S nosem nahoru a sebevědomím až na půdu

12. prosince 2008 v 14:20 | Rebelka |  Výplody
Haleluja!
Na delší dobu byla odmlka. Nevím, jestli si vzpomenu na všechno, co se za tu dobu odehrálo, ale pokusím se vytáhnout aspoň ty nejsilnější zážitky.

Už něco přes týden funguji na vypínač. A taky plánovaně.
Ráno plánované vstávání o hodinu dřív (vypínač přecvakavá z režimu spaní na režim učení, dějepis) potom cvak, převlékání a plánované dobíhání na vlak.
Čas jsem začala přepočítávat na maturitní otázky. (To byly ale dvě zabité hodiny, za tu dobu jsem se klidně mohla naučit starověk). Potom plánovaný příchod domů, plánovaný oběd (max dvacet minut, víc ne), zase dějepis, plánované přestávky, dějepis, přestávky...
Do toho za tento týden tři odpolední vystoupení se sborem. Buch. Trochu moc na jednoho smrtelníka.
Ale ráno jsem naklusala k dějepisáři do kabinetu, a i když jsem si vytáhla otázku č. 6 ("hlavně si nesmím vytáhnout šestku, prosím, prosím..."), výsledná jedna až dva znamená prozatimní konec dějepisovému šílenství.
To jen tak na úvod, teď přecházím plynule k tomu, proč se nadpis tohoto článku jmenuje tak, jak se jmenuje...

Náš... ehm... sbor (je to paradox, tolik jsem toho prožila s naším sborem a neumím zpívat...) měl včera naplánovaný jeden společný koncert s Petrem Bendem, panem Leškem Semelkou a cimbálovkou (na její jméno si nikdy nedokážu vzpomenout).

Začalo to minulý pátek.

Profesor: "Vlaďko, mohla by sis na tom vystoupení domluvit s Bendem a Semelkou nějaké rozhovory, je to pro tebe výborná příležotost. Chceš dělat žurnalistiku, ne?"
Já: "No, už ne."
Profesor: "Proč?"
Já: "Mám panickou hrůzu z rozhovorů..."
Profesor: "Tak jo. Přišla bys před nebo po vystoupení za nimi do šatny a na něco se jich zeptala."
Já: (Nevím, jak bych popsala ten zvuk, co jsem ze sebe vypravila. Prostě jsem za ním koukala s otevřenou pusou a myslela si, že si ze mě dělá srandu...)

Potom se ukázalo, že to myslel naprosto vážně, takže jsem ještě tento týden pročítala jejich životopisy a chystala si otázky, abych neudělala ostudu, pekelně nervózní a sveřepě odhodlaná za nikým nejít a nechat to vyšumět.

Před koncertem jsem seděla v naší šatně, vyklepaná s gumovýma nohama, knedlou v krku, diktafonem v kabelce (který jsem si brala jen tak, protože jsem ho nechtěla použít, to by tak hrálo, aby nejméně průbojný člověk ve vesmíru dělal rozhovory...)
Potom nastal spád (takový strašně americký spád, haleluja).
Asi jsem působila vážně jako hromádka neštěstí, protože za mnou přišel Jirka D. (kterému tímto ještě jednou strašně děkuju, i když si to tady nikdy nepřečte).

Jirka: "Co je?"
Já: "Ten rozhovor prostě nedám."
Jirka: "Jak to?"
Já: "Já se jich strašně bojím."
Jirka: "A máš tady diktafon?"
Já: "Jo, ale..."
Jirka: "Tak pojď."

A chytl mě a odtáhl k jejich šatně (to jsem pořád moc nechápala, co se děje), najednou jsme byli u Bendeho (nevím, jak se to jméno skloňuje) a dělali společně s Jirkou ten zatracený rozhovor (začlo mě to hrozně bavit, mluvilo se s ním úplně normálně, samozřejmě jsem zapomněla všechny připravené otázky, ale improvizace pracovala dokonale).

Potom jsem zašli za panem Semelkou. K tomu jsem cítila ještě mnohem daleko obrovsky víc větší respekt.
Rozhovor se odehrával ještě improvizovaněji - v jednom rožku na chodbičce ve stoje, protože všechny místnosti byly obsazené. Držela jsem mu jakž takž diktavon u hlavy (byl o dost vyšší než já, takže to bylo poněkud obtížné) bavili jsme se strašně dlouho a úplně přirozeně, nervozita odjela na služební cestu na Hawai, haha, a dobře jí tak.
Dokonce jsem se odhodlala a zeptala se ho na jednu informaci, která mě nahlodává už asi deset let, jupí, má zvědavost byla konečně ukojena.
Rozloučení mi připadlo vážně docela srdečné, potřásli jsme si rukama, popřáli hodně štěstí a potom byl samotný koncert.

Užila jsem si ho mnohem víc než jsem čekala. Když jsme společně s Bendem buráceli na celý dělnický dům Pink floydy (Hej, teacher, leave them kids alone!!!) cítila jsem se vážně dobře.
A slyšela jsem hrát Šípkovou Růženku (teprve nedávno jsem zjistila, že její slova složil pan Svěrák) zahranou na cimbál - neskutečný zážitek.
Z první řady jsem pak sledovala pana Semelky, jak zpívá svoje Jména.

Domů jsem dojela nehorázně pozdě a ráno stávala po páté a ukíkala na ten dějepis, ale byla jsem tak naplněná, že mi mohl učitel i s celou historií vlézt na záda.
(Divil se, asi, že se na něj celou dobu nadšeně usmívám.)

Ne, že by šílenství skončilo, rychle se naobjevám, utíkám na další vystoupení (tentokrát v jednom kališnickém kostelíku, kam se normální smrtelník nemá šanci podívat a kam se vážně těším), potom hned oslava narozenin, posledním vlakem plánovaný příjezd domů, ranní vstávání a plánovaný odjez na kurz testů studijních předpokladů.
Už se těším, až bude sobota odpoledne a všechno bude zase normální.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Danae Danae | Web | 12. prosince 2008 v 16:03 | Reagovat

Gratuluju k rozhovorům!

Podobnou zkušeností procházím v rámci jednoho dlouhodobého projektu a stále se utvrzuji v přesvědčení, že ve dvou to jde vždycky líp.

Kdepak vyjdou? A kterážeto zvědavá otázka byla ukojena? ;)

2 mika mika | Web | 12. prosince 2008 v 18:59 | Reagovat

měla jsi to krušný dny ... a taky se musím učit maturitní otázky

3 Profesor Profesor | Web | 13. prosince 2008 v 14:47 | Reagovat

Blahopřeji k překonání strachu z rozhovorů. Já ho mám taky a v dost katastrofální formě.

Jinak koukám, že jsi velmi zaměstnaný člověk. Já tu svcou chemii kupodivu zvládla. A na příští týden se ji učit nemusím. Naštěstí. U PC ale se dím stejně. Přepisuji MO z boilogie. A je sobotní odpoledne.

Stejně tak plánuji zabít Vánoce a celé šestnáctidenní prázdniny. Učením. No, budiž. Nejhorší je, že po nás chce slohovku. Dvě stránky A4. To by nebyl problém, kdyby to nechtěl ručně. A čitelně. Vtip. S mým škrabopisem...

4 Rebelka Rebelka | 13. prosince 2008 v 19:57 | Reagovat

Máš naprostou pravdu, Danae, ve dvou se to lépe táhne:). A jakýpak to je projekt, smím- li se ptáti?

Rozhovory vyjdou ve školním časopise až někdy po vánočních prázdninách, ale zkusím se ještě protlačit do okresního deníku a tak naprosto netuším, kdy by to bylo:).

Zvědavá otázka... Je to trošku hloupé a dětinské, ani jsem to sem nechtěla psát (moje chyba, nikdy se nenaučím, že když něco někam nechci psát, tak tam nesmím dávat ani náznaky). Bylo to už hodně dávno (mohlo mi být tak osm, možná míň, možná víc:) ), kdy jsem strašně hltala pořad Novoty. A moje úplně nejvíc nejoblíbenější historka (kterou si jako jednu z mála pamatuji dodnes) byla právě o panu Semelkovi. Tehdy mě strašně zajímalo, jestli si ji P. Novotný vymýšlí, nebo jestli se vážně udála. Tak jsem se zeptala (cha, je to pravda) a navíc mi ji celou řekl ještě jednou a naživo:).

Miko, maturitní otázky jsou jedna velká hrůza. A nejšílenější je, že kvůli maturitním otázkám naprosto zanedbávám přípravu na příjimačky.

Profesore, to jsme na tom asi podobně. A už jsi taky někdy byla nucena nějaký dělat? Já mám trauma i z obyčejných rozhovorů s učitelstem...

Gratuluji za chemii:). Vánoční prázdniny strávím v klidu, pokoji a míru. Aspoň na pár dnů si dám padla a pojedu na *sraz* do Bratislavy (na který se těším už od Náchoda). Jupí!

Jak to tak vidím, se škrabopisem jsem na tom taky stejně.

5 Profesor Profesor | Web | 14. prosince 2008 v 14:44 | Reagovat

Rozhovor? Ano. Na záklaadce do školního časopisu několik. Z donucení. Dnes jsem na tom jako ty. Má fobie dokonce dosahuje takových rozměrů, že se před každou návštěvou kabinetu pokřižuji. Skoro před každou.

6 Mants Mants | 14. prosince 2008 v 18:59 | Reagovat

Kdo má talent, ten se neubrání. No a já mám talent a já jsem se neubránil. Dneska jsem natočila poslední záběr, teď to jen sestříhat, to je to mnohem náročnější. A maturita je pro dětska. Jak tě znám, Reb, zvládneš všechno.

7 Danae Danae | Web | 15. prosince 2008 v 14:28 | Reagovat

Projekt je tohle: http://www.kosmas.cz/knihy/137876/rozhovory-s-ceskymi-lingvisty-i/ (ale nejsem ani jeden z editorů, jen jsem dva z té desítky s kolegou zpovídala). Chystají se ještě dva díly...

Jojo, vy nesmíte ani naznačovat, jinak jsou všichni moc zvědaví ;)

8 Rebelka Rebelka | 15. prosince 2008 v 16:24 | Reagovat

Profesore, osobně si myslím, že by mi nepomohlo, ani kdybych se před každou návštěvou kabinetu postavila na hlavu, možná bych to někdy mohla zkusit. Je zajímavé, že ve školních časopisech většinou pracují ti nejméně průbojní lidé:).

Mants, chtěla bych někdy tvé záběry vidět:). A nevím proč, ale slovo dětska mi připadá strašně divné. Já píšu děcka... je dětska spisovná verze děcka? Jsem zmatená:)

Danae, páni, o tom projektu jsem nidky neslyšela, ale vypadá to vážně zajímavě. U takových rozhovorů bych se asi bála ještě tisíckrát víc. Ono je asi rozdíl se ptát člověka, který je slavný, protože má pěkný hlas (ne, že bych je ale chtěla podceňovat, to ne...) nebo někoho, kdo je vážně hlava pomazaná a má co říct.

9 Titany Titany | Web | 15. prosince 2008 v 16:59 | Reagovat

Kdbych tam byla bývala byla, byla bych bývala s tebou šla...ale víš jak. Blahořečme Jirkovi^^.

10 Rebelka Rebelka | 15. prosince 2008 v 20:38 | Reagovat

Kdybys tam byla bývala byla, tak bych ti asi byla bývala řekla, že to zvládnu sama a že nepotřebuju, abys se mnou chodila. Nevím proč a nebyla by to pravda, ale má hlava je velice podivná:D.

11 Titany Titany | Web | 15. prosince 2008 v 21:15 | Reagovat

dobře

12 Jarry Jarry | Web | 15. prosince 2008 v 22:45 | Reagovat

Ahoj, hledám nějaké pěkné blogy do mého seznamu a tvůj se mi moc líbí. Něchtěla by jsis ho přidat? Adresa http://www.blogland.cz/seznam/

13 bran, která v sobotu viděla znova Twilight, heč! (a chtěla skočit na plátno a oslintat ho, kdykoliv se Edward usmál) bran, která v sobotu viděla znova Twilight, heč! (a chtěla skočit na plátno a oslintat ho, kdykoliv se Edward usmál) | 15. prosince 2008 v 22:54 | Reagovat

jsis *záchvat smíchu* jsis! xD

fungování na vypínač teď taky praktikuju, a to maturuju až za rok... nechci vidět, co budu dělat potom...

a s těma rozhovorama... klobouk dolů *chválí* šikovná Rebí, dostane cukřík

14 Mants Mants | 16. prosince 2008 v 9:04 | Reagovat

Dětský... od toho, já nevím.

Bran: Viděla jsem stmívání včera. awww! Oky řekl, že to byla kardinální volovina.

15 Rebelka Rebelka | 16. prosince 2008 v 11:03 | Reagovat

Bran, co to je jsis??? (Nemám ráda, když něco nechápu:D) Doufám, že přes Vánoce vypínač úplně vypnu a budu se učit je v úplně nejnutnějších případech. (A teď na mě přes noc ke všemu vlezl nějaký holovirus, do kosmu, jestli nebud zdravá do víkendu, tak... tak... nevím... ale prostě musím být:) )

Mants, na Stmívání se myslím nedá chodit s nějakým klukem:D. Mně jako volovina přišel akorát ten závěrečný kýč v altánku.

16 bran, která chce Edwarda. dejte mi ho někdo, prosííím (a v pátek půjdu zase, heč heč!) bran, která chce Edwarda. dejte mi ho někdo, prosííím (a v pátek půjdu zase, heč heč!) | 16. prosince 2008 v 17:10 | Reagovat

jsis je ve dvanáctým komentáři. nemám páru, co to je, ale zní to strašně vtipně :D

přes Vánoce jsem chtěla taky vypnout, do chvíle, kdy jsem zjistila, že si musím během prázdnin dočíst To a přečíst Jméno růže, jinak se k tomu už nedostanu... a koukej se uzdravit! *posílá heřmánkovej čaj a speciální laserovou pistoli na holoviry*

Mants, stmívání je nejlepší *_* ale Okymu se nedivím, je to chlap xD (nicméně v sobotu v tom kině bylo skoro stejně kluků jako holek O_o a nezdálo se, že by se jim to nelíbilo) ale altánková scéna byla fakt strašná

17 Titany Titany | Web | 16. prosince 2008 v 18:32 | Reagovat

*posílá bazukoid* lasery už dneska nefrčej

...víte co sem si uvědomila, že ta film mánie končí ve čtvrtek, takže v pátek už to máme zas za normální cenu *pissed*

Co budeme dělat?!

18 mardom mardom | E-mail | Web | 18. prosince 2008 v 0:45 | Reagovat

A já byla na Stmívání dneska ... uááá, je to skvělé, knížka je sice o malinko lepší, ale jen o malinko.

19 david david | E-mail | 19. prosince 2008 v 14:27 | Reagovat

synovec(5.let) říká morče, neteř ( 4roky) říká veverka. Já ( 33 let ) souhlasím s veverkou. Jinak moc pěkné.

20 Rebélie Rebélie | 19. prosince 2008 v 16:49 | Reagovat

jsis:D

Já se na Stmívání dnes koukla zase, mám ho teď doma, heč ;)

Já myslím, že to bude něco mezi veverkou a liškou. Každopádně je to moc pěkné zviřátko:).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama