Dokonalost okamžiku

2. března 2009 v 17:56 | Rebelka |  originální
Přináším další (snad už poslední) povídku na tři slova. Tentokrát jsem si vytáhla kouzelník - letadlo - šnek. Asi čtrnáct dní jsem nad ní bezradně přemýšlela, v pátek ztratila trpělivost a spíchla ji během několika hodin. Nepsala se mi moc dobře, tak ji tak prosím berte. Nečekejte nic hlubokého, na taková slova ani snad nic hlubokého vymyslet nejde.
Věnováno Vám za tichou i hlasitou podporu Rebelníku.

Dokonalost okamžiku


Kdysi dávno jistý moudrý člověk napsal, že nejkrásnější na světě nejsou věci, ale okamžiky. A jen o něco později se dal jeden velice starý Kouzelník slyšet, že takovou volovinu může říct jen někdo, kdo ještě neviděl jeho sbírku planet.
Sbírka planet tvořila začátek i konec Kouzelníkova vesmíru. Když ji zrovna nezdokonaloval, tak se na ni buď díval, nebo alespoň myslel. A přitom ji získal až nehorázně lacino. Na počátku všeho, kdy ještě nikdo nečekal, že by v dobách příštích mohly hrát planety nějakou významnější roli, ji koupil v jedné dražbě. (Přihazoval jen on a jakýsi Budha, který se nakonec spokojil jen s jednou modrozelenou planetou podřadné jakosti.)
Všechny je měl vyskládané ve sklenicích na stole a seřazené podle velikosti. Paní Kouzelníková mu ustavičně předhazovala, že kvůli jeho praštěné zálibě nemá v čem zavařovat, ale on si jí nevšímal. Jsou věci, které ženský mozek zkrátka pochopit nedokáže. Mohla být ráda, že nesbíral třeba nějaká pitomá letadla jako jeho chudší a nešťastní známí.

Dalo by se říct, že se Kouzelník a onen jistý moudrý člověk, který upřednostňoval okamžiky nad hmotnými věcmi, neměli příliš v lásce. Ten den byl však Kouzelník téměř ochotný odvolat všechny ty ošklivé věci, které na jeho adresu kdy řekl; paní Kouzelníková odjela na nákupy a on musel uznat, že tenhle okamžik by docela dobře mohl být druhá nejkrásnější věc na světě.
Otevřel si všechny své planetární sklenice a velice dlouho a láskyplně leštil všechna skaliska. Zrovna, když přemýšlel, jestli by nebylo lepší nasypat na planetu Iota Draconis B ještě pár miligramů draslíku, práskly dveře a na podlahu se snesl poprašek omítky. Na prahu stála paní Kouzelníková a usmívala se. Kouzelník se přikrčil. Kvapnými pohyby začal odklízet svoji sbírku do bezpečí.
"Tak co, křepeličko," zapěl, "jakpak ses dneska měla?"
Kdyby se její usměv ještě o něco rozšířil, mohla by polykat velkoměsta.
"Ráda vidím, že se pro změnu věnuješ něčemu užitečnýmu," její hlas zacinkal jako ledové kostky. "Je samozřejmě správné, že se tak svědomitě a pečlivě staráš o svou sbírku."
Kouzelník se částečně uvolnil. Uvnitř ale zůstal ostražitý. "To víš, holubičko, na takové věci mám vážně talent."
"Ano, toho jsem si všimla," zapředla. "Pořád vzpomínám, jak jsi vloni na podzim maloval tři dny v kuse pod lupou listy na jednom jediným stromu."
Červená kontrolka v Kouzelníkově hlavě zuřivě blikala.
"Dva dny," zaprotestoval. "Plus přestávky na jídlo."
Jeho slova po ní sklouzla bez jakéhokoliv účinku.
"Tři dny maluješ jeden praštěnej strom a nenajdeš si dvě hodiny na spravení střechy. Co mi na to řekneš?"
Kouzelníkovi se všechna slova vzpříčila v krku.
"A proč," její hlas se zvedal do nepříjemných výšek, "máš ty zatracený planety seřazený naprosto přesně podle velikosti a hmotnosti, když pořád nedokážeš pochopit, že ponožky patří do šuplíku na ponožky a trenýrky do šuplíku na trenýrky?"
"Ale kvítečku, srdíčko moje, to s tím přece vůbec ne…"
"Jednou ti tu tvou pitomou sbírku vyhodím do smetí," zavrčela.
"Pokládku můj, to bys přece neudělala," zachroptěl, i když ho výraz jejího obličeje přesvědčoval o opaku.
Naklonila se blíž k němu. "Vezmu tvoje sklenice," zašeptala, "a vyhodím je. Všechny. Hezky jednu po druhé." Bouchla do stolu. Sklo zadrnčelo a Kouzelník se začal potit. Její slova mu v celé své hrůznosti pomalu prosakovala do hlavy.
"A na oběd bude kapusta s chlebem," dodala vítězoslavně.
Kouzelník zaťal zuby. Celý svět kolem něj zčervenal a rozostřil se do nepoznatelna. Jeho žena se otočila v němé hrůze. Jejich oči se setkaly. Bylo to, jako by někdo nastrouhal všechen čas na tenké nudličky a rozházel je kolem sebe. Na okamžik zavládlo děsivé a výmluvné ticho, které rozřízlo až ostré prásknutí.

Kouzelník zhluboka vydechl. Potom pomalu přešel k oknu, zapálil si dýmku a pozoroval uklidňující hvězdokupy před domem.
Na místě, kde paní Kouzelníková padla k zemi, se plazil šnek a nechával za sebou slizkou stopu.
Kouzelník se na něj chvíli díval, potom si sedl a napsal dlouhý dopis jistému moudrému filosofovi, v němž uznával dokonalost okamžiku.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Eillen Eillen | Web | 2. března 2009 v 20:10 | Reagovat

Hej to je bomba. Já se tu chlámu jako magor... Děkuji za zlepšení nálady, zrovna dnes jsem to potřebovala jako sůl

2 Rebelka Rebelka | 2. března 2009 v 21:35 | Reagovat

Jé, děkuji. Proč? Stalo se něco? (Jestli tedy nejsem až neomaleně vlezlá a osobní...)

3 Titany Titany | 2. března 2009 v 21:42 | Reagovat

"A na oběd bude kapusta s chlebem," dodala vítězoslavně.

XD

Jde vidět, že Zeměplocha tě moc moc ovlivňuje. Ale v dobrým. Kde je naše depresivní Rebelka? *rozhlíží se, rameny krčí*

4 Rebelka Rebelka | 2. března 2009 v 21:46 | Reagovat

Původně toho šneka zašlápl, takže to vlastně bylo depresivní. Potom jsem zjistila, že by to nikdy neudělal.

Na tohle nešlo nic depresivního vymyslet... Depresivní Rebelku nehledej, je tu pořád a vrátí se... časem:)

5 mardom mardom | Web | 2. března 2009 v 21:47 | Reagovat

Teda, můžu ti říct, že je to správně rebelníkovské nebo rebelovské? Těžko říct, ale bylo to úžasné, krásně sis s těmi slovíčky pohrála, ačkoliv na tu předešlou to nemá (ale zase je to jiný žánr, že).

6 Mants Mants | 2. března 2009 v 21:55 | Reagovat

Awie! Jen mi neskutečně vadilo, že to není..... delší:D:D:D:D:D Prostě alá Rebí umí.

7 Rebelka Rebelka | 2. března 2009 v 22:25 | Reagovat

Děkuju, Mardom. Vůbec to není rebelkovské, Rebelka by nic takového nenapsala, to ti pidimužíci v její hlavě...:) Předešlá se mi také líbila mnohem víc...

8 Rebelka Rebelka | 2. března 2009 v 22:25 | Reagovat

Mants?:) Fakt se ti to líbilo... překvapuješ mě:)

9 Mants Mants | 3. března 2009 v 10:00 | Reagovat

Ne, lžu ti:D Proč by se mi to nelíbilo, je to maloprincovské. (Mohla být ráda, že nesbíral třeba nějaká pitomá letadla jako jeho chudší a nešťastní známí.)

10 Rebelka Rebelka | 3. března 2009 v 10:31 | Reagovat

:D:D Ta věta je úplně nejhorší z celé povídky. Je vlastně úplně k ničemu, dala jsem ji tam jen proto, že tam muselo být letadlo:).

11 mants mants | 3. března 2009 v 13:13 | Reagovat

To je jasné, ale vůbec není nejhorší, je báječná:) Doufám, že budou další tří slovné povídky.

12 Eillen Eillen | Web | 3. března 2009 v 14:01 | Reagovat

Reb, bohužel stalo. umřela naše známá a já z toho byla totálně na prášky. ale už je mi líp, vyspala jsem se z toho...

13 Rebelka Rebelka | 3. března 2009 v 14:46 | Reagovat

Eillen, už jsem to četla u tebe. Je to hrozné. Vůbec nevím, co na to říct. Snad jen, že ti budu držet palce, aby ses z toho dostala...

14 Annet Annet | Web | 3. března 2009 v 17:23 | Reagovat

Na to co je to za slova, ti teda gratuluju k parádní povídce. :))

15 Profesor Profesor | Web | 3. března 2009 v 17:47 | Reagovat

Není to úplně komické, ale je to pěkné, zlepšila jsi mi náladu pokaženou tím, že jsem musela prezentaci na nukleové kyseliny tisknout natřikrát, protože se mi seknul papír v tiskárně.

A ještě něco, mně by moc nevadilo, kdyby toho šneka zašlápl, ale toho by asi později litoval.

16 Rebelka Rebelka | 3. března 2009 v 18:18 | Reagovat

Annet, děkuji za pochvalu. I za použití layoutu:).

Profesore, při zmínce o nukleonových kyselinách mi běhá mráz po zádech. Už si přesně nepamatuji, co to bylo, ale vím, že jsem to neměla ráda:). Jsem ráda, že jsem ti zlepšila náladu. Ještě v jedné verzi se rozhodl, že si založí sbírku šneků... Já si myslím, že ho časem zašlápne. Omylem:).

17 bran bran | 3. března 2009 v 21:16 | Reagovat

a já si nemůžu pomoct, mně to prostě toho Pratchetta připomíná. a jo a jo. xD šikovná Rebelnička, líbí <333

18 Eillen Eillen | Web | 3. března 2009 v 21:36 | Reagovat

Reb, dostala, a rychle. Protože truchlit nemá cenu, hlavní je nezapomenout. Sice mi pořád není nejlépe a mám myšlenky o pomíjivosti života (no jo, v takové době číst Černý obelisk od Remarqua nebyl good idea), ale myslím, že do týdne budu stará dobrá Lenka :-)

19 Rebelka Rebelka | 3. března 2009 v 22:24 | Reagovat

Děkuji, Dikobrazi (skloňuje se to tak? *uvědomila si, že ještě žádného dikobraze neoslovovala*) Zjistila jse, že se vždycky strašně nechám ovlivnit tím, co zrovna čtu... Nením, proč mi Rebelnička zní jako popelnička...:D to je jedno...

20 Rebelka Rebelka | 3. března 2009 v 22:26 | Reagovat

Eillen, *dodává virtuálně veškerou sílu, kterou zrovna akutně nepotřebuje* Remarque na mě působí depresivně i normálně... jsi šílená...:)

21 Eillen Eillen | Web | 4. března 2009 v 8:46 | Reagovat

Reb: já vím, jenže jsem to měla rozečtené a v té náladě jsem nechtěla číst nic veselého. a ano, Remarque je depresivní i v normálním stavu, ale stejně si libuji v čtení jeho děl. :-)

22 Peet Peet | Web | 4. března 2009 v 17:06 | Reagovat

no teda, tleskám.

opravdu mě to pobavilo. inteligentní, má to vtip a spád. poslední dobou jsem narážela jen na samé rádobyintelektuálské žvásty, takže tohle příjemně osvěží  ;p

23 Rebelka Rebelka | 4. března 2009 v 17:41 | Reagovat

Jé, děkuji. Nevím, jestli je zrovna tohle inteligentní, poslední dobou mi nějak nejde být inteligentní... Ale potěšila jsi mě:).

24 Keneu Keneu | 5. března 2009 v 0:35 | Reagovat

na to, jaké jsi s tím měla problémy, je to velmi fajn

jsem ráda, že ho nezašlápl

Pratchett 8+)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama