Konec všeho- Epilog

6. února 2009 v 22:31 | Rebelka |  Konec všeho
Zoufale padla na provizorní lůžko, kde dřív ležel on. Chtěla plakat, ale už nenašla žádné slzy. Zavřela oči. Doufala, že až je otevře, bude zase s ním. Bude cítit jeho doteky, slyšet jeho hlas…
"A nepovídej mi, že neumíš čarovat," zašeptal. "Tohle je to největší kouzlo, jaké jsem zažil…"
Roztřásla se po celém těle.
"Abys věděla, zítra ho umučíme k s smrti!"
Jak může něco takového udělat? Jak může být tak krutý? Ne, to není pravda. Nemůže být. Je to jen noční můra… Jen sen… Tohle se v normálním světě nemůže stát.
Prudce zatřepala hlavou. Proč si to namlouvá? Je to pravda a ona to ví! Kdyby raději přemýšlela, jak mu pomoct…
Zoufale se rozhlédla po místnosti. Pohledem přejížděla po úhledně poskládaných lahvičkách lektvarů.
Na rány, Proti vyčerpání, Proti únavě, Dokrvovací lektvar, Doušek živé smrti…
Zbledla. Roztřásla se po celém těla. snažila se tu myšlenku zahnat, ale něco jí říkalo, že to je to nejlepší, co pro něj může udělat…
Pozor, při vetší dávce tvoří velice silný jed…
Přes závoj slz neviděla před sebe, přesto nahmatala starobylý džbán a dva pozlacené poháry. Do poloviny ho naplnila vodou, uchopila lahvičku s tím osudným lektvarem a celý obsah vlila dovnitř.
***
"Uhni, nesu mu jídlo. Je to rozkaz otce!" pronesla panovačně, přesto se jí mírně chvěl hlas.
Strážce zrozpačitěl.
"Ale pán o ničem takovým nemluvil…"
"Tam asi zapomněl," snažila se mluvit s nezlomnou jistotou. "Jestli chceš, tak se ho můžeš zeptat," vydechla.
Rezignovaně mávl rukou.
"Mně je to koneckonců jedno. Ale hejbni sebou. Pán říkal, že k němu nesmím nikoho pouštět…"
Masivní dveře se otevřely a ona vklouzla dovnitř. Strážce je okamžitě zase přibouchl.
"Až budeš hotová, zaklepej," nařídil ještě.
Zarudlýma očima od pláče se rozhlížela po malé místnosti.
Seděl u stěny, od zápěstí se mu jako dva hadi vinuly těžké rezavé řetězy přikované ke zdi. Z pod roztrhané košile se šklebily čerstvé rány. Na čele přibylo několik nových podlitin.
Prudce zamrkala. Musela být silná. Nechtěla, aby ji viděl, jak brečí.
"Jane, co tady proboha děláš?" Na tváři se mu objevil slabý úsměv.
Rychle se zvedl a rozběhl se k ní. Řetězy se s hlasitým trhnutím napjaly a on upadl na podlahu.
"Zatracenej krám!" ulevil si zoufale.
Hned se ale zatvářil o něco šťastněji.
"Asi budeš muset jít ty za mnou," zašeptal. "Tady tohle," vztekle zachrastil pouty, mě dál nepustí."
Tiše stála a němě na něj zírala.
"Odkdy ti slavní kouzelníci používají mulodovské nástroje?" upřela tvrdý pohled na rezavé řetězy.
"Mudlovské," opravil ji se smutným úsměvem. "Tohle sídlo býval dřív jakými středověký mudlovský hrad. Teď jim to přišlo vhod…"
"A co ty modřiny?" teď už skoro křičela.
"No, je pravda, že se se mnou moc nemazlili," ušklíbl se. "Ale toho si teď něvšímej…"
Konečně se k němu rozběhla a vklouzla mu do náruče. Nešetrně, tak jak mu dovolovaly pouta, ji objal.
Naplno se rozplakala.
"Je to všechno kvůli mně," vyrážela ze sebe mezi vzlyky.
Jemně jí položil prst na ústa.
"To není pravda. Jen si hledal záminku, jak to před tebou ospravedlnit. I když nechápu proč, to jeho ledové srdce k tobě něco cítí. A nechce, aby v tvých očích vypadal jako vrah."
Ještě blíž se k němu přitiskla.
"Já to ale nedovolím! Tobě se nic nestane! Frede, ty musíš žít!"
Mírně se na ni zamračil.
"Ty na něj hlavně buď co nejmilejší, aby ses na to všechno nemusela dívat," pronesl rezolutně. "Já už to nějak vydržím…" namáhavě polkl.
Skrz slzy se na něj usmála.
"Vždycky ses dělal statečnějším, než jsi…"
"Tak už o tom nemluv. Co má přijít, přijde. A ty tomu nezabráníš…"
Dlouze ho políbila na chladné rty.
"Zůstanu až do rána s tebou," prohlásila hlasem, který nestrpí odpor.
Rázně ji přerušil.
"Ne, ty se teď vrátíš hezky zpátky do svého pokoje, rozuměla jsi mi?"
"Sám nechceš, abych odešla, tak mě neposílej pryč." Upřeně mu pohlédla do tváře.
"To je teď vedlejší, co chci, nebo ne," odsekl, ale přivinul ji ještě blíž k sobě a vtiskl jí slabý polibek do vlasů.
"Miluji tě, Frede…"
"Ne, nic neříkej," napomenul ji jemně.
"Tak mě umlč…"
Místnost zahalila tma. Poslední pochodeň s praskáním zhasla. Bylo ticho. Posvátné ticho narušené občasným řinčením řetězů.
Místnost zahalila tma. Jen malým zamřížovaným okýnkem dovnitř pronikalo slabé měsíční světlo. Ozařovalo siluetu dvou postav. Tak blízkých a tak vzdálených současně.
Chtěla se rozplynout v jeho objetí, jako zimní sníh v zářivém letním slunci. Chtěla zastavit čas…
Po chvíli ji lehce odstrčil. Nevěděla, jak dlouho spolu stály. Mohla to být hodina, možná dvě… Jí se to ale zdálo jako kratičký okamžik.
"Už běž," zašeptal a sklopil hlavu k zemi. "A… nezapomeň na mě…"
Odhodlaně se nadechla. Nahmatala džbán s lektvarem a nalila ho do obou pohárů.
"Vypij to, Frede. Pomůže ti to," poprosila.
Pátravě jí zahleděl do tváře.
"Je to jed, viď?" zamumlal tiše.
Nedokázala mu lhát a se slzami v očích přikývla.
"Vypij to, taky si vezmu…"
Pevně ji chytil za zápěstí.
"Ne, ty nic pít nebudeš, rozuměla jsi? Ty musíš žít… Už kvůli mně."
Lehce zavrtěla hlavou.
"Copak nechápeš, že bych bez tebe tady nemohla zůstat? Půjdu … tam…s tebou."
Pevně ji objal a vtiskl jí do vlasů poslední polibek.
Láskyplně se k němu přivinula.
"Škoda že neuvidím, jak se budou tvářit… Až nás takhle… najdou," vypravila ze sebe a pokusila se úsměv.
Pohladil ji po mokré tváři.
"Asi se jim to moc zamlouvat nebude… Myslím to, že budeme spolu i … i potom."
Pevně stiskla pohár, až jí zbělely klouby.
"Tak… Tak na zdraví, Frede…"
Polož mi ruku do klína
a zavři oči…
Někdy to takhle začíná
a někdy končí…
THE END
Tak to konec:) Víc toho nebude. Byla bych ale moc ráda, kdybyste mi povídku ohodnotili. Je to jako ve škole. 1= nejlepší, 5= nejhorší. Je to tady http://ankety.czweb.org/hodnot_5.php?id_h=4889
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Phyllis Phyllis | E-mail | Web | 3. ledna 2006 v 18:01 | Reagovat

tý jo, je to smutný, ale krásný. použila bych smajlíka, ale vážně nevím jakýho, mojí tvář by nevystihl ani jeden...

2 HPGirl HPGirl | E-mail | Web | 3. ledna 2006 v 18:13 | Reagovat

Souhlasím s Phyllis.

3 Rebelka Rebelka | 3. ledna 2006 v 19:28 | Reagovat

Díky moc:) Jak už jsem řekla, po tolika (dvou) relativních happyendech jsem měla strašnou potřebu napsat zase něco tragického:)

4 Phyllis Phyllis | E-mail | Web | 3. ledna 2006 v 20:13 | Reagovat

Reb: tu potřebu mám (skoro) pořád :))) a nemáš zač, tohle bylo vážně fantastický, myslím, že tohle není fanfiction, ale fantastika :)))

5 Rebelka Rebelka | 3. ledna 2006 v 21:10 | Reagovat

nebo taky fanatika:))

6 Phyllis Phyllis | E-mail | Web | 4. ledna 2006 v 17:13 | Reagovat

Reb: ale!

7 Lenka Lenka | E-mail | 5. ledna 2006 v 10:28 | Reagovat

Bylli jste už někdy v divadle La Fantastika?

8 Betynka-Střelenka Betynka-Střelenka | 10. března 2006 v 16:43 | Reagovat

Já tě asi.... su trochu na měko,no!!!

Sestra se mi teď řehní do ksichta.

bylo to krááááááásný

9 Amalie Amalie | 11. března 2006 v 23:56 | Reagovat

nejde mi zobrazit ta anketa, tak ale samozřejmě 1=)

10 Rebelka Rebelka | 12. března 2006 v 9:12 | Reagovat

Betynka-Střelenka- Díky:) To potěší:)

Am- :))

11 Genevieve Genevieve | E-mail | Web | 14. dubna 2006 v 12:07 | Reagovat

Mě taky nejde zobrazit ta anketa, ale vzhledem k tomu, že už mám zase úplně zamlžený oči, to asi nebude nic divnýho... Já dávám za ...1...

12 Rebelka Rebelka | 14. dubna 2006 v 13:41 | Reagovat

Ty stránky s anketou jaksi nefungují:) A děkuji moc za pochvalu!

13 ajamajaja ajamajaja | 15. dubna 2006 v 13:18 | Reagovat

Supeeeeer!Nic víc dodat nejde.

14 Rebelka Rebelka | 15. dubna 2006 v 15:46 | Reagovat

Díky moc!:)

15 Vasiliy Vasiliy | E-mail | Web | 29. dubna 2006 v 15:13 | Reagovat

http://travel.emao.org/ <a href="http://travel.emao.org/">condo destination hawaii maui rental vacation</a>

16 Vasiliy Vasiliy | E-mail | Web | 29. dubna 2006 v 15:13 | Reagovat

http://travel.emao.org/ <a href="http://travel.emao.org/">condo destination hawaii maui rental vacation</a>

17 Niki Niki | Web | 29. srpna 2007 v 0:59 | Reagovat

Moc pěkný...=((

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama