Den druhý

2. října 2009 v 20:35 | Rebelka |  Výplody
Tohle jsem našla u Dangerous, moc se mi to líbilo, tak jsem se rozhodla to převzít.
1. Post about something that made you happy today even if it's just a small thing.
2. Do this everyday for eight days without fail.
3. Tag eight (or as many as you want) of your friends to do the same
Co se týče bodu tři, převezměte si to, kdo chcete.
A teď to, co mi dnes zvedlo náladu.

  • Stalo se to ve 2:30 ráno. Vlastně mi to vůbec nezvedlo náladu, ale potom jsem se tomu dlouho hystericky smála, tak vám to sem napíšu. Sestra, která onu historku slyšela už dvakrát, ji číst nemusí;).
Spala jsem a zdál se mi úplně nejživější sen mého života. Zdálo se mi, že spím a mám v posteli u nohou stočené v klubíčku dva hady. Ti hadi se začali rozmotávat a plazit se směrem k mému polštáři.
Vystřelila jsem ze postele, zpocená, rozklepaná a naprosto přesvědčená o přítomnosti těch hnusných potvor v mých peřinách. Udělala jsem to, co by udělala každá statečná emancipovaná žena: chytla mladšího spícího bráchy za rameno a začala jím lomcovat.
Já: (hystericky, rychle a vysokým hlasem) Michale! Michale!!! Vstávejmámvpostelidvastrašnýhady!!!
Brácha: Chrrrrr....
Já: (Protože jsem věděla, že se každou chvíli připlazí k okraji postele a spadnou vedle mě na podlahu, skočila jsem za bráchem do peřin.)
Brácha: (pomalu se probouzel) Co tady děláš?
Já: (Stála jsem v jeho posteli a ječela na celý - ne-li panelák, tak aspoň pokoj.) Mám v posteli dva hady, dělej s tím něco!!! Bla bla bla... hnědí, jedovatí, strašliví, draví, rychlí... blablabla pod peřinou!!!
Brácha: Co že to máš v posteli?
Já: (Nechápala jsem, jak může mít někdo tak dlouhé vedení.) Hady, hady, hadyhadyhadyhady!!!
Brácha: A kolik je hodin?
Já: Hadihadihadihadihadi!!!
(Asi jsem se klepala tak, že mu došlo, že si z něj nedělám o půl třetí ráno v říjnu aprílový žertík.)
Brácha: (Velice statečný a milý na člověka, který měl za čtyři hodiny vstávat.) Tak já je jdu zneškodnit.
Já: (Byla jsem fakt strašně moc vystresovaná, takže jsem skoro vyšoupla bráchu z postele a zakryla si hlavu pod jeho peřinu. A nechápu, že mi pořád ještě nedocházelo, že to byl jen sen.)
Brácha: Tak se ale musíš koukat.
Já: Nenenenene!!! Nebudu se na ně dívat! Někam je vyhoď!
Brácha: (zvedl polštář) Pod polštářem nejsou.
Uzlíček nervů, který vypadal stejně jako já: Blablabla... ty trdlo!!! Blablabla... jsou přece pod peřinou!!!
Brácha: Pod peřinou taky žádný had.
Já: (Pomalu jsem vylezla z pod peřiny.) A... a za postelí?
Brácha: Ani za postelí.
Já: Posviť tam pořádně baterkou!!!
Brácha: (Fakt šel pro baterku a svítil všudek kolem.) Za postelí nic není. Pojď si zase hezky lehnout.
Já: (opět hystericky) Nelehnu, nelehnu, nelehnu!!! Tam ne!!!

No... už to nebudu protahovat. Bratříček mě vzal, ukázal mi, že pod peřinou nic není a mě konečně napadla ona převratná myšlenka ("Michale, ono se mi to asi zdálo..."). Potom mi pustil znělku ze Star wars na uklidnění a pak ještě jednou na dobrou noc.
Ale stejně jsem až do rána ležela napnutá a ani oko nezamhouřila.
Bratříček ráno o půl šesté vstal do školy a ani se mi moc nesmál. Vážně, zasloužil by si svatozář:).
I když, samozřejmě, když jsem se vrátila domů se sboru, věděla o mém nočním vystoupení celá rodina a b. se jen pochechtával. Ale co, stejně bych jim to řekla, za denního světla mi to celé taky začalo připadat docela vtipné:D.

  • Další zvedače nálady už jen ve zkratce:
  • Sbor. Viděla jsem znovu starou školu, staré spoluškolníky a staré profesory. A jeden kolem mě prosvištěl i na kole:D.
  • Zasvěcovala jsem Keneu a sestru do How i met your mother.
  • A pak jsme šermovaly světelnými flashkami. A dělaly Star wars.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Titany Titany | Web | 2. října 2009 v 20:40 | Reagovat

my se v tom sboru dobře míjíme, děvčico:)

2 Titany Titany | Web | 2. října 2009 v 20:41 | Reagovat

Jinak je mi líto tvýho bratra, Já bych si myslela, že ses zbláznila:D. A chudáky hadys obvinila neprávem. omluv se.

3 Rebelka Rebelka | 2. října 2009 v 20:44 | Reagovat

Jsi bestiálně rychlá:). Kde jsi vlastně dnes byla? Taky mi ho je líto;).

4 Kleio Kleio | 2. října 2009 v 21:55 | Reagovat

Chůdě moje tučně! A tučňáčí bráška ještě větší chůdě. Ale koukám, že je to v rodině. Akorát mé mamince se zdá, že nejsem v noci doma, a tobě, že tam máš hady. XD

5 Dangerous Dangerous | 2. října 2009 v 21:59 | Reagovat

Já si u toho představila svého bráchu - taky krásný flegmatik. :)
Kolik mu je? :D

6 L. L. | 3. října 2009 v 8:46 | Reagovat

Ty máš prostě skvělého bráchu. :) (Ale ten můj by mě taky zachránil... pokud by teda byl náhodou poblíž, jakože asi ne :D)

7 Titany Titany | Web | 3. října 2009 v 17:13 | Reagovat

nejsem bestiálně rychlá :D jenom jsem náhodou přišla na tvůj blog ve stejnou dobu^^. Jsem nemocná :/.

8 Rebelka Rebelka | 3. října 2009 v 19:42 | Reagovat

Kleio, ale můj sen byl horší :D ;).
Dangie, šestnáct, ale on je většinou úplně nenormální a pořád si na mě dokazuje svou sílu, hodný je jen občas;). Ale stejně se máme rádi:D.
Lelli, asi mám:).
Tit, a co ti je?

9 Titany Titany | Web | 3. října 2009 v 20:10 | Reagovat

jakási rýmochřipka

10 Rebelka Rebelka | 3. října 2009 v 20:14 | Reagovat

Tu jsem měla minulý týden a bylo to pěkně hnusné. Doufám, že jsem to nechytla ode mě, když jsme byly v té Chajovně...

11 Lúthien Lúthien | Web | 4. října 2009 v 13:37 | Reagovat

Tak tohle je perfektní :D Chtěla bych mít taky bráchu XD

12 Rebelka Rebelka | 4. října 2009 v 17:59 | Reagovat

Ono je to s bráchem občas o nervy:).

13 cloverdee cloverdee | Web | 5. října 2009 v 14:33 | Reagovat

Přidávám se, úžasný bratr:)

14 Bestie Bestie | 15. října 2009 v 23:07 | Reagovat

To je výborné! Všichni v místnosti se diví, proč se směju nahlas :D

15 Rebelka Rebelka | 19. října 2009 v 14:09 | Reagovat

:D.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama