Kreslit křídou na zem nebe

4. ledna 2009 v 9:46 | Rebelka |  originální
Další vánoční povídka. Už ani nevím, kdy to bylo, ale větu kreslit křídou na zem nebe mi jednou poslala Mants. Ráda bych jí tedy věnovala tuhle povídku.
Asi nebude pro většinu lidí uchopitelná, ale i tak si ji můžete zkusit přečíst:).
Kreslit křídou na zem nebe



Podzim se táhl. I když byly Vánoce, podzim se táhl. Lezavý chlad, dala si ruce do kapes, ale nepomáhalo to. Z nebe se snášelo - nevěděla přesně, co to bylo - snad mrholení nebo takové ty malé zmrzlé krupičky, kterým ona soukromě říkala městská parodie na sníh.
Pevně stiskla plastový kalíšek se svařeným vínem (teprve teď si všimla, že jí z rukavice kouká špička palce) a trochu se napila. Bylo to lepší. Zjistila, že když do kelímku foukne, vyvalí se odtamtud horká skořicová pára. Natlačila obličej až na okraj kalíšku. Znovu foukla. Ještě větší lavina tepla. Otřela si zamlžené brýle a z nosu slízla vínovou kapičku. Smích. Který se sem ani trošku nehodil.
Zrychlila. Kabelku si přendala z pravé ruky do levé (ta pravá už pomalu začala odumírat) a téměř se rozeběhla. Přeskočila na chodníku něco neskutečně ošklivého, patrně pozůstatek včerejší oslavy začátku prázdnin, nohy jí začaly dřevěnět a ona si nebyla jistá, jestli je to tím mrazem nebo něčím jiným. A knedlík v krku a voda v žaludku, přesto nezpomalila.

***

Byl tam, kde si byla jistá, že bude. Klečel na betonové terase (panebože, bude mít úplně promočený kolena) a kreslil křídou. Zvedl hlavu.
"Ahoj." Netvářil se překvapeně.
Jako by jí někdo hodně nepříjemný prudce stiskl vnitřnosti. (Jak si, sakra, mohl být jistej, že po tom všem ještě přijdu?)
"Veselé Vánoce," odpověděla.
"Už Vánoce?" Rozesmál se. "Už Vánoce!" Vyskočil, byl o dobré dvě hlavy vyšší než ona, ale přesto se choval tak… ne, nedospěle nebylo to správné slovo.
"Počkej, nakreslím ti dárek. Ty se nekoukej." Vrhl se zase ke své křídě.
Nechala oči otevřené. On se zakabonil. "Nekoukej!"
"Nechci nakreslit žádný dárek."
Nezdálo se, že by to slyšel. Přišel až k ní. Sklonil se a položil jí na tvář svoje ledové dlaně.
"Teď nevidíš nic."
Nadechl se. "A voníš jako skořice."
Skrz mezery mezi prsty na ni probleskl pohled zdravotní sestry. Povzdechla si.
"Takhle ale nic nenamaluješ, když mi budeš zakrývat oči…"
Stáhl ruce zpátky. Obešel ji a vyndal jí gumičku z vlasů. ("Ne, vlasy ne, nechej toho.") Přehodil jí je přes obličej a znovu se rozesmál. Vždycky se takhle smál.
"A teď máš vlasový závoj." Vrátil se ke kreslení.
Chvíli stála tiše. Potom to už nevydržela.
"Dnes nemám tolik času, vážně ne."
Neodpověděl.
"Tak namaluj jen malý obrázek, říkám ti, že musím za chvilku odejít."
"Malý nestačí."
Odhrnula si vlasy z očí. Vyskočil.
"Ty podvádíš!"
Nenechala ho domluvit.
"Ještě ani nemám hotový bramborový salát. A musím koupit kapra."
"Ale budeš doma zase sama..."
Knedlík v krku se zvětšoval a dusil.
"A ani nemáš ráda bramborový salát…"
Snažila se polykat pálivé slzy. Udělal několik opatrných kroků a položil jí ruce na ramena.
"Neplač."
Ticho.
"A nastav dlaně," poprosil.
"Proč?"
"Nastav. A když se budeš koukat, už to nebude takové překvapení."

Začalo pršet. Velké tlusté kapky smazaly křídový obrázek, který nestačil ani domalovat (mohli to být dva lidé nebo také dva stromy, nepoznala to) a ona stála, pršelo všude kolem ní, vlasy rozpuštěné a mokré, stála a neviděla skoro nic s těmi dešťovými šmouhami na brýlích.
Natáhla ruce před sebe, nemyslela na nic, cítila, jak po nich jezdí křída, šimrala a bylo jí jasné, že obrázek na dlaních, ať je to, co chce, stejně nepůjde vidět.
"Nakreslím ti něco s sebou," slyšela.
A vzpomínky se sunuly všude kolem jeho těžký řetěz, který nikdo nikdy nepřetrhne, viděla léto a bylo jedno jakého to bylo roku, jak jí dával do vlasů syrový květák, měla je tehdy ještě o trošku delší než teď, smál se ("teď ti to vážně sluší, vypadáš jako nevěsta"); nevěděla, proč myslí zrovna na takové věci.
"Už se můžeš koukat."
Otevřela oči. Ruce plné bílé křídové kaše.
"Co to je?" Pokusila se o úsměv a samotnou ji překvapilo, jak moc se jí podařil.
"Hádej."
Kapky bubnovaly.
"Nevím. Řekni mi to."
A odněkud z daleka se ozývala jakási písnička, přála si, aby to byla koleda, ale docela klidně to také mohla být zkouška rozhlasu.
"Nakreslil jsem ti duhu."
"Duhu? Vždyť máš jenom bílou křídu."
Usmál se. "To vůbec nevadí."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Titany Titany | Web | 4. ledna 2009 v 13:07 | Reagovat

Tohle sem si četla už na stránkách vánoc. Sice nevím, jestli jsem to uchopila dobře, ale nějak to držím.

A líbí, moc moc. <3

2 Rebelka Rebelka | 4. ledna 2009 v 17:02 | Reagovat

Díky, Tit.<3 Já myslím, že jsi to uchopila dobře:).

3 Mants <3 Mants <3 | 4. ledna 2009 v 21:50 | Reagovat

Ty mě znáš, nemám víc, co říct.

(Přečti si od Šabacha Tajuplný případ Františka S.)

4 cloverdee cloverdee | Web | 5. ledna 2009 v 16:24 | Reagovat

Krása.. Paradoxně mi to něco připomnělo.. A ani mi to nepřijde pro ostatní neuchopitelné, chci říct, asi si to uchopí trošku jinak, ale snad přesto správně.. Naopak bych řekla, že tohle se ti povedlo vyjímečně dobře, ještě o trochu lépe než jindy..¨

Díky za krásný zážitek:)

5 Rebelka Rebelka | 5. ledna 2009 v 19:14 | Reagovat

Mants, já tu knížku zas u nás nenajdu, ale podívám se po ní:).

Cloverdee, děkuji... Připomnělo? Taky mi to něco připomíná...:) A vždycky mě nejvíc potěší, když něco napíšu, každý si to uchopí po svém a trochu se tam najde. Takže jsem poctěna.

6 M M | 5. ledna 2009 v 23:02 | Reagovat

Je to Zvláštní případ, nevím, na co, já Páža, myslela. (To bude tím, že dočítám Nový měsíc a Bella je hrozná Mary a Edward se mi líbí, vím, že bych měla mít raději Jacoba, ale on je moc pozitivní a dokud je tupý Edward mimo, je to dobré  a mé nehty jsou přesto okousané. A tobě poskočila srdce, že je tu nový koment a že si to teda někdo další přečetl a jistě konstruktivně očůral a místo toho tu čůrám velmi destruktivně já.)

7 Rebelka Rebelka | 6. ledna 2009 v 21:07 | Reagovat

:-D :-D a stejně jsi mi zvedla náladu, i když jsem tě původně proklela do sedmého kolene... Z Edwarda přímo odkapává romantika a on navíc vůbec neví, co chce... fůj, jak se ti může líbit?:-p

8 Mants Mants | 7. ledna 2009 v 22:35 | Reagovat

Kape to z něho dost, mně se líbil nejvíc po tom, co ji v lese poslal tam, kam se odváží podívat jen celníci a pak na dalších 300 stranách byl jen jeho hlas. :) Autorka moc romantické muže psát neumí, cekově nechápu, že jsme to přečetla a chci další díl. Když jsem se zamýšlela nad tím, co že to čtu, musela jsem se sobě smát.

Btw: kolik dílů jsi četla ty?

9 Rebelka Rebelka | 8. ledna 2009 v 15:31 | Reagovat

Já četla tři. První během půl dne, druhý během tří dnů a třetí během měsíce... tak nějak to vykresluje, jak se mi jednotlivé díly líbily:D. A do čtvrtého se mi už moc nechce, ale asi mě bude zajímat, jak to celé dopadne.

10 mardom mardom | Web | 8. ledna 2009 v 18:14 | Reagovat

Reb - já četla ze čtvrtého dílu 29 kapitol a můžu říct, že čtivostí se to u mě rovnalo prvnímu dílu. Tak kdybych měla radit podle sebe, tak to určitě zkus.

PS: víc dílů jsem nečetla jen proto, že nevím, kde jsou v čj a v aj si to tolik nevychutnám.

11 Rebelka Rebelka | 8. ledna 2009 v 18:16 | Reagovat

to těch dílů bude ještě víc? já myslela, že skončí u čtvrtého... jejda, ta se rozjela:D

12 mardom mardom | Web | 8. ledna 2009 v 19:35 | Reagovat

Co já vím, tak bude celkem pět knih. JInak jsem to napsala trošku blbě - víc kapitol jsem nečetla (je jich 39 a já četla 29). Pátý díl bude ovšem Stmívání z pohledu Edwarda - takže ne další pokračování. To jen tak pro upřesnění.

13 Mants Mants | 8. ledna 2009 v 23:29 | Reagovat

peníze, peníze, penízečky

14 Rebelka Rebelka | 9. ledna 2009 v 17:15 | Reagovat

:-D (tenhle komentář je o ničem a asi tím chci jen navodit dojem, že mám u článků dost komentářů), ale stejně mi to přišlo vtipné...

15 Titany Titany | Web | 9. ledna 2009 v 19:29 | Reagovat

já myslím že jsou jen čtyři a víc jich rozhodně nebude (maximálně Midnight sun, které vřele doporučuju, protože první díl z pohledu Edwarda je ještě mnohem víc awwwieee než z pohledu Belly.)

16 bran bran | 10. ledna 2009 v 11:06 | Reagovat

a tak to já zase slyšela *drbna* že Midnight Sun vůbec nebude, páč Meyerové někdo dal na net několik kapitol bez jejího souhlasu a ona se urazila. ale to už je taky doba, co jsem to někde četla...

---

Reb, ta povídka je strašně pěkná ^_^ nevím, jak jsem ji uchopila, ale zahřála mě u srdce a to mi stačí ;))

17 Titany Titany | Web | 10. ledna 2009 v 11:22 | Reagovat

bran, jo máš pravdu:) já sem taky neříkala, že vyjde, proto je tam to slovo maximálně. Ale stejně si myslím, že si to rozmyslí, protože ta ženská prostě miluje slávu a fanynky.

18 Rebelka Rebelka | 10. ledna 2009 v 16:31 | Reagovat

Děkuju, Bran :).

19 Profesor Profesor | Web | 29. ledna 2009 v 19:26 | Reagovat

Náídherná povídka, přesně taková, jako ve své momentální náladě potřebuji. A takové, po které mám vždycky chuť se jít zastřelit, protože takovou hlubokou krásu přece nemůžu nikdy napsat.

20 Rebelka Rebelka | 31. ledna 2009 v 18:06 | Reagovat

Já čas od času potřebuju napsat něco takového a všechno to ze sebe dostat, jinak bych se asi zbláznila:). Děkuji, že se ti líbí a opovaž se zastřelit, nestojí za to:).

21 Profesor Profesor | Web | 1. února 2009 v 12:17 | Reagovat

Tak jo, já se teda nezastřelím. Zjistila jsem totiž, že na tom nejsem až tak zle, pořád může být hůř.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama