Nepodceňujte malé chlapečky... (a Japonce)

26. července 2009 v 20:57 | Rebelka |  Výplody
Bylo toho hodně...

Dnes v jeskyni jsem měla zájezd Japonců. Jedna japonská slečna tvrdila, že umí česky, takže jim tlumočila. Když odhlédnu od faktu, že některým slovům nerozuměla, takže jsem musela předvádět pantomimou ovečku, trpaslíka a bažanta, probíhalo to celkem hladce. I když mi bylo divné, že já vždycky mluvila tak pět minut a ona to celé shrnula do dvou vět.
Situace se vyhrotila u ježibaby.
Líčila jsem jim nadšeně, jaký to je skvělý krápník; až na tu hůlku tak vyrosl docela sám. Až jsem skončila, přišla za mnou Japonka, ukázala na ježibabu a zeptala se: "A kto tóto vyrobil? To cheská socha."
V tu chvíli jsem si málem prokousla jazyk...

S malými chlapečky je další potíž. S některými. Během tohoto týdne jsem měla štěstí na dva obzvlášť despotické.
Ten první měl tak čtyři roky, potkala jsem ho na koupališti na tobogánu a vyznačoval se nepřehlédnutelnými křiklavě zelenými rukávky na plavání.
Okamžitě se zaměřil na mého bráchy. Začal do něj šťouchat ("Teď tě pane zabiju, až budeš úplně mltvej!") a snažil se mu zakázat přístup k tobogánu. Brácha naštěstí neztratil důstojnost, narovnal se do té své téměř sto devadesáti centimetrové výšky ("Chlapečku, pusť mě, nebo ti propíchnu rukávky...") a chlapeček utekl.Na obhajobu jen dodám, brácha to řekl opravdu míromilovně:).

Ten druhý bych ještě horší. Potkala jsem ho, když jsem jela autobusem domů z jeskyní. Byly mu tak tři roky.
Chlapeček: "Mami, ve vláčku jsi dělala nehorázné scény."
Maminka: "Buď zticha, zlobím se na tebe."
Chvíli byl klid.
Chlapeček strašně nahlas, asi na nás: "A ticho bude v celém autobuse!"
Maminka: "Nech toho."
Chlapeček: "Řekl jsem ticho!"
My jsme naprosto nechápali.
Chlapeček: "Budu počítat do tří!"
Potom mu asi maminka zacpala pusu.
 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Profesor Profesor | Web | 26. července 2009 v 22:19 | Reagovat

Já vím, proč nesnáším děti...

2 Danae Danae | 26. července 2009 v 23:16 | Reagovat

Checht, chlapečci! Výhrůžku "nebo ti propíchnu rukávky" asi začnu používat. I na ty, co žádné nenosí ;)

3 Mants Mants | 27. července 2009 v 22:02 | Reagovat

:D :D :D Oba by byli výborné vedlejší postavy ve filmu. :)

4 Skřítě Skřítě | 27. července 2009 v 22:14 | Reagovat

Předem lituji dětičky, které bude tvůj bratřík učit, asi se brzy utopí :-)

5 Mants Mants | 27. července 2009 v 22:58 | Reagovat

fuj, jsem tu znova a stydím se velmi. Na obhajobu dodám, že jsem ještě zblblá z kostrbaté češtiny na ukrajině:D

6 L. L. | 31. července 2009 v 19:43 | Reagovat

"Chlapečku, pusť mě, nebo ti propíchnu rukávky..."
Tak u přesně takových vět mě mrzí, že jsem je neřekla já. Úžasná věta. :)

7 rybička rybička | Web | 1. srpna 2009 v 22:00 | Reagovat

Mám šetnáctou položku do svýho seznamu důvodů, proč nikdy nechci děti. Návdavkem přibyl i další předmět, kterej nikdy nevezmu do autobusu (hned po senilním ratlíkovi s poruchou močovýho měchýře -nepříjemná historie- a obrovskym pohřebním věnci s nápisem "Navždy mezi námi") :)

8 Iswida Iswida | 2. srpna 2009 v 19:53 | Reagovat

Mě od úmyslu mít děti odradila hromada vřeštících parchantů na koupališti... Reakce tvého bratříčka mě fakt dostala :-D

9 Kleio Kleio | 11. srpna 2009 v 16:35 | Reagovat

Já pořád naivně doufám, že moje a koťátčiny děti budou jiný. Jestli ne, tak je postavím za dveře jako prázdnou flašku vod mlíka. ;)

10 Dincie Dincie | Web | 28. srpna 2009 v 9:49 | Reagovat

Ti chlapečci jsou bezvadní...ale mám jednu historku, bohužel se to týká mého dětství, která dokazuje, že i děvčátka ledacos dovedou...jako malinká jsem seděla v nákupním vozíku a prohlížela okolostojící nakupující a mé kritické oko padlo na jednu nebohou babičku, která stála hned vedle nás...změřila jsem si ji od hlavy k patě a prohlásila na celou prodejnu: "Mami, já jsem viděla ježibabu!" Mamka, která už mě znala se to snažila zamlžit a nahlas dodala :" Já vím, včera v pohádce v televizi.." a uháněla od babky, aby nás už neslyšela, neboť se už na nás zaměřila a strnula nad tou nehorázností...:-D ale já jsem se nedala zvedla jsem svůj prstíček-ukazováček, který se neomylně zabodl do směru, kde stála ona nebohá babka a vykřikla jsem :" Ne v televizi, tady stojí!!!" :-D  :-D  :-D Na svou obhajobu snad mohu jedině dodat, že jsem si tuto historku musela vyslechnout snad milionkrát a pokaždé se jí celá rodina srdečně smála...a touto cestou se nebohé babičce omlouvám, ikdyž si tak matně pamatuju, že byla opravdu ošklivá...:-D :-D :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama