Prosinec 2008

Poslední žena

29. prosince 2008 v 18:47 | Rebelka |  originální
Další vánoční povídka. Srazová.
Je šílená a není určená pro normální lidi.
Věnována Íle alias Ptačí ženě, protože jestli by vůbec nějaký člověk dokázal přežít konec světa, který nastane v roce 2012, byla by to ona.


Jak vypadá beránky?

24. prosince 2008 v 8:17 | Rebelka |  originální
Přeji Vám všem, kteří jsem si během roku někdy našli čas a zabloudili sem, kouzelné Vánoce.
Ať si dnes vychutnáte tu pravou, ničím nenarušenou, atmosféru.
Dále bych chtěla poděkovat Mardom, za její povídku. Ani nevíš, co to pro mě znamená.
A na závěr... Jak vypadá beránky jsem napsala pro Lelli, protože je s ní svět hned o trošku víc barevnější.
Jak vypadá beránky?
(Pro ty, kteří by si to náhodou chtěli přečíst musím prozradit, že se jedná o povídku na motivy na Malého prince. A také si myslím, že napsat povídku na motivy na Malého prince je tak strašně veliké sousto, že jsem se jím docela zadusila...)
Děkuji Mants za to, že jí dodala kouzlo <3

V lesé, jó v lese

22. prosince 2008 v 11:55 | Rebelka |  Výplody
Bacil se ze mě asi přenesl na Tit. To znamená, že už můžu vyvádět všechny nepřístojnosti tak jako dřív, tím pádem mi je mnohem lépe i uvnitř a tím pádem pro vás mám jednu poučku ze života.

Abych ale nepředbíhala.

Do smegu do smegu!

19. prosince 2008 v 14:48 | Rebelka |  Výplody
Když jsem dopsala článek plný sebelítosti č.1, nastala interní chyba v systému blog.cz a článek se smazal. Bouchla jsem do stolu (nešikovně, momentálně mi začíná otíkat malíček) a začala psát článek plný sebelítosti č.2. Bude kratší a ne tak dojemný jako jednička :D.

Na Vánoce jsem dostala bacil. Přišel zrovna TEN rok, kdy jsem si chtěla pověsit na uši vánoční ozdoby, přidat se k Tit s cylindrem a Bran s korunkou a navštívit Bratislavu. Škoda... Nepomohlo, že jsem se včera přiotrávila citronem a ostatními vitamíny.
Takže žádná Bratislava, žádné zdobení stromečku v kruhu kamarádů, žádné Vánoční drabble... smrk... ( ne ten strom, je to citoslovec - neuznávám jiné skloňování tohoto slova než moje vlastní:) )
A taky jsem přišla o poslední možnost nasát převánoční atmosféru v naší škole a dárečky pro spolužákdy jsem tvořila už do října... Sakra! Co jsem komu udělala...
Asi mě někdo hodně mocný nemá rád.
Potřebuju obejmout... ;)

PS: Končím, ten malíček fakt nejde ohýbat, asi si ho půjdu něčím namazat. Do kosmu!

S nosem nahoru a sebevědomím až na půdu

12. prosince 2008 v 14:20 | Rebelka |  Výplody
Haleluja!
Na delší dobu byla odmlka. Nevím, jestli si vzpomenu na všechno, co se za tu dobu odehrálo, ale pokusím se vytáhnout aspoň ty nejsilnější zážitky.

Už něco přes týden funguji na vypínač. A taky plánovaně.
Ráno plánované vstávání o hodinu dřív (vypínač přecvakavá z režimu spaní na režim učení, dějepis) potom cvak, převlékání a plánované dobíhání na vlak.
Čas jsem začala přepočítávat na maturitní otázky. (To byly ale dvě zabité hodiny, za tu dobu jsem se klidně mohla naučit starověk). Potom plánovaný příchod domů, plánovaný oběd (max dvacet minut, víc ne), zase dějepis, plánované přestávky, dějepis, přestávky...
Do toho za tento týden tři odpolední vystoupení se sborem. Buch. Trochu moc na jednoho smrtelníka.
Ale ráno jsem naklusala k dějepisáři do kabinetu, a i když jsem si vytáhla otázku č. 6 ("hlavně si nesmím vytáhnout šestku, prosím, prosím..."), výsledná jedna až dva znamená prozatimní konec dějepisovému šílenství.
To jen tak na úvod, teď přecházím plynule k tomu, proč se nadpis tohoto článku jmenuje tak, jak se jmenuje...

Anarchie v celofánu

3. prosince 2008 v 19:57 | Rebelka |  Layouty na blog
Název jsem ukradla Mants, kterou tímto pozdravuju.
Škola mě vytěžuje, připadá mi, že moje hlava už nikdy nebude plnně funkčí.
Nejsem schopná psát smysluplnné články, tak jsem si aspoň chvilku hrála ve photoshopu. Není to nic extra, jen míchání barev, ale mám z něj radost. (I když jsem momentálně asi ve stavu, kdy bych měla radost z čehokoliv.)