla zůstat tady…" začala, ale to už ji nešetrně strčil na schodiště, které se začalo plynule pohybovat směrem vzhůru.
"Neboj, to zvládneme," slyšela těsně za sebou jeho uklidňující hlas.
"Tím si nejsem tak jistá…"
"Tak jsme tady, můžeš zaklepat…"
"No tak to ne, byl to tvůj nápad. Já Brumbála vůbec neznám…"
Remus si odevzdaně povzdechl a nesměle ťukl na dveře.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 HPGirl HPGirl | E-mail | 30. listopadu 2005 v 17:53 | Reagovat

Suuuper...honem další kapitolku!:-).

2 Rebelka Rebelka | 30. listopadu 2005 v 17:55 | Reagovat

Zítra... Ale už to bude pomalu končit...

3 HPGirl HPGirl | E-mail | 30. listopadu 2005 v 17:56 | Reagovat

Škoda

4 Rebelka Rebelka | 30. listopadu 2005 v 17:57 | Reagovat

Tak já to nechtěla mít moc roztahaný:) Teď už tam nebude nic moc na rozepisování:) I když konec, doufám, bude celkem překvapivý:))

5 Phyllis Phyllis | E-mail | Web | 30. listopadu 2005 v 18:02 | Reagovat

jůůů, krásný, vypadá to na špatnej konec... ale to je jedno, je lepší než happyend :))) už se těším na zítřek :)))

6 HPGirl HPGirl | E-mail | 30. listopadu 2005 v 18:03 | Reagovat

Já taky:-)).

7 Rebelka Rebelka | 30. listopadu 2005 v 18:09 | Reagovat

Těžte se:)) Ale předem upozorňuju, že tahle povídka MOŽNÁ skončí i dobře... No, i když... jak to kdo vezme:) Ale rozhodně lépe, než všechny předchozí, co jsem napsala. S výjimkou U Durfleyových na farmě, ale to se nepočítá:))

8 Rebelka Rebelka | 30. listopadu 2005 v 18:18 | Reagovat

PS: Rebelinky teď dostala nebezpečně dobrou náladu: Mám přidat kapitolu ještě teď??? Ale upozorňuju, že potom už bude jenom epilog, tak si to rozmyslete...

9 HPGirl HPGirl | E-mail | 30. listopadu 2005 v 18:41 | Reagovat

Za mně říkám ano, ano, ano, ano!!!!!!!!!!!

10 Phyllis Phyllis | E-mail | Web | 30. listopadu 2005 v 21:22 | Reagovat

ano!!! že se ptáš?!

11 Nancy Nancy | 1. prosince 2005 v 9:02 | Reagovat

ty a kde je teda ta další kapitola??? mno nikde, Reb já tě přetrhnu, jak to mám vydržet, já  to včera nečetla poněvadž jsme se snažila přečíst tu povídku od Eterniti (Aneny) -stejně bezvýsledně, poněvadž je to tak dlouhý, že se to prostě nedá- aaa dneská natřesená jakr atlík jdu sem na daší kapitolku a ty jí zase zakončíš takhle napínavě.... a hele já nemám ráda happyendy, ale tady u téhle povídky by s emi zrovna líbil :))

12 Rebelka Rebelka | 1. prosince 2005 v 16:27 | Reagovat

Já se omlouvám, včera jsem to jaksi nestihla... Přidávám až teď...

13 Phyllis Phyllis | E-mail | Web | 1. prosince 2005 v 17:11 | Reagovat

jj, chápu, přečteno, jen by to chtělo ten epilog! ani nevím, jestli se to má už ukončit... chci aby to bylo do nekonečna! Hele, co kdybys o tom uvažovala? Nemyslím o tom, že to bude nekonečný (byla bych ráda, ale to nepůjde), ale aspoň delší! tak dvě, tři kapitolky...

14 Rebelka Rebelka | 1. prosince 2005 v 17:19 | Reagovat

já vůbec nevím, o čem bych tam ještě psala... Mě to připadá ukončený, tak jak to je. Ale jestli tě něco napadne, tak se můžu pokusit o něco jako pokráčko. Ale nic neslibuju! :)

15 Siriusska Siriusska | 2. prosince 2005 v 11:14 | Reagovat

To je opravdu SUPER. 3koda,6e u6 to chces ukoncit.........

16 Rebelka Rebelka | 2. prosince 2005 v 15:08 | Reagovat

Podle mě už tady není dál o čem psát... Ale díky moc za pochvalu!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama