Listopad 2008

Máme rádi zvířata

26. listopadu 2008 v 15:01 | Rebelka |  co nového ve světě
Měl to být vánoční vzhled, ale nějak to nevyšlo... Snad příště.

(A v mém okolí jsou samí hudební barbaři!)
(A nic nedokáže zkazit dobrou náladu tak jako zamindrákovaná učitelka chemie - a to už mě neučí...)

hledam vaznou znamost na jednu noc. Evzen

25. listopadu 2008 v 20:57 | Rebelka
Hlášení placené inzerce:
"Najde-li se v celém království někdo, kdo má rád Mňagu a Žďorp a bydlé poblíž Blanska a nevadí mu šílení lidé?"
(Oni mají koncert, v sobotu v Blansku, ale připadá mi, že buď vím rovnou, že je někteří moji kamarádi neposlouchají, nebo jsem se ptala a dodatečně jsem zjistila, že je neposlouchají. Taková dobrá skupina...)
"Takže pokud jsem se někoho zapomněla zeptat a ten někdo by náhodou šel... A kdyby to sem rychle napsal a stihly by se sehnat lístky..."
(Rebela by je totiž moc chtěla vidět naživo...)
"Nedělám si iluze, asi si pustím jejich cédéčko...:)"
Konec hlášení

PS: Název nepochopí nikdo, kdo nebyl na šifrovačce.
PPS: Teď jsem zjistila, že je dneska den polévky Gaspacho...:D

Kdo neluští, neví oč přichází

23. listopadu 2008 v 15:38 | Rebelka |  Výplody
Jen tak pro začátek bych ráda uvedla, že mám novou ikonku na eldžeji, kterou sice většina z vás nikdy neuvidí, ale která naprosto charakterizuje moje současné rozpoložení.
Nesnáším arogantní tupouny, kteří mají melír a žehlí si vlasy a jediná věc, co kdy přečetli byl jídelní lístek - určitě ještě s chybami. Jsem znechucená, naštvaná (ale víc znechucená než naštvaná) a zároveň mi to všechno přijde k smíchu.
Konec mých citových výlevů, už jsem se dnes vyřádila na stránkách u Tit a za chvíli budu klidná docela.
Teď přejdu k mnohem příjemnějším věcem.

Příliš filosofie na jednoho člověka...

20. listopadu 2008 v 17:14 | Rebelka |  Výplody
Není nic krásnějšího než les, který mám kolem domu. Moje soukromé odpadkové království, kde se dá kromě prázdných flašek sem tam najít i strom a srnky a divoká prasata a zajíci a veverky, ptáčků nepočítaně. Chodím tama na vlak pokaždé, když jsem sama.
Dnes kolem šesté ráno tam už byla opravdová, poctivá tma. Srnky se asi podivily, když kolem nich v takovou brzkou hodinu prohopkalo zpívající světlo (když jsem sama, chodím na nádraží schválně pozdě, abych mohla utíkat, a svítím si do toho baterkou, abych si nevyvrkla kotník - už zase - a zpívám si, protože proto).
Doufám, že někdy, až budu mít náš prťavý byteček pro sebe, některým z vás ukážu toho kouzelné inspirující místo. (Naprostá většina myšlenek, které za něco stály, mě napadla právě tam, cestou z vlaku nebo na vlak).

Jak se dělá z komára velbloud

18. listopadu 2008 v 20:24 | Rebelka |  Výplody
Stěrače stírají, světla svítí a počítač počítačuje. Vím, že jsem v předchozím článku hystericky slibovala, že vám dám pokoj na několik měsíců, ale šikovný pan opravář byl opravdu šikovný.
Slibuji, že už nebudu dělat z komára velblouda. Původně jsem si říkala, že nebudu aspoň měsíc přidávat články, abych byla pro příště aspoň trochu důvěryhodná, ale nevydržela jsem to.
Takže stručné čtrnáctidenní shrnutí:

Černá díra

5. listopadu 2008 v 17:41 | Rebelka |  Výplody
Poslušně hlásím, že se nám zbláznil počítač. Tím pádem tady delší dobu nebudu. Když říkám delší, tak myslím delší.
(Abstinenční příznaky se začínají projevovat už teď, když si představuju těch několik měsíců jen s reálnými lidmi, bez psaní, layoutů, bez nových dílů BBT... sakra, potřebuju obejmout...)
To, že mi bláznivý počítač sežral všechny vánoční povídky (kromě dvou, které jsem naštěstí poslala na beta-reaad) a všechny maturitní otázky radši ani nebudu moc zmiňovat... nechci být sprostá.

Ještě rychle, dokud můžu, vypíšu své další černé díry.
  • Nesnáším podpatky. Znovu a navždy. Trénuju chůzi na podpatcích, abych na stužkováku nepadala ještě před přípitkem... Z toho plyne, že mám kolena samou modřinu (nesnáším podpatky, nesnáším a vždycky budu nešikovná). Takže sbohem, šaty na stužkovák a ahoj dlouhé kalhoty...
  • A až se vám bude někdo snažit napovídat, že zastřihávání konečků vlasů je jen zastřihávání konečků vlasů ("budou to maximálně čtyři centimetry, slečno"), v žádném případě ho neposlouchejte. Sbohem mé dlouhé vlasy, už je mám zase sotva po ramena, ani jsem se s nimi nestihla rozloučit.
Takže se tu zatím mějte krásně, užívejte si svých počítačů (vůbec vám nezávidím) a modlete se se mnou k velikému bohovi Tří půlek, aby se ten náš do rána vzpamatoval a do opravny nejel...

Lásku bych zrušil...

2. listopadu 2008 v 15:25 | Rebelka |  Výplody
Měli jsme prázdniny, dneska končí, jsem po dlouhé době doma a měla bych se naučit to, co jsem si měla rozvrhnout přes celý ten volný týden. Nechce se mi.
Radši několik prázdninových střípků...