Výklad snů

10. ledna 2009 v 15:44 | Rebelka |  originální
Další Vánoční dárek, tentokrát pro Titnušku.
Varování č. 1 - nepochopí to ti, kdož neznají (důkladně) Červeného trpaslíka.
Varování č. 2 - nebude se to líbit těm, kteří nemají rádi slash.
Varování č. 3 - nebude se to líbit ani těm, ktěří mají rádi slash, protože Rebelinka psát slash neumí.
A ani to není trpaslíkovský styl.
Enjoy :-p

Výklad snů
"Chyběls mi…"
Neodpověděl jsem. A dokonale zvládal tu nečekanou vlnu emocí. Jako medúza. Nebo bankovní úředník. To bylo tvoje přirovnání, ale asi jsi ho už dávno zapomněl.
Rozesmál ses. "Nevěděl jsem, že dokážeš takhle zrudnout v obličeji."
"Nečervenám se," odsekl jsem. "Hologramy se nikdy nečervenají."
Udělal jsi malý krok blíž ke mně a myslel sis, že si ho ani nevšimnu, když budeš mít zadržený dech a oči sklopené… a našlapovat tiše. Choval ses jako nervózní puberťák na schůzce s holkou o mnoho let starší. Ustoupil jsem kousek stranou.
"Do kosmu, Rimmere, o co ti jde?" Ta věta se sem vůbec nehodila a asi sis ani neuvědomoval, že byla vyslovena. Posunul jsi se ještě víc dopředu; nevěděl jsem, jestli mám něco dělat nebo ne, hlava by chtěla, ale nohy byly dřevěné, tak jsem tam jen stál a koukal, jak propaluješ pohledem podlahu.
"Kdes vlastně celou tu dobu byl, Rimmere? Cos dělal? Zachraňoval jiný dimenze? Statečnej? Obklopenej kráskama na vysokejch podpadkách?" Bylo dojemné tě sledovat, jak se snažíš o úsměv.
Neřekl jsem nic, myslím, že ti nešlo o odpověď.
"Zatraceně, Rimmere! Mluv, sakra! Nesnáším ticho. Mám z něj husí kůži."
Další krok jsem udělal já. Už jsem stál tak blízko, že jsem mohl dokonale sledovat každý detail. (Měl jsi utržený knoflík - druhý od vrchu - a z toho pod ním už také koukaly nitky. A v koutku úst několik zrnek kari, jak typické. Bylo tak dokonale neanglické a nerimmerovké si všímat takových věcí.) V krku mě dusil knedlík, který se pořád zvětšovat, zároveň jsem se chtěl smát, hystericky smát, táhle a vysoko, prostě se rozesmát a tím to důstojně ukončit, ale smích nepřicházel a ty ses ke mně naklonil a já nevěděl, co teď, jestli… jestli… radši jsem si ani nepředstavoval, co se skrývá za "jestli".
"Chtěl bych něco udělat…" zašeptal jsi a já věděl, že je něco špatně, takhle by to být prostě nemělo.
"Chtěl… chtěl bych ti zazpívat písničku…" Hlas se ti chvěl, když jsi z kapsy vytáhl kytaru (vůbec nevím, jak se ti tam mohla vejít) a nepřestal ani při tvém prvním óhm.
"Listere, co děláš?"

Neodpověděl jsi, ale druhé óhm bylo ještě mnohem hlasitější a naléhavější než to první.
"Listere!"
"Óhm…"
Ztrácel ses mi před očima, natáhl jsem ruku před sebe a místo tvého obličeje jsem nahmatal jen vzduch.
"Óhm…"
"Listere!!!" Tentokrát jsem už křičel nahlas a doopravdy, s trhnutím vyskočil z křesla, viděl v zrcadle jen svůj vyděšený a rozcuchaný obličej (Eso Rimmer narozdíl od obyčejného Rimmera potřebuje v kajutě zrcadla, hodně zrcadel, i když teď jsem je proklínal všechny).

"Vypnout, už jsem vzhůru," zavrčel jsem, důkladně skrývaje veškerou rozmrzelost.
"Jak si přeješ, Eso," řekl počítač a píseň "Óhm" okamžitě utichla.
"Eso," ozval se ještě jednou počítač, "vážně chceš mít jako budík právě tohle? Od té doby, co jsem si tu píseň nahrála na harddisk, křičíš ze spaní. Mám o tebe strach."
"Vím, co dělám, počítači." Znělo to klidně, vyrovnaně. A asi by to tak skončilo, nebýt toho nekonečného osamělého bloudění v kosmu. "Bez těch snů bych se zbláznil úplně. Když jsem byl ještě na Trpaslíku, Lister si takhle pouštěl záznam hlasu Kochanské. Myslel si, že jsem si toho nevšiml. Když jsem jako malý spal, Frank mi ucpal nos. Potom se mi zdálo, že se topím. Tohle je stejné."
"Chápu, Eso."
"Nic nechápeš. Do kosmu, nemůžeš nic chápat. Do kosmu… do kosmu…" Rozesmál jsem se, ale nebyl to veselý smích. "Ubíjí mě to tady, počítači. Asi jsem vážně blázen."
"Nejsi blázen, Eso. Takhle by se choval každý."
"Ne, nechoval. Změň budík, počítači! Nebudu se utěšovat sněním. Jenom ta nejposlednější a nejubožejší lidská troska by se dokázala uspokojit něčím, co ve skutečnosti neexistuje."
Nápad přišel tak nečekaně, že jsem se musel posadit. Nejdřív jsem ho chtěl zaplašit, zahnat, a starému Rimmerovi by se to také povedlo, ale starý Rimmer byl mrtvý.
"Počítači?"
"Ano, Eso?"
"Dokázala bys… dokázala bys… mohl bych, čistě hypoteticky, samozřejmě, mluvit nebo třeba se jenom vidět s někým a potom to nějak udělat, aby si ten někdo myslel, že se mu to všechno jenom zdálo?"
Poprvé jsem byl opravdu rád, že se počítače nedovedou smát.
"Jistě, Eso, dokázala bych té osobě poupravit paměť."
Holosrdíčko začalo zběsile poskakovat a zahřívat se.
"Pak ovšem…" takhle neskutečně pateticky jsem se cítil jenom na hololodi, ale stejně jsem si nemohl pomoct "…pak tedy vyhledej souřadnice Kosmika, počítači! Pojedeme na návštěvu."

***
"To je dost, Kocoure. Proboha, kde jsi byl?"
"Ahoj Listere."
"Rimmere? ... Hergot, kde ty ses tady vzal?"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Titany Titany | Web | 10. ledna 2009 v 20:35 | Reagovat

opakuju: sice to není trpaslíkovské, ale stejně mě to dostalo na kolena natolik, že jsem zaplula pod gauč a nemohla se od tam dostat. A stejně si myslím, že v nějaké jiné dimenzi existuje přesně takový pár, který se chová přesně takhle. Prostě trochu filoofičtější dimenze s trochu filozofičtějším Listerem a filozofičtějším Rimmerem.

No, každopádně děkuju<3.

2 Saga Saga | Web | 10. ledna 2009 v 21:11 | Reagovat

:D no já mám dost *thumb up!*

3 Rebelka Rebelka | 10. ledna 2009 v 21:23 | Reagovat

Já zase děkuju za komentář, Tit:). A taky jsem ti ještě úplně pořádně nepoděkovala za ty dvě od tebe <3 <3. V jiné dimenzi je možné všechno ;).

Saga (nevím, jak tě skloňovat, tak radši nebudu vůbec, abych to nějak nepohnojila) - děkuju ;)

4 sigam sigam | Web | 11. ledna 2009 v 12:15 | Reagovat

Moc se mi to líbilo. Pěkně napsáno a... tak vůbec. *nadšený výraz*

5 Rebelka Rebelka | 11. ledna 2009 v 14:11 | Reagovat

Děkuji za pochvalu. Já tenhle typ povídek psát neumím, ale stejně jsi mě potěšila ;).

6 Titany Titany | Web | 12. ledna 2009 v 20:59 | Reagovat

...mimochodem...

ještě se ti stále vybavuje "kofola, čaj, Jára Cimrman a Japonsko", když slyšíš slovo "Titany"?

...jen pro ukojení mé zvědavosti;).

A omlouvám se, že sis myslela, že ti někdo napsal konstruktivní komentář, jak by řekl klasik. Ehm.

7 Rebelka Rebelka | 12. ledna 2009 v 21:36 | Reagovat

Když se teď řekne Titany, vybaví se mi pes, trpaslík, angličtina, víno, sarkasmus, slash, glády, fixa a čaj - ten jediný zůstává:).

Když už jsme u té čiré sžíravé zvědavosti; docela by mě zajímalo, co se vybaví tobě u mě :-p. Cha, ať žijí spamy, haleluja!

8 Titany Titany | Web | 13. ledna 2009 v 21:04 | Reagovat

Slash? Huh! Sarkasmus? kde?!

:D fakt to chceš vědět?

mmm...*zavřela oči a chvíli přemýšlí*

nějaké náušnice, co se pohybují, když fouká vítr, pivko (to slovo nesnáším, ale vybavilo se mi), css, Vendelín, oční bulvy, psycho, nadšení pro cokoliv kdekoliv, válení sudů

9 Titany Titany | Web | 13. ledna 2009 v 22:43 | Reagovat

náhodou to vybavování je skvělá věc:P

jen abys tu měla víc spamů...

...to s tím slashem mi stejně furt neštymuje. Jak se ti to může vybavit zrovna u mě? Moje *slashové* povídky jsou stejně pořád raitingem u 13 let:D. No, dobře, možná, že se polepším... v brzké době...

10 Rebelka Rebelka | 14. ledna 2009 v 7:04 | Reagovat

Tak jo, budeme spamovat. Já nevím, za poslední (zhruba) dva roky jsem četla slash jen od tebe:). Žádný jiný se mi nelíbí, možná právě proto, že to máš tak od třinácti let.

A sarkasmus tam je... nebo nevím, jak to nazvat, ale kolikrát se tě i bojím :D. Ale rozhodně se toho nezbavuj ;).

11 rybička rybička | Web | 17. ledna 2009 v 16:51 | Reagovat

popravdě řečeno nevim, co je slash.... ale to nevadí .... OHM.

12 Rebelka Rebelka | 17. ledna 2009 v 17:02 | Reagovat

Slash - povídka, která zobrazuje romantický nebo erotický vztah dvou osob stejného pohlaví. :)

13 Manst Manst | 19. ledna 2009 v 12:43 | Reagovat

Konečně jsem se k tomu dostala, sedím u školního počítače, zatáhla jsem angličtinu a dělám, že tu nejsem:D Líbilo se mi to, hlavně teda pointa a maximálně souhlasím s komentem Titnušky. :)

14 Keneu Keneu | 21. ledna 2009 v 19:17 | Reagovat

já jsem tak...tak ráda, že to nebyl jen sen

*uvědomila si, že neví, co mluví, ale je jí to fuk*

15 mika mika | Web | 22. ledna 2009 v 17:43 | Reagovat

dobrej příběh

16 Blanch Blanch | 23. ledna 2009 v 19:18 | Reagovat

:DDD

No co... i Rimmer má možná víc stránek :))

Docela mi chybí tvoje potterovské povídky, aspoň tahle náhrada jako záplata na "zlomené" srdce :D

Mně se to líbilo.

Sice mám Trpaslíka ráda(kdo by neměl?), ale tomuto fandomu jsem ještě nijak nepodlehla, pořád si je neumím představit spolu, ale to jsem neuměla před lety ani u Hvězdné brány, dokonce ani u Pottera s některými postavami :))

17 Amy Amy | Web | 12. ledna 2011 v 20:08 | Reagovat

S napětím jsem očekávala, co se z toho vyklube... a závěr mě opravdu nezklamal! Výborné :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama