Konec všeho- 2.kapitola

6. února 2009 v 22:31 | Rebelka |  Konec všeho
Londýn 1997
"Jane, vážně nechceš hodit až domů?" Na Paulově obličeji se mihl stín obavy.
Mírně se pousmála a políbila ho na čelo.
"Vždyť víš, že bych si ten večer pořádně neužila…"
Pohladil ji po dlouhých tmavých vlasech.
"Já vím, už jsem si na to mohl zvyknout. Ta tvá nevyléčitelná romantická duše…"
"Paule, o mě se vážně nemusíš bát. Chodím tam často. A potřebuji si srovnat myšlenky. Však víš… Byl to krásný film, ale smutný."
Pevně ji objal.
"Omlouvám se. Zapomněl jsem na … na tvé dětství… Měl jsem vybrat jiný."
"Ale já jsem ráda. Paule, Titanik byl skvělý. Pochop mě. Navíc ten sníh všude kolem… Neboj, nic se mi nestane."
Rezignovaně ji přivinul k sobě.
"Jak chceš. Ale zavolej mi, jakmile přijdeš domů…"
Bezstarostně zamávala a rozběhla se přes rozlehlý park nejbližší cestou k babičce.
Zhluboka se nadechla. Cítila se náhle úplně jinak. Volná, svobodná…
Pod nohama křupal čerstvě napadený sníh. Zasněně zavřela oči. Před sebou znovu jasně viděla jednotlivé scény. Velkolepá loď… stovky světýlek, vycházejících z každé kajuty. Ledovec… srážka… tisíce umírajících…
Prudce se jí rozbušilo srdce. Zrychleně dýchala. Tělem projel nepříjemný pocit.
Neměla by se vrátit? Ještě má čas. Paul určitě tak rychle neodjel. Mohla by mu říct, ať ji zaveze až domů k babičce.
Rezolutně zavrtěla hlavou. Teď už nesmí couvnout. Ještě by si o ní myslel, že je zbabělá a ona si odmalička zakládala na své odvaze.
Přidala do kroku. Nemohla se zbavit toho nepříjemného pocitu, že ji někdo sleduje. Teď už skoro běžela.
Rychle se otočila. Zamračila se. Je prostě jenom vystrašená z toho filmu. Ještě štěstí, že ji nikdo neviděl.
Zpomalila a pokusila se o důstojnou chůzi. Pevně stiskla ruce v pěst, až jí zbělely klouby. V tmavých očích se značil strach. Už jen pár minut…
Pouliční lampy, osvětlující park, zablikaly a zhasly. Krajinu zahalila tma. Tlumeně vykřikla. Z očí se draly slzy. Co se to děje? Proč si jen chtěla hrát na odvážnou holku?
Náhle ji ovanul nepříjemný chlad. Měla pocit, jako by se cosi uvnitř jejího těla sevřelo. Namáhavě polkla. Znovu se rozběhla.
Už jen několik kroků. Tam, za tou zatáčkou park končí… To už zvládne.
"Tak kampak?" chladný hlas proťal ticho.
Měla pocit, že se jí zastavilo srdce.Zdálo se jí, že se nohama téměř nedotýká země, tak rychle utíkala.
Neznámý se pohrdlivě ušklíbl.
"Petrifictus totalus," prohodil, jakoby lenivě.
Náhle jí ztuhly všechny končetiny. Padla na zem jako podťatá. Nechápala, co se to děje.
S panickým děsem v očích sledovala, jak z nejbližšího keře pomalu vyšli dvě postavy. Nespěchaly. Věděly, že jim neuteče.
Kdyby mohla, křičela by. Ale z nějakého neznámého důvodu se nemohla ani pohnout.
Jejich kroky se pomalu blížily. Až dojdou k ní, zemře. Měla pocit, že se jí pod údery srdce rozskočí hrudník. Že omdlí. Ztratí vědomí.
Malý kousek pře¨d ní se zastavili.
"Lumos."
Proužek světla, vycházející z jakýchsi podivných klacků, ozařoval jejich tváře.
Zalapala po dechu. Už ho osm let neviděla, přesto si ten obličej dobře pamatovala.
"Ano, jsem to já…" zachraptěl.
Jane přeběhl mráz po zádech.
"Ani nevíš, jak mě, holčičko, mrzí ta malá nehoda s tvou matkou," pokusil se o starostlivý laskavý tón, jeho obličej se ale stáhl do nepříjemného úšklebku.
"Jistě tušíš, proč jsem dnes tady… Oh, omlouvám se…" ledabyle mávl tím klacíkem.
Jane se překvapeně narovnala. Tajemné strnutí bylo to tam.
Třásla se po celém těle. Na nějaký útěk ani nepomyslela.
"Co to bylo?" vydechla s jakousi posvátnou úctou.
Její otec se samolibě usmál.
"Kouzlo…" dal si záležet na tom, aby to slovo vyznělo věcně, jako by to byla úplně běžná záležitost.
"Pamatuješ si Jenny…"
"Jane," odsekla.
Škaredě se zamračil, jako by nebyl zvyklý na odpor.
"Pamatuješ si, Jenny, na den tvých jedenáctých narozenin?"
Zrudla vzteky. Jak se jen opovažuje se jí na něco takového zeptat? Jen obrovský strach jí bránil, aby se na něj nevrhla.
Ušklíbl se.
"Samozřejmě, že si na to pamatuješ. Říkal jsem ti, že pro tebe mám překvapení. Měl ti přijít dopis. Měla ses dozvědět, že jsi čarodějka a že budeš přijala na školu čar a kouzel…"
"Cože?" teď už nedokázala mlčet.
Jedním pohybem ruky jí naznačil, aby byla zticha.
"Já jsem totiž kouzelník, toho sis už všimla… Doufal jsem, že zdědíš moje nadání… Bohužel jsem se mýlil. Jsi stejná, jako tvá mudlovská matka…" jeho hlas byl náhle plný pohrdání. Jakýkoliv soucit, i ten hraný, byl nadobro pryč.
Prudce zavrtěla hlavou. Nechtěla ale otci odporovat, tak raději mlčela. Čarodějka… To jako že je ta ježibaba z pohádek, kterými ji vždycky strašila maminka? Straší mu ve věži…
"Myslel jsem, že půjdeš v mých stopách," pokračoval ve svém podivném monologu. "Bohužel… Do mých plánů se nehodíš… Bylo mi potěšením, Jenny. Avada…"
Nechápavě koukala, jak se jeho společník, který byl zatím po celou doby zticha, vymrštil.
"Nech ji, Johne," zařval a strhl mu ruku s tím podivným klackem. "Bude nám užitečná…"
"Vážně?" Pohrdlivě se ušklíbl. "To jsem zvědavý jak…"
Pocítila ke svému zachránci nenadálou vděčnost. Ne však na dlouho…
Dotázaný se rozesmál, jeho oči však zůstávaly podivně chladné. Odhalil pouze zažloutlé, křivé zuby.
"Nech se překvapit, Johne," prohlásil tvrdě a mávl klackem.
"Pouta na tebe."
Kolem zápěstí a kotníků se jí omotaly pevné provazy. Zavrávorala a možná by i upadla, kdyby ji nešetrně nezachytil.
"Přivedeme ji do pevnosti," prohlásil. "Tam už se pro ni něco najde."
Její otec se tvrdě usmál.
"Je to mudla, Alexi, je úplně zbytečná…"
"O tom si popovídáme až na místě," prohodil nekompromisně. "Mdloby na tebe."
Viděla temně rudý paprsek, jak míří přímo na ni a potom už ji obestřela tma…
***
"Konečně ses probrala. Už jsme tě chtěli hodit do moře…"
Unaveně otevřela oči. Měla pocit, jakoby ji někdo přetáhl po hlavě dubovou palicí. Chvíli jí trvalo, než si uvědomila, kde je a co tam dělá.
Její otec ji nešetrně uchopil za rameno a dovlekl k masivním dveřím.
"Toho uvnitř jsme před chvíli přivedli," vysvětloval. "Dej si pozor, je to nebezpečný zlý černokněžník," dodal s úšklebkem. "Potřebujeme ho udržet naživu kvůli výslechům. To bude tvoje práce. Uvnitř budeš mít všechny potřebné lektvary. A jestli chcípne jako ten druhý, zabiju tě…" Procedil skrz sevřené rty.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Rebelka Rebelka | 30. prosince 2005 v 13:47 | Reagovat

Tak co, kdo to je? Přijímáme sázky:))

2 Nancy Nancy | 30. prosince 2005 v 14:23 | Reagovat

kurnik, to j napínavý :) tyy brďo já nevím, já si radši nevsázím :)

3 Amalie Amalie | 30. prosince 2005 v 14:51 | Reagovat

sakra, celou dobu sleduju tvůj blog a pak pozdě:-)

mnó sakra zajímavý, už vím nač ten titanic:-)

já bych řekla že to je...lupin nebo potter

4 Rebelka Rebelka | 30. prosince 2005 v 14:55 | Reagovat

ee:) Ale je tam malá nápověda, podle jaké byste to mohli poznat:)

5 Amalie Amalie | 30. prosince 2005 v 15:04 | Reagovat

zlý nebezpečný černokněžník???

ehm..brumbi je mrtvý..že by se smrtijedi spolčili proti voldymu?

sakra mě už hrabe:)

6 Rebelka Rebelka | 30. prosince 2005 v 15:07 | Reagovat

Zlý nebezpečný černokněžník... to ne, to on jen kecal:) Ale je tam jiný vodítečko:)) Ale radši se nech překpvapit:)

7 Amalie Amalie | 30. prosince 2005 v 15:12 | Reagovat

mě se éé štveš:-)

nojono, Amalie si počká, sááákra....sem napjatá jka kšandy, dáš zítra další kapitolu? ale kránu, páč později už si nevzpomenu ani na mé jméno:)

8 Amalie Amalie | 30. prosince 2005 v 15:13 | Reagovat

ale tuším nákou romantiku mezi něma, táákže bude mladej....:)

9 Terulka Terulka | Web | 30. prosince 2005 v 15:38 | Reagovat

Pockat, tohle jsme si nedohodli... rikalas JEDNU kapitolku denne a ne DVE!

10 Amalie Amalie | 30. prosince 2005 v 16:15 | Reagovat

teru---pokud vím, Rebelka poslala dneska jen jednu...

11 Rebelka Rebelka | 30. prosince 2005 v 17:47 | Reagovat

Tu první jsem poslala na nátlak už včera...

12 Amalie Amalie | 30. prosince 2005 v 22:33 | Reagovat

že to bude někdo mladej? paáč se do něj zamiluje, že že?:-)

13 Rebelka Rebelka | 31. prosince 2005 v 11:45 | Reagovat

uvidíš:)) koho bys tam brala?:)

14 Amalie Amalie | 31. prosince 2005 v 12:17 | Reagovat

Ty moc dobře víš koho:)

ale hm....Ronald?

ale nějakej z harryho lket to bude poááč když to tak počítám, jí je 16, 17?

a to vychází na pottrovic...mnó, kalkulačku prosím:-)

15 Terulka Terulka | Web | 1. ledna 2006 v 10:25 | Reagovat

A jo... sorry, ale nejak jsem prehlidla datu:o]]

16 Phyllis Phyllis | E-mail | Web | 2. ledna 2006 v 17:15 | Reagovat

Hezký :)))

tak si tady pročítám komentáře a vidím, že píšeš o nějakým vodítku, Reb... ale o žádným zatím nevím...

jinak ale super :)))

(omlouvám se, že to čtu až teď, nevím proč)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama