Hrdina

24. prosince 2009 v 9:59 | Rebelka |  Jednorázovky
Pokoj lidem dobré vůle.
A tady máte malý vánoční dáreček. Patří úplně nejvíc Calwence, trochu taky Keneu a vlastně všem, kteří si ho přečtou a bude se jim líbit.
Co by se stalo, kdyby se Severus Snape projednou zachoval jako hrdina?
Shrnutí: Děti, odvaha zahubí vás i celý svět! Pět z pěti autorčiných osobností doporučuje všem hrdinům, aby si tuto povídku přečetli dřív, než zase někomu neprozřetelně zachrání život.
Varování: Cynismus a katastrofické vize.
Prohlášení: Za povídku nedostanu ani cent. Většina postav patří J.KRowlingové (Severus z části Keneu) a uklízeč je jenom můj.
Poznámka: Děkuji Keneu za beta-read a za to, že mi osvětlila, jak se píší jména některých postav.

Hrdina
"Máme tu problém, Snape," ozval se tlustý Amycus, jehož oči a namířená hůlka jako by se také nemohly odtrhnout od Brumbála, "ten kluk zřejmě nedokáže…"
Vtom pronesl Snapeovo jméno velice tiše někdo jiný.
"Severusi…"
Ten zvuk vyděsil Harryho víc než všechny hrůzy, které během celé noci zažil. Poprvé, kam jeho paměť sahala, se Brumbál doprošoval.
Snape se na okamžik na Brumbála zadíval a v neúprosných rysech jeho obličeje byly zřetelně znát odpor a nenávist.
"Severusi… prosím…"
Jako by vesmír zadržel dech a potom se pozvolna smrskl do Brumbálových slov. Snape se velice pomalu otočil.
"Ne," řekl tiše, jako by pro sebe, ale jeho slova přilnula ke stěnám místnosti jako tapety.
"Snape, co se to…" začal Amycus.
"Nemůžete zabít Brumbála."
Vesmír se nadechl.
"Zrádce!" zaječel Šedohřbet.
Vzduchem se mihly barevné paprsky. Snape udělal několik kroků dozadu. Na okamžik se zastavil, otevřel ústa, ale potom se prohnul v pase a pomalu, velice pomalu se sesunul k zemi.
Nikdo neřekl ani slovo.
Severus Snape zemřel. A byla to hrdinská smrt.

°o°

"Byla to hrdinská smrt," řekl hlas.
Severus ležel na podlaze. Byla tvrdá, ale do zad ho bůhvíproč netlačila. Snažil se otevřít oči. Až později zjistil, že je vlastně nikdy neměl zavřené. Obraz se pomalu vyjasňoval.
"Nemůžete zabít Brumbála… to byla zřejmě ta nejhloupější věta, jakou jste kdy řekl," podotkl hlas.
Severus zjistil, že patří velice nevýraznému a hubenému muži s šedivými vlasy. "Brumbál chtěl uniknout příliš snadno," řekl a posadil se.
Muž pozvedl obočí. Na chvíli zavládlo dokonalé ticho. (Nerušené ani tikáním hodin, ani dechem, ani tlukotem srdce, jak si Severus uvědomil.) "Ano, to asi ano," promluvil potom spíše sám pro sebe. "Takže to opravdu byla hrdinská smrt."
Severus si dal záležet, aby nepohnul jediným svalem.
"Bylo to hrdinské, Severusi, to jistě. Ale zároveň velice hloupé, jestli to mohu posoudit."
Severus po něm vrhl pohled ostrý jako nůž. "Co po mně chcete?"
"Chci vám ukázat Denního věštce. Zítřejšího Denního věštce, abych byl přesný."
Svazek papírů vytáhl jako by odnikud. Byly čistě bílé a… nové. Tak nové, že ani nepatřily tomu okamžiku.
Muž zabodl kostnatý prst kamsi na první stránku. "Čtěte."
Severus přelétl očima dva palce vysoký nadpis UČITEL OBRANY PROTI ČERNÉ MAGII MÁLEM ZACHRÁNIL BRUMBÁLA!!!! Chvíli mlčel. "Nikdy nevěř ničemu, co má víc než jeden vykřičník," řekl nakonec velice tiše.
"Jen v prvním odstavci je slovo hrdina obsaženo třikrát," informoval ho muž. "A vás bude zajímat i tohle: 'Vždycky jsem věděl, že je profesor Snape na naší straně,' uvedl pro Denního věštce dojatý Harry Potter, chlapec, který…"
Severus upíral pohled do podlahy. "Brumbál je mrtvý, Bradavice v plamenech a Denní věštec o tom napíše hned ten den."
"Za čtyři dny ho na Voldemortův rozkaz zruší," usmál se na něj muž. Energicky odhodil Denní věštec na stůl. "A právě o tom bych s vámi chtěl mluvit." Opřel se do křesla a málem se celý ztratil v jeho měkkém polstrování. "Dejte si čaj, prosím. Ovocný se dvěma kostkami cukru. Tak, jak to máte rád."
Severus zjistil, že se před ním objevil hrnek s naprasklým ouškem.
"Jistě by vás zajímalo, co se stane po tom," prohodil muž se zvláštním důrazem na poslední slovo.
Severus si zamíchal čaj; hlavně protože ho zajímalo, jestli po smrti existuje cinkání lžičky o hrnek.
"Brumbála zabije Fenrir Šedohřbet," začal vyprávět muž. Pomalu a nenuceně, jako když se odvíjí nit z klubka vlny.
"Neměl u sebe hůlku," skočil mu do řeči Severus.
"Nepotřeboval ji."
Ticho.
"Lord Voldemort Šedohřbeta potrestá a veřejně vyjádří lítost nad smrtí ředitele bradavické školy. Na Brumbálově pohřbu pronese dojemnou řeč, ve které poukáže na nebezpečí, jaké pro společnost představují vlkodlaci. Remus Lupin bude zlynčován davem necelý týden na to.
Ředitelkou Bradavic se na vlastní žádost stane Bellatrix Lestrangeová."
Muž se na chvíli odmlčel a v ruce se mu objevil další novinový výtisk. Chvíli v něm zamyšleně listoval.
"Tohle Lestrangeová udělá s bradavickými pozemky," ukázal na jednu fotografii.
"Čistá krev?" Severus nakrčil obočí na název novin vytištěný ozdobným písmem.
"Ano, náhrada za Denního věštce," vysvětloval muž nepřítomně a znovu zalistoval v novinách. "Takhle bude vypadat Velká síň. Tady je váš bývalý kabinet. A ministerstvo kouzel už nebude mít vchod v mudlovské telefonní budce, jak vidíte. Většina studentů a profesorů školu opustí. Minerva McGonagallová zemře…" nahlédl do svého zápisníku, "pátého září tohoto roku a den po ní Lestrangová zavraždí Filiuse Kratiknota. Harry Potter nikdy nenajde v Bradavicích diadém Roweny z Havraspáru a Artur a Molly Weasleyovi stráví zbytek svého života v Azkabanu. Usvědčí je jejich syn Percy. A rozhodně to nebude ojedinělý případ udavačství v rodině… mám pokračovat?"
Proč se mě ptáš, když si to evidentně uděláš tak, jak chceš? "Není třeba," řekl Severus nahlas.
Muž přikývl a usrkl ze svého hrnku.
Takže myšlenky tady nahoře… (nebo dole?) číst neumíte.
"Nahoře, Severusi. Říkal jsem vám přeci, že to byla hrdinská smrt."
"Vy jste anděl?" zamračil se.
"Máte něco proti andělům?" Opáčil muž, a když jeho otázka zůstala delší dobu nezodpovězena, pokračoval. "Můžete mě brát jako uklízeče. Uklízeče dějin, dalo by se říct. A díky vám teď máme v historii nějaké smetí navíc."
"Ale to je mi líto…" opáčil a jeho rty se přitom sotva pohnuly.
"Váš dokonalý smysl pro to, čemu vy smrtelníci říkáte sarkasmus, je znám dokonce i tady, Severusi…"
"Dejme tomu, že díky mně ovládne kouzelnický svět lord Voldemort. Co po mně chcete? Mám poslat na Zem omluvný dopis?" zeptal se Severus a upřel na uklízeče dějin Pohled.
"To nebude potřeba, pokud uděláte, co vám řeknu."
"Ano?"
"Jediné, co potřebujeme je, abyste zabil Brumbála."
"Pozdě."
"Severusi," usmál se na něj uklízeč dějin a klidně se mu díval do očí, "vy mi patrně nerozumíte. My potřebujeme, abyste se vrátil do minulosti a donutil sám sebe zabít Albuse Brumbála. Tím pádem získáte mezi Smrtijedy výhodné postavení, stanete se ředitelem Bradavic a umožníte Harry Potterovi přístup k diadému Roweny z Havraspáru. Potter tudíž bude moci zničit všechny viteály a zabít Voldemorta."
"A proč bych se podle vás měl změnit z hrdiny, který málem zachránil Brumbála, a i když tím všechno zkazil, celý svět ho oslavuje, na člověka, který sice zachránil svět, ale bude navždy brán jako bastard, který zradil?"
"Svět potřebuje spoustu hrdinů, Severusi," řekl pomalu uklízeč dějin a usrkl ze svého hrnku, "ale ještě mnohem více zrádců."

°o°

Severus se točil a svět kolem něj se slil do několika tichých barevných šmouh. Sáhl rukou do kapsy svého nového hábitu (černého), nahmatal hůlku a pevně ji stiskl. Vlna tepla.
Vzpomněl si na nedávný rozhovor s uklízečem dějin
("Severusi, pro všechny případy dostanete dočasně hmotné tělo. Hůlku také, samozřejmě. A víte, možná byste nemusel vaše já z minulosti informovat o tom, že jste mrtvý. Mohlo by mu to přivodit šok."
"On to unese.")

a chvíli přemýšlel, co znamenalo "pro všechny případy".
Svět kolem se nezastavoval, pokusil se zavřít oči, ale zjistil, že to je ještě horší a v duchu proklínal uklízeče.
("Samozřejmě, že bych vás tam mohl dopravit okamžitě, Severusi, ale nepřišlo by vám to poněkud obyčejné?")
Po chvíli se mu konečně přestala houpat podlaha pod nohama a šmouhy nabývaly konkrétních tvarů. Severus zjistil, že stojí ve sklepení před svým (jeho?) kabinetem. Z veliké dálky, patrně z Velké síně, se ozýval slabý nápěvek koled a na dveře jeho kabinetu někdo (patrně Minerva) pověsil slaměného andělíčka. (Andělíčka!)
Kdyby se ubohost dala bodovat na stupnici od jedné do deseti… pomyslel si Severus na adresu uklízeče dějin. Proč zrovna Vánoce?
Znechuceně strhl andělíčka. Přistoupil ke dveřím.
Budu mu vykat nebo tykat?
A zaklepal.
Události dostaly rychlý spád.
Dveře… postava… "Sectumsempra!" paprsek… myšlenka… Když jsem mrtvý, tak proč tolik krve?... A pak tma. TMA!

°o°

Severuse probudilo náhlé ticho. Ani nepotřeboval otevírat oči, stačilo se nadechnout. Kůže z hřímala pěkně voní, pokud je uskladněná v suchu. (Mnohem lépe než purpura, Minervo!) Ležel ve svém kabinetu.
Zapraskal gramofon. V duchu zasténal. I když to mohl očekávat. Letos o Vánocích si pouštěl velice tiše Ave Maria. Jen tak, aby dosáhlo ke dveřím, ale ne za ně. Potom ale bez zaklepání přišla Minerva s talířkem cukroví a on ji poslal pryč.
Riskoval krátké otevření očí. Jeho o půl roku mladší živé já stálo zády k němu. Byl rád.
"Tu rohožku přede dveřmi si vyčistíte sám," ozval se živý Snape, bez toho, aby se otočil.
Severus neodpověděl.
Snape se také rozhodl pro ticho. Přešel k polici s knihami, podlaha ani nezavrzala, a dlouho přejížděl prsty po jejich hřbetech. Potom vytáhl jednu obzvlášť tlustou s tmavě hnědou vazbou (Kouzlo bublajícího kotlíku) a posadil se do křesla.
Severus čekal. Zjistil, že má celý hrudník velice pečlivě (jak jinak) zavázaný. Na okamžik zalitoval, že na rozdíl od svých rodičů on nikdy nesdílel názor, že na jakékoliv zranění pomůže šálek něčeho teplého s citrónem; měl žízeň, ale sám ho o čaj žádat nechtěl.
Snape zíral do knížky, ale Severus pochyboval, že ji skutečně vnímá. On sám by nečetl. Ne v takové situaci.
Místnost neměla okna, ale venku se už určitě šeřilo. Hodiny ukazovaly čtvrtou.
Severus se rozhodl. "Za dvě minuty sem přijde Minerva," řekl tiše.
Snape zvedl hlavu od knihy. Chvilku se sebe mlčky zírali. Potom krátce přikývl a vypnul gramofon.
Zavládlo ticho a vzduch byl najednou ještě těžší než předtím. Snape udělal několik kroků k posteli, potom se zarazil a zůstal stát uprostřed kabinetu.
Ticho.
Pohled na hodiny.
Ticho.
"Leží se vám…"
"Ano."
Ticho.
"Nebude klepat."
"To ona nikdy."
"Uvidí mě tady."
"Počkám na ni venku."
Snape otevřel dveře a vyšel na chodbu. Severus se zachvěl, ale chlad za to mohl jen částečně.
Už teď se trochu změnila historie. Minerva nikdy nevkročí dovnitř. Nikdy neřekne "Severusi, já nevěděla, že posloucháte…" a on ji nikdy nezarazí Pohledem.
Znovu závan studeného vzduchu a zaklapnutí dveří. Snape se vrátil.
"Nedáte si… já sám bych to odmítl, ale říkal jsem si, jestli nechcete…"
Talířek s cukrovím náhle ležel na kraji postele.
"Ne, děkuji." (Jsem totiž mrtvý.)
Snape pokrčil rameny. "Evanesco."
Talířek zmizel. Severus nechápal, proč mu to je líto.
Hodiny ukazovaly půl páté. On sám si před půl rokem touhle dobou prohlížel staré fotky. Snape to teď neudělal. Nedivil se tomu.
Severus věděl, že mluvit musí začít on. Snape už gramofon znovu nezapnul a ostražité ticho se uvelebilo v místnosti tak, že bylo těžké ho porušit. V těch chvílích, kdy odtrhl pohled od povlečení (bílého, vždycky bílého - měl podezření, že s mýty o černém saténu poprvé přišel Brumbál) viděl, že Snape rychle sklopil oči.
"Ani nechcete vědět, co tady dělám?" zeptal se nakonec.
"Chci."
Nebyl to moc dobrý začátek rozhovoru.
Na chvíli se opět o jediný zvuk postaraly hodiny.
"Jsem mrtvý."
"To nevysvětluje vaši přítomnost zde."
"Jsem opravdu mrtvý."
Ticho.
"Nevypadáte o moc starší, než jsem já," řekl Snape nakonec.
"Ne."
Pohled.
"O půl roku."
Ticho.
Hodiny.
Ticho.
"Dáte si čaj?"
Vzduch v místnosti změkl a zvláčněl.
"Ovocný, prosím."
"No ovšem."
Uvařil ho po mudlovsku, i když vykouzlený chutnal vždycky lépe, a po chvilce váhání si přisunul křeslo hned vedle jeho postele. Když srkali horký čaj a koukali se každý do svého hrníčku, napadlo Severuse, že by se jim hodilo cukroví od Minervy. S plnou pusou se lépe mlčí.
A vzduch byl plný nevyslovených otázek.
Severus zoufale přemýšlel, o čem má začít mluvit. O Lily ("Pořád ještě máš ve skřínce její fotku?" - Jistěže má... on ji také měl. A bylo to ubohé.) nebo třeba o budoucnosti ("Víš, že až to tu bude vést Lestrangeová, udělá z tvého kabinetu mučírnu? Tobě to ale bude stejně jedno, protože budeš mrtvý.").
Ještě nikdy nebylo ticho tak hlasité.
Rozhodl se.
"Potter je nevděčný spratek."
"Nafoukaný."
"A jak se nakrucuje na tom koštěti."
"Prý talent na lektvary, říkal Křiklan. Idiot."
"Kdo? Křiklan?"
"Oba."
Severus cítil, jak mu koutky úst samovolně vystřelily nahoru. Slyšel, jak Snape kašle. Vždycky si říkal, že by smích zamaskoval kašlem, ale až dosud to nepotřeboval.
Ticho, co nastalo, bylo zatím nejlepší.
"Jak dopadla... ta věc s Brumbálem?" Snape dokázal dokonale potlačit v hlase zájem, ale jeho to neoklamalo. "Říkal jsem mu, že se to nikdy nepovede."
"Já také."
"Mladý Malfoy to nezvládne, že?"
"Severusi," začal a snažil se v posteli posadit.
"Pokud se budeš ještě chvíli hýbat, ta rána se ti znovu otevře..."
"Jsem mrtvý."
"...a ušpiníš mi povlečení."
"Severusi, prosím..." zarazil se. "Chci říct, nech mě chvíli mluvit. Musíš vědět něco důležitého."
Kývl.

°o°

Uklízeč dějin se podíval na hodiny. Pět minut po půlnoci. Budoucnost byla zachráněna už před hodinou a půl.
Usmál se.
Nechá je, aby dokončili rozmluvu o sušení nastrouhané mandragory na přímém slunci, a potom ho pošle zpátky.
Protože svět potřebuje hodně zrádců, ale ještě mnohem více zasvěcených rozhovorů.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 bibi12345 bibi12345 | Web | 24. prosince 2009 v 10:05 | Reagovat

Ahoj máš super,senza,nadherný blog!!
Jesly tě mužu poprosit kukni na muj blog?!Pokouším se si zvětšit navštěvost a dneka je Stědrý den tak dyž sem já navštivila tvůj super blog tak bys ses na můj mohla mrnout a napsat komentář předem díky a pa!Štastné a Veselé Vánoce
protiže Vánoce jsou už dnes takhodně dárku pa

2 ♥~*TeRr*~♥ ♥~*TeRr*~♥ | Web | 24. prosince 2009 v 10:09 | Reagovat

Přeju blogům veselé vánoce .. Teď jsi na řadě i ty .. [: ..

3 Rebelka Rebelka | 24. prosince 2009 v 11:40 | Reagovat

Kšá!
A slibuju, že odteď už budu na všechny dneska hodná, ale vy jste si začaly...

4 mants mants | 24. prosince 2009 v 12:33 | Reagovat

Četla jsem to už včera. Hned jako první povídku na sosácích. Je prostě tvoje.

5 Dangerous Dangerous | Web | 24. prosince 2009 v 16:44 | Reagovat

No to je geniální.
Nejvíc se mi líbí toto:

<i>"A proč bych se podle vás měl změnit z hrdiny, který málem zachránil Brumbála, a i když tím všechno zkazil, celý svět ho oslavuje, na člověka, který sice zachránil svět, ale bude navždy brán jako bastard, který zradil?"</i>

<33333333333

6 L. L. | 24. prosince 2009 v 16:44 | Reagovat

Je nádherná. :)

7 ptačí žena ptačí žena | 24. prosince 2009 v 22:38 | Reagovat

Já nemám slov. Je to dokonalost.

8 Rebelka Rebelka | 24. prosince 2009 v 23:15 | Reagovat

Šarťo, nevím, jestli je to dobře nebo ne:). Ale jsem ráda, že sis to přečetla:).
Dangie, děkuju <3. Pochvaly od tebe si moc vážím:).
Lelli <3<3
Děkuju, Ptačí ženo. Já se dnes asi úplně uděkuju.

Ono člověk si může stokrát říkat, že píše jen tak pro své vlastní potěšení, ale když vidím takové reakce, tak je to potěšení ještě mnohem větší:).

9 Patagonik Patagonik | 25. prosince 2009 v 15:57 | Reagovat

Tak se přidávám ke všem - tahle povídka je fakt parádní (jako originál :-) ).

10 Rebelka Rebelka | 25. prosince 2009 v 19:32 | Reagovat

Jé, fakt?:) Tak to děkuju:). Myslela jsem, že se vůbec nechodíš:).

11 Profesor Profesor | 25. prosince 2009 v 20:04 | Reagovat

Velmi dobrá povídka. Uklízeč je zajímavá postava.

12 cloverdee cloverdee | Web | 25. prosince 2009 v 22:36 | Reagovat

Zbožňuju Tvé psaní - možná o to víc, že je po doušcích:) Trochu vylepšená nálada, Tvou zásluhou - díky:)

13 Rebelka Rebelka | 26. prosince 2009 v 10:21 | Reagovat

Profesore, děkuji:). Zjistlila jsem, že poslední dobou jaksi nemůžu napsat povídku bez nadpřirozeného nanervylezoucího potvoráka:).

Cloverdee, já myslela, že ani náladu nepotřebuji vylepšovat, ale stejně mám ještě o trochu větší radost, když jsem si přečetla tvůj komentář:). Děkuju. (Po doušcích je velice hezké eufemistické slovo pro pisatelskou lenošku :).)

14 Profesor Profesor | 26. prosince 2009 v 16:31 | Reagovat

Rebí, ale mně se takoví ti nadpřirození  nanervylezoucí potvoráci strašlivě líbí. Takový deus ex machina jako v antice.

15 Rebelka Rebelka | 26. prosince 2009 v 20:02 | Reagovat

Taky je mám ráda a nejradši bych je nacpala úplně všude:). A je mi jedno, že jsem se mám dojem učili, že je v Antice přiváděli na scénu proto, aby si usnadnili rozuzlení zápletky:).

16 cloverdee cloverdee | Web | 26. prosince 2009 v 20:54 | Reagovat

No, jestli je to vážně eufemismus pro pisatelskou lenošku, pak je myslím zcela jasné, proč jsem to použila právě já;D

17 Calwen (Puma) Calwen (Puma) | 28. prosince 2009 v 16:09 | Reagovat

Jů...to je dobrýý.
A děkujík za věnování. Zvedlo mi to náladu.
Už se těším na čtvrtek. :)

18 Septima Severa Septima Severa | 28. prosince 2009 v 22:04 | Reagovat

Pane bože, ta poslední věta je... Je dobrá jako motto :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama