Malá pohádka o velkém světě- den 5.

3. června 2006 v 13:30 | Rebelka |  Malá pohádka o Velkém světě
Já jsem tak hodná... :)) Zítra odjíždím na školní výlet, takže pokračování bude neznámo kdy... musíte si tuhle kapitolu šetřit:)
A o čem bude? Konečně se dozvíte proč se tenhle nervy drásající příběh vlastně odehrál. Osud umí být pořádný parchant, když chce:)
Za beta-read jako vždy děkuji Mantise.

Den pátý
Jeho bílý plášť vlál v neexistujícím větru. Bosýma nohama se dotýkal mramorové podlahy. Stříbrnýma očima doslova propaloval starodávné dveře na konci místnosti. Konečně se otevřely.
"Přál sis se mnou mluvit, Osude?" Příchozí, muž s hlavou hladce oholenou, se mírně poklonil.
"Kde je?" Osud muže neuznal za hodného pozdravu.
"Tady, pane," třesoucí rukou mu podal černou skříňku z ebenu.
"Děkuji ti. Můžeš jít."
"Myslel jsem, pane, že bys chtěl třeba pomoci…"
Jeho oči se nebezpečně zúžily. "Nikdo nesmí rušit obřad," pronesl zvolna. Nehybně seděl, čekal, až se dveře znovu zavřou.
Rychle, ale přesto opatrně otevřel skříňku. Uctivě sklonil hlavu, když vyšlehly plameny. Výraz v jeho tváři ale neprozrazoval sebemenší překvapení.
Oheň pohasl tak rychle, jako vzňal. Místo skříňky stála na stole pečlivě vyleštěná křišťálová koule.
Osud na ni přiložil ruce. I když si to nechtěl přiznat, chvěly se mu. Pomalu se nadechl. Na povrhu se začali objevovat lidé.
"Léčiteli, už se probírá!" Křičel jakýsi muž oblečený v bílém.
"Konečně…" na léčitelově tváři se objevil vyčerpaný úsměv. "Už jste zjistili, kdo to je?"
Starší šedovlasá žena nahlédla do tlustého poznámkového bloku.
"Virginius Green. Nalezen přesně před pěti dny na nádraží Kings Cross. Poblíž zraněného byly objeveny dva kufry. Do nemocnice Svatého Munga dopraven 1.9. v osm hodin večer. Příčina jeho stavu zatím nebyla zjištěna."
"Dobrá," přikývl léčitel. "Počítám, že za dva dny bychom ho mohli propustit. Pokud se ovšem neobjeví nepředvídatelné komplikace…"
Osud znovu pohladil kouli a lidé zmizeli. Jeho bezzubá ústa se roztáhla do pobaveného úšklebku.
"Byl to výborný nápad," šeptal sám pro sebe.
"Ne, Osud není krutý. Osud si dokonce velmi rád hraje…" Následovala salva chrčivého smíchu.
"Takže dva dny… To mi vyhovuje," dokončil svůj podivný monolog a znovu vztáhl ruce ke kouli.
Znovu se objevili lidé. Tentokrát však jiní a na jiném místě…
"Rictus sempra!"
Nic se nestalo. Pavouk si dál poklidně pobíhal ve skleněné nádobce.
"Rictus sempra!" Tento výkřik byl doprovázen zuřivým máváním hůlkou. Ani to ale nepomohlo.
"Já se na to vykašlu!" Nevěděl proč i u této věty švihl hůlkou. "Prostě na to nemám vlohy!" Ani se nenamáhal snížit hlas. Bylo mu jedno, jestli ho někdo uslyší. Tím lépe. Možná by mu pomohl se odsud dostat.
Černou magii pro první ročníky odhodil do skříně a vytáhl Kletby pro vysoce pokročilé.
"Zase sedmé ročníky," povzdechl si utrápeně. Poslední dobou se celkem často přistihl, že mluví sám se sebou. "Už je nechci ani vidět. Hlavně slečnu Grangerovou…" Bylo mu jedno, že takhle by učitel neměl mluvit ani když ho nikdo jiný neslyší.
"Paní ředitelka McGonagallová mě požádala, abych s vámi probral základy nitroobrany. Všichni jste o ní jistě slyšeli…"
"Všichni, kromě mě…"
"Musíte uzavřít svoji mysl. Nepřítel využije jakékoliv příležitosti, aby se zmocnit vašich vzpomínek. A… Copak, slečno Grangerová?"
"Pane profesore, nebylo by lepší, kdybyste nás naučil rovnou pokročilejší formu nitroobrany? Četla jsem, že tu, kterou tady na škole probíráme, dokáže Voldemort lehce překonat," Hermiona lehce sklopila oči. Její zrzavý soused na ni nevěřícně zíral. Zbytek třídy se tvářil napůl šokovaně a napůl starostlivě.
"To asi nepůjde, slečno Grangerová," Smith se snažil zachovat svoji důstojnost. "Pokud vám učební metody této školy nevyhovují, nikdo vás nenutí, abyste tady dále byla," ani nevěděl, kde se v něm bere ta rozhodnost. "Nebudeme se bavit o Veldomotorovi. Pokračujeme v práci."
Někteří se při té zkomolenině zatvářili pobaveně, jiní nevěřícně kroutili hlavou. A Hermiona Grangerová se vítězoslavně usmála.
Znovu pohladil křišťálovou kouli. Slečna Grangerová předčila veškerá očekávání. Musel ale přiznat, že to všechno vymyslel doslova výtečně. K čemu přehnaná skromnost? Osud se zachvěl. Nechtěl by být v kůži toho muže.
"Opravdu skvělé zpestření. Měl jsem jim do té školy nastrčil ehm… mudlu už dávno. Je to lepší, než televize…"
Osud na chvíli zapomněl na veškerou vážnost a znovu se rozesmál. Vstal z křesla a přistoupil k dlouhé polici plné figurek. S potměšilým úšklebkem vzal postavičku s cedulkou Grangerová Hermiona a jemně jí foukl do tváře. Potom znovu přistoupil ke křišťálové kouli.
Smith rozčíleně přecházel sem a tam po svém kabinetu. Čas od času přejel zoufalým pohledem dveře. Zatím se neotvíraly. Zatím…
Bylo mu jasné, že přijde znovu.
Konečně někdo tiše zaklepal na.
Nejdřív chtěl návštěvníka ignorovat, jakási tajemná síla ho ale přinutila, aby otevřel.
"Dobrý večer, pane profesore," Hermiona se nervózně usmála.
"Dobrý večer, slečno. Pojďte dál," hlesl, přestože by ji nejradši rychle poslal pryč. "Dáte si čaj?" Nabídl, i když netušil, kde by ho takhle večer sehnal. Ona naštěstí odmítla.
"Co si přejete?"
Odhodlaně se nadechla. "Chtěla bych se vám omluvit, pane profesore, za… za nevhodné připomínky."
Pátravě se na ni podíval. Nevěděl, jestli to myslí vážně.
"Opravdu, slečno?" Nadzvedl pravé obočí.
"Ano."
"A proč jste tedy za mnou přišla už včera? Pokud vím, drzé připomínky jste měla až dnešní hodinu. Nebo jste tak předvídavá?" S jistým zadostiučiněním sledoval, jak zrudla.
"Totiž…" koktala a Smith doslova viděl, jak se jí kouří z hlavy. "Chtěla jsem se vás zeptat… ohledně… ohledně soubojnického klubu. Bavili jsme se o tom s profesorkou McGonagallovou a ta říkala, že se máme zeptat vás," vychrlila ze sebe. Nemohl si pomoct, ale musel ji obdivovat. Za takovou chvilku by dobrou výmluvu nevymyslel.
"Jistě, slečno. Zkusím s tím něco udělat." Byl rád, že to takhle dopadlo.
"I když nechápu, proč najednou dostala strach. Určitě mi chtěla říct něco jiného. Prokoukla mě hned první hodinu…"
"Přejete si ještě něco?" Zeptal se a doufal v zápornou odpověď.
"Ne, děkuji," sklopila oči a rychle vycouvala pryč.
Osud zklamaně položil křišťálovou kouli…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 HPGirl HPGirl | E-mail | Web | 3. června 2006 v 15:03 | Reagovat

No, tohle už jsem četla...dobrý:)

2 Verča Verča | Web | 3. června 2006 v 15:06 | Reagovat

Jéé..už je tu další kapitolka...super! :) Páni, to se teda pěkně zamotalo...:)

3 Rebelka Rebelka | Web | 3. června 2006 v 15:33 | Reagovat

Ale na další si budete muset počkat:) Už jsem ji poslala Mantise, ale příští týden budu pryč, tak to nebudu moct přidat:) Stejně ještě nemám sedmou- poslední:)

4 Dott Dott | Web | 3. června 2006 v 15:38 | Reagovat

Práve som si prečítala všetkých päť častí a musím povedať, že sa mi to veľmi páči :) Tie ostatné rozhodne nevynechám.

5 Rebelka Rebelka | Web | 3. června 2006 v 16:03 | Reagovat

děkuji:) ono je to jen taková blbost na uvolnění, ale jsem ráda, že se ti to líbí:)

6 Genevieve Genevieve | E-mail | Web | 3. června 2006 v 19:36 | Reagovat

fakt je to moc hezký, člověk se u toho příjemně uvolní :D a moc se mi líbí Osud, jen doufám, že takhle škodolibý není ve skutečnosti ;)

7 Rebelka Rebelka | Web | 3. června 2006 v 19:51 | Reagovat

ale je:) ještě škodolibější:) Znám z vlastní zkušenosti :)

Jinak díky. Jistý člověk na mě naléhal, ať už ty drasťáky nepíšu, tak jsem zkusila něco mírumilovného... ale jde mi to hrozně ztěžka:)

8 Genevieve Genevieve | E-mail | Web | 3. června 2006 v 22:43 | Reagovat

ikdyž ztěžka, ale jde, a dobře... :) člověk si vážně krásně odpočine...taková oddechovka, od normálního a mnohdy krutého života :)

9 Rebelka Rebelka | Web | 3. června 2006 v 22:47 | Reagovat

:) však ono to ještě kruté bude...:) A chudák Osud...:))

10 Verča Verča | Web | 4. června 2006 v 9:46 | Reagovat

Jé..ono bude jen 7 kapitol? Tak to jsem zvědavá, jak to skončí...:)

11 Amalie Amalie | 4. června 2006 v 15:42 | Reagovat

zasadit do teho osud, to je mazec, fantazie=)

pěkné, i když v některých místech krapet zamotané, že jsem se ztrácela=)

takej se těším na další kapitolu a měj se na vejletě=)

12 Genevieve Genevieve | E-mail | Web | 4. června 2006 v 19:38 | Reagovat

Osud? jak ten může být chudák? vždyť ten všechno ovlivňuje, leda.... že by si ho náš milí pan ,profesor, našel, a pěkně od plic mu řekl, co si o tomhle zahrávání s lidkými osudy myslí... :)

13 Lenka Lenka | Web | 6. června 2006 v 8:34 | Reagovat

Gen co ty víš. Třeba je to nějaký Venca Osud a to musí být chudák :))

14 Rebelka Rebelka | Web | 7. června 2006 v 17:53 | Reagovat

verča- jo, to já taky...:)

15 Rebelka Rebelka | Web | 7. června 2006 v 17:54 | Reagovat

am- díky velkmi mnoho:)) a výlet byl suprovej:)

16 Rebelka Rebelka | Web | 7. června 2006 v 17:55 | Reagovat

Gen- uvidíš:))

17 Rebelka Rebelka | Web | 7. června 2006 v 17:55 | Reagovat

Lenka- :)) zajímavý nápad:)

18 Noemi Noemi | Web | 12. června 2006 v 17:57 | Reagovat

Co to tam měl ten osud? Panenky woodoo?

19 Rebelka Rebelka | Web | 12. června 2006 v 20:59 | Reagovat

Něco na ten způsob:) Jestli jsi viděla Souboj titánů, tak ten film mě krapet inspirovat. Zeus tam měl takové postavičky z hlíny, to byly lidé- a ty mohl přemisťovat kamkoliv chtěl:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama