Konec všeho- 5.kapitola

6. února 2009 v 22:31 | Rebelka |  Konec všeho
"Ale otče, ještě není úplně zdravý. Mohlo by ho to složit."
"To by mi sice bylo opravdu líto," ironicky se ušklíbl, "ale už vážně není čas. Přiveď mi ho do severního sálu."
Rezignovaně přikývla a odešla.
"Frede?"
Smutně se otočil.
"Už je čas?" zeptal se prostě.
"Ano, ale jak už jsem ti řekla, vůbec nic ti nehrozí."
"Já vím že ne," rychle se otočil na druhou stranu, aby mu neviděla do obličeje. "Tak jdeme."
***
"Ty si sedni tady," ukázal její otec na jednu volnou židli.
Nervózně přikývla. Snažila se vyhnout Fredově pohledu. Nemohla se na něj dívat. Snažila si namluvit, že jde jen o obyčejný výslech, ale cosi v jeho očích ji přesvědčilo o opaku.
Odvedli ho až na malý vyvýšené podium a posadili do tvrdě vyhlížejícího křesla.
"Pouta na tebe," křikl jeden z přihlížejících kouzelníků.
Prudce sebou trhla.
"Tak, pane Weasley." Jeden z mužů, ten stejný, jakého viděla s otcem v parku přistoupil až těsně ke křeslu.
"Nebudeme to prodlužovat, jistě víte, proč jste tady…" Přistoupil ještě blíž a prudce mu pohledl do obličeje.
"Kde se skrývá fénixův řád?"Vybafl náhle.
Fred se pohrdlivě ušklíbl.
"To byste měli vědět vy," prohodil s bezelstným úsměvem.
Kouzelník v obličeji zbrunátněl.
"Kde je Harry Potter?"
"Jako každý normální člověk je v tuto dobu asi doma v posteli…"
"Však on tě ten humor přejde," zasípal smrtijed. "A to dost rychle. Crucio!"
Fredovi okamžitě zmizel sebejistý úsměv z tváře a vystřídala ho bolestná grimasa. Přesto měl rty pevně sevřené.
I zdálky viděla, jak rychle bledne ve tváři. Do očí jí vhrkly slzy.
Kouzelník náhle sklopil hůlku.
"To bolelo, viď?" prohodil tónem, jako by oznamoval, že zítra bude sněžit. "Můžeš si to všechno ušetřit," stále mluvil klidným hlasem. "Co chystáte tentokrát?"
"Nevím, o čem mluvíte," vypravil ze sebe namáhavě.
"Crucio!"
Kdyby ho pouta pevně nedržela, svíjel by se na podlaze v křečích. Takhle jen hlasitě křičel.
"Nemysli si, že tohle byla pravá bolest," prohlásil smrtijed. "To byl jen začátek. Dávám ti poslední možnost. Kde je Harry Potter?"
"Už jsem řekl, že nevím. On se mi většinou nesvěřuje se svými plány…"
"Lžeš," vybuchl. Jedním mávnutím ruky pokynul skupině kouzelníků, kteří napřáhly svoje hůlky.
Slovo Crucio vyšlo z několika úst současně. Každá hůlka mířila na jinou část těla, aby se zvýšil účinek.
Pevně si zacpala uši, přesto jeho křik velmi dobře slyšela. Přes závoj slz neviděla před sebe. Chtěla mu nějak pomoct, ale věděla, že jakákoliv snaha by byla marná.
Konečně přestali.
"Odpovíš nám už na naše otázky?"
S hlasitým zasyknutím zavrtěl hlavou. Pevně zavřel oči a čekal další kletby.
"My máme času dost," pokrčil rameny kouzelník. "Dny, týdny… Každý nakonec promluví. Crucio!"
Viděla, jak se mu do očí dere zvláštní stín. Jeho křik pomalu slábl. Náhle se jako mávnutím kouzelného proutku zhroutil do křesla. Oči zavřené, obličej mrtvolně bledý.
Kletba neustávala. Rudé paprsky se mu stále zabodávaly do těla. Náhle smrtijed zvedl ruku. Ostatní kouzelníci okamžitě sklopili hůlky.
"Pro dnešek má dost," naznal nakonec. "Odveďte ho zpátky do cely, až se trochu vzchopí, budeme pokračovat."
Několik mužů ho nešetrně zvedlo a odvleklo pryč. Váhavě šla za nimi.
Beze slova ho hodili na postel.
"Dej si záležet, ať se dá brzo do pořádku," zasyčel nejbližší kouzelník. Namířil na nehybné tělo hůlkou.
"Pouta na tebe!" zaburácel a potom i s ostatními odešel.
Tiše přešla až k jeho lůžku. Ležel na zádech a přerývaně dýchal. Oči křečovitě zavřené, ústa semknutá do bolestivého úšklebku. Po tvářích stékaly pramínky potu.
Zoufale se snažila rozvázat provazy, které ho obepínaly. Z pod nehtů jí začala prýštit krev, ale toho si nevšímala. Konečně měl obě zápěstí i kotníky volné.
Sedla si až k němu na postel. Položila hlavu na jeho nepravidelně zdvihající se hruď a tiše se rozplakala.
Všechno je špatně. Ublížila mu. Díky ní musel trpět. Ve všem měl pravdu a ona mu nevěřila.
Nenáviděla se. Chtěla zemřít, ale jakýsi vnitřní strach jí to nedovolil.
Z očí se hrnuly další přívaly slz.
"Frede, probuď se," šeptala přerývaně. "To bude dobré, už je všechno v pořádku… Otevři oči, slyšíš mě?" Statečně polykala slzy, věděla ale, že už to dlouho nevydrží.
"Frede, odpusť mi to. Prosím, probuď se. Já… já tě miluji, Frede."
Jeho tělo se ani nepohnulo.
Vyčerpaně ho objala. Její dlouhé vlasy se rozprostřely na jeho zkrvavené hrudi.
Už se neprobudí. Bude spát až… Otřásla se silnými vzlyky. Je to všechno její vina. Zklamala. Ona sama ho tam přivedla.
Znovu před sebou viděla několik paprsků kleteb mířících na jeho tělo. Viděla, jak se svíjí v křečích v tvrdém křesle s řetězy. Viděla obličej svého otce, stažený do krutě soustředěného výrazu.
Náhle otevřel oči. Pevně ji přitiskl k sobě.
"Frede, moc mě to mrzí…"
Jemně ji umlčel.
"Muselo to tak dopadnout," šeptal. "Tys to nevěděla, ale dřív nebo později by to takhle skončilo…"
Dlouho na ni mlčky hleděl. Pak ji náhle strhl do náruče a prudce přitiskl své rty na její. Sevřel ji tak pevně, že skoro nemohla dýchat, ale ona toho nedbala.
Nemyslela na Paula, na otce… Fred byl teď celý její svět, její slunce, její osud. Chtěla mu roztát v dlaních, jako zimní sníh v zářivém letním slunci. Chtěla, aby se zastavil čas…
Štíhlými boky se k němu plaše přitiskla a ovinula paže kolem jeho krku. Zrychleně dýchala. Měla pocit, že se jí pod údery srdce rozskočí hrudník.
Zabořil tvář do jejich hustých vlasů.
"Miluji tě, Jane…"
Jemně mu přitiskla prst na ústa.
"Tiše, nic neříkej," vydechla.
"A nepovídej mi, že neumíš čarovat," zašeptal. "Tohle je to největší kouzlo, jaké jsem zažil…"
Usmála se, ale z očí jí vytryskly slzy.
"Nesmíš mluvit, uslyší nás…"
"Tak mě umlč…"
Znovu ho dlouze políbila na rty. Doufala, že tahle chvíle nikdy neskončí. Že budou navždy spolu. On a ona. Sami, v jednom objetí. Cítila jeho dech, jeho vůni…
Jemně ji pohladil po vlasech.
"Neměli bychom to dělat," zašeptala, přesto si ze srdce přála, aby ji neposlechl.
"Já vím, ale nemůžu…"
"Já taky ne."
Znovu se k ní pevně přitiskl.
"Tak takové věci neříkej," vydechl.
"Já tě miluji, Frede…"
Mírně se usmál a znovu ji políbil.
Náhle se prudce rozletěly dveře. Nestihla uskočit. Jen nechápavě zírala na skupinku lidí hůlkami v ruce.
"Mdloby na vás!" Červený paprsek letěl přímo proti nim a potom už bylo ticho.
***
"Gratuluji, slečno. Právě si ho odsoudila k smrti." Její otec se spokojeně ušklíbl.
Do očí okamžitě vhrkly slzy, ale snažila se zachovat důstojnou tvář.
"Stejně byste ho zabili," procedila skrz zuby. "Nejste nic víc, než obyčejní vrahové."
Prudce ji uhodil do tváře, až upadla.
"Ty děvko! Jsi stejná jako tvoje matka! Abys věděla, zítra ho umučíme k s smrti! A ty se budeš dívat!"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 HPGirl HPGirl | E-mail | Web | 2. ledna 2006 v 17:32 | Reagovat

Fíha, tak to je krutý.

2 Rebelka Rebelka | 2. ledna 2006 v 17:37 | Reagovat

jj :) Varovala jsem vás:))

3 HPGirl HPGirl | E-mail | Web | 2. ledna 2006 v 17:40 | Reagovat

No, každopádně se už těším na pokráčko. Bude zítra?

4 Rebelka Rebelka | 2. ledna 2006 v 17:45 | Reagovat

Zítra se musíte učit. Přece nejde, abyste kvůli čtení zanedbávali školu... :)) Až o víkendu nebo o jarních prázdninách... :)

5 HPGirl HPGirl | E-mail | Web | 2. ledna 2006 v 17:49 | Reagovat

Nech toho, ty...:-) Ty se učit nemusíš? Kolik ti vlastně je? (jestli se teda smím zeptat).

6 Rebelka Rebelka | 2. ledna 2006 v 17:50 | Reagovat

asi týden šestnáct:)) Učit se bohužel musím... :) A kolik je tobě??:)

7 Rebelka Rebelka | 2. ledna 2006 v 17:58 | Reagovat

PS: další kapitola už bude poslední...

8 HPGirl HPGirl | E-mail | Web | 2. ledna 2006 v 18:00 | Reagovat

Sladkých 13 let:-))).

9 Rebelka Rebelka | 2. ledna 2006 v 19:10 | Reagovat

tý jo:) Myslela jsem si, že ti je víc:))

10 HPGirl HPGirl | E-mail | Web | 2. ledna 2006 v 19:22 | Reagovat

Kolik?:-) A proč?.-)

11 Rebelka Rebelka | 2. ledna 2006 v 19:25 | Reagovat

Nevím, tak patnáct... Já mám totiž třináctiletýho bráchy a ten bez cizí pomoci ani... no nevím co, ale určitě by měl žít někde v izolaci:)) Z toho mám o věku poněkud zkreslené představy:))

12 HPGirl HPGirl | E-mail | Web | 2. ledna 2006 v 19:27 | Reagovat

No dovol. Nevím jestli to nemám brát jako urážku.......ale kluci přece dospívají později, ne?:-)

13 Rebelka Rebelka | 2. ledna 2006 v 19:33 | Reagovat

|Ne, to není urážka:)) Spíš pochvala. Že jsi asi o 250% na vyšší úrovni, než můj drahý bratr:) Je pravda, že kluci dospívají pozdějc, ale on si ještě hraje z vojáčkama... A vůbec jsem nechtěla, aby to vyznělo jako urážka!!! :)

14 HPGirl HPGirl | E-mail | Web | 2. ledna 2006 v 19:36 | Reagovat

Však já jsem to taky nemyslela vážně.-)

15 Rebelka Rebelka | 2. ledna 2006 v 19:56 | Reagovat

Tak to je dobře:) Já fakt nechtěla nikoho naštvat:)

16 HPGirl HPGirl | E-mail | Web | 2. ledna 2006 v 20:01 | Reagovat

:-)

17 Phyllis Phyllis | E-mail | Web | 3. ledna 2006 v 17:56 | Reagovat

takový krutý... ale hezký :))) sice bych jim to nikdy nepřála, ale je to moc hezký :)))

18 Rebelka Rebelka | 3. ledna 2006 v 19:27 | Reagovat

To seš asi na tom podobně jak já:) Nikomu bych to v životě nepřála, ale ráda o tom píšu:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama