Morituri te salutant- 6.kapitola

6. února 2009 v 22:31 | Rebelka |  Morituri te salutant
"To myslíš vážně?" vypravil ze sebe po chvilce.
S úsměvem přikývla.
"A co ty řeči o tom, že se člověk nikdy nemá dozvědět nic o své budoucnosti…"
"Copak ty jsi v životě neporušoval žádné řády?" ušklíbla se.
"Já vlastně zapomněl, že mě znáš tak dobře," rozesmál se. "Asi máš pravdu… Vlastně určitě. A abych byl upřímný, doufal jsem, že něco takového řekneš…"
Náhle se zarazil.
"A co Moony? A Petr?" zajímal se.
Pevně stiskla ruce v pěst. Cítila, jak se jí hrne krev do spánků.
"Ti nic," zamumlala.
"Myslel jsem, že si budeme říkat pravdu," opáčil prudce.
"Tohle ti opravdu nemůžu povědět," zašeptala. "Pochop mě…"
"Ale jestli chceme změnit budoucnost, musím to vědět," namítl.
Rezignovaně si povzdychla.
"Vlastně máš pravdu, ale pochop, že se mi o tom mluví strašně těžko…
Možná bude lepší, když si přečteš tohle," rozhodla nakonec a nalistovala příslušnou stránku.
Chvíli bylo ticho. Ticho přerušované jen Siriusovým přerývaným dechem. Zaklapl knížku. Jeho obličej byl podivně bledý.
"Tohle se opravdu stane?" zašeptal.
Bezradně pokrčila rameny.
"Já nevím," povzdychla si. "Možná si to Rowlingová všechno jen vymyslela…"
Prudce zavrtěl hlavou.
"Je to pravda," zamumlal. "Víme to oba…"
Mírně přikývla.
"Víme to oba, ale nikdo to nechce říct nahlas," pokračoval monotónně.
Lehce se ušklíbl.
"Tohle mě nikdy nenapadlo ani v tom nejdivočejším snu," zašeptal. "Tak Petr je zrádce. Malý Petřík…" bláznivě se rozesmál.
"Já vím, že to vůbec není vtipné," dodal honem, když spatřil její pobouřený pohled. "Ale zkus si to představit. Znám je už šest let, myslel jsem, že o nich vím všechno…
A teď mě napadlo, měli bychom o tom všem říct aspoň Removi. James se poslední dobou stará jen o Lily a Petr…" Pohrdavě mávl rukou.
Přikývla.
"Asi máš pravdu," uznala. "Podle toho, co jsem četla, se Remus zdál z váš čtyř nejrozumnější…"
Chtěla pokračovat, ale zakryl jí ústa dlaní.
"Takhle už nikdy nemluv," napomenul ji napůl vážně. "V knížce jsem přečetla… Rowlingová psala… Víš, jak je to hrozný, když o tobě někdo ví všechno? Za chvilku mně budeš líčit, jaké nosím spoďáry…"
Prudce zatřepal hlavou.
"Koukám, že jsme se dostali úplně jinam, než jsme původně chtěli," rozesmál se. "Já valím pro Rema. Asi bude lepší, když zůstaneš tady. Stejně se divím, že tě ještě nikdo nechytil…"
***
Seděla na podlaze, hlavu složenou v dlaních. Třásla se po celém těle. Nechápala, proč to udělala. Vždyť on se to nikdy neměl dozvědět! Nikdo by neměl zkoušet zvrátit svůj osud…
Před sebou pořád viděla jeho tvář. Rowlingová nelhala. Opravdu to byl mimořádně hezký…
Prudce zavrtěla hlavou. Na co to proboha myslí? Je to jenom postava z knížky. Navíc o třicet let straší než ona. V její době už je dávnou po smrti.
Odhodlaně se narovnala. Ne, nebude po smrti. Zachrání se. Minulost se změnila…
To přece nejde! Co si o sobě myslí? Že je nějaká supermanka, která zachraňuje knižní postavy?
Sirius není žádná knižní postava… Je skutečný… Všichni jsou opravdoví.
Vyčerpaně se chytila za spánky. Začínalo toho být na ni moc. Když si vzpomněla, že před několika hodinami byla ještě doma…
Jak říkal, že se jmenuje ta holka? Alison… Ale v knížce se o ní nic nepsalo. Dobře jí tak, ušklíbla se, okamžitě se ale vzpamatovala.
Ona na něj prostě nemůže myslet, jako na kluka. To je to stejné, jakoby si něco začala třeba s Rákosníčkem…
Rezignovaně si povzdychla. Doufala, že už brzy přijdou, nebo se z toho zblázní. Až se vrátí domů, najde si nějakého psychiatra…
***
"Tak jsme tady," vydechl Sirius. Všimla si, že za sebou táhne vykuleného Remuse.
"Může mi někdo vysvětlit, co se tady děje?" zamračil se Moony.
"Vždyť jsem ti to už říkal po cestě…"
"Já mluvím vážně, Tichošlápku. Navíc jsme právě za školou, jestli sis toho všiml. Takže buď mi řekneš popravdě, co se tady děje, nebo se mnou nepočítej…"
Sirius se rozzuřeně vztyčil.
"Sakra, Reme, chvilku mě poslouchej," zahřměl.
Z postele, jako už po několikáté, zvedl knížku Harryho Pottera a podal ji Remusovi.
"Nic neříkej a přečti si tady tuhle kapitolu," zarazil ho okamžitě.
Moony jen rezignovaně pokrčil rameny.
Všimla si, jak se jeho oči rychle míhají mezi řádky. Podle jeho výrazu v obličeji nedokázala určit, na co právě myslí.
Když skončil a přejel si oba nedůvěřivým pohledem.
"Co to je za nesmysl?" prohodil.
Sirius se vymrštil.
"Kdy už ti konečně do té tvé učené hlavy dojde, že to není nesmysl, ale pravda?" zaburácel hlasitěji, než měl v úmyslu.
Remus sebou trhl. Obrátil se přímo na Katie.
"Ty říkáš, že je tohle obyčejná mudlovská knížka?"
Němě přikývla. Remus zbledl.
"Takže mi chceš tvrdit, že několik milionů mudlů ví o tom, že jsem vlkodlak?" zašeptal.
"Panebože, Remusi, to je teď vedlejší," vybuchl Sirius. Rozzuřeně mu zamával knížkou před obličejem.
"Na tom teď nezáleží. Chápeš, že za tři roky bude James a Lily po smrti? Došlo ti to konečně? Petr se spolčí s Voldemortem a zradí je…"
Sirius chtěl pokračovat, ale selhal mu hlas. Remuse to ale nechalo podivně chladného.
"To je nesmysl, Tichošlápku," prohlásil rázně. "Myslel jsem, žes už z té zbrklosti vyrostl. Já narozdíl od tebe stojím nohama na zemi…"
"Na tom se teď vykašli! Je mi úplně jedno, kde stojíš, ale musíš pochopit, že…"
"Ne," odsekl Remus pevně. "To, co mi tady říkáte jsou jen nepodložené bláboly. Ta mudlovská spisovatelka si prostě všechno vymyslela…"
"Ty idiote!" vztyčil se Sirius. "Kdy to konečně pochopíš? Všechno tam sedí. Už to, že se tam píše, že jsi vlkodlak…"
Remus sebou vystrašeně trhnul.
"Nebo se podívej tady," Sirius mu přidržel pod nosem knížku a prstem zuřivě ukazoval na určitý odstavec.
"Vidíš? Pobertův plánek. A tady? Pan Náměsíčník skládá profesoru Snapovi… Cože? Srabus bude učit?… Kde jsem to skončil? …profesoru Snapovi svou nejhlubší úctu a zároveň ho žádá, aby svůj frňák nestrkal do cizích záležitostí…"
Sirius se pohrdlivě ušklíbl. "Vždycky jsem ti říkal, že máš tu hlášku moc suchou. Třeba já…"
Remus ho rychle zastavil.
"Dobře, Tichošlápku," vyhrkl rychle.
"Dejme tomu, že ta knížka nelže… Vždyť jediné, co nám stačí udělat je, určit jako strážce Jamesova a Lilyna tajemství tebe a nic z toho se nestane…"
Sirius se rozzářil.
"Já věděl, proč tě přitáhnout…"
"Ale je tady jeden daleko větší problém," pokračoval vážně Remus.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 HPGirl HPGirl | E-mail | 27. listopadu 2005 v 17:07 | Reagovat

Úžasné...další kapitolku prosím co nejdřív.-).

2 Nancy Nancy | 27. listopadu 2005 v 19:10 | Reagovat

ty jo Reb já tě zabiju..ne, vlastně kdo by potom dopsal tuhle povídku a tebe by byla celkově škoda :)) ale prosím další kapču...já už jsem ted závislá na dvou povídkách a mám strašnej absťák, tak prosím chvátej :))

3 Rebelka Rebelka | 27. listopadu 2005 v 19:15 | Reagovat

Budu se snažit. Zítra ji sem zkusím hodit, ale nic neslibuju:) Teď pracuju na takové zimní kravince a chci ji mít hotovou do Vánoc, takže nemám moc času:)

4 Amálie Amálie | E-mail | Web | 27. listopadu 2005 v 20:23 | Reagovat

sakra jakej problém???

žádná zima, hezky poberti:-)

týjo já se divím, že čtu opobertech:-) Ale tahle povídka je hezká, moc hezká...a s těma spodárama to bylo cool:-)

5 Rebelka Rebelka | 27. listopadu 2005 v 20:35 | Reagovat

Am- ale jo, zima, zima zima:)) Poberty už mám hotový, ale vždycky zapomenu je sem hodit:)) Takže zima zima zima:))

6 Amálie Amálie | E-mail | Web | 27. listopadu 2005 v 21:06 | Reagovat

takže ty zapomeneš?

takže 50x nebudu zapomínat na aktualizaci:-)

ať v tom nelítám sama:-)

7 Amálie Amálie | E-mail | Web | 27. listopadu 2005 v 21:07 | Reagovat

sláva už je sníh, jedem na saních:-)

8 Rebelka Rebelka | 28. listopadu 2005 v 6:09 | Reagovat

njn, Amálka se mstí:)) Já na to dneska zkusím nezapomenout:))

A rolničky rolničky:))

9 Desina Desina | E-mail | 27. prosince 2005 v 18:21 | Reagovat

Ahoj kdo to má být Moony?

10 Rebelka Rebelka | 27. prosince 2005 v 19:05 | Reagovat

Moony je Remova přezdívka. Je to anglicky Náměsíčník. Někdy to používám, abych se pořád neopakovala.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama