...nebo tě roztrhám na fidloprčičky svým frkodrťákem

11. října 2010 v 19:06 | Rebelka |  Výplody
Víte, co je skoro stejně dobré jako roveriáda na motivy 1984 od Orwela? Dozvuky po roveriádě na motivy Stopařova průvodce po galaxii.
Don´t panic!
Ale popořadě...


  • Zjistila jsem, že jsem jako obvykle zmeškala další rebelničí výročí. Kolikáté už? Pomalu to ani nejde počítat. Jestli archiv nekecá, zveřejnila jsem první článek 5.10.2005 něco málo po půl deváté. Byla to povídka Psí život - patos až na půdu. Ale tsejně jsem na ni pyšná.
  • Miluju modrou oblohu a barevné listí! A šípky a jabka a ořechy... Prostě miluju tenhle babí podzim. Příroda je mocná.
A teď už něco k dozvukům po roveriádě, pokud máte zájem. Při psaní poslouchám High Kings a funguje mi jen jedno sluchátko. Takže hrabity hrab, zkuste si chvilku psát jen s jedním funkčním sluchátkem - je to o nervy. Ale nechce se mi jít až do obýváku pro funkční.

Dozvuky byly naprosto úžasné. Už po cestě na chatu (sedm kilometrů po tmě do kopce s kletrákem na zádech) jsem zjistila, že mi je strašně dobře. Občas si člověk asi potřebuje trošku propotit svetr, aby mu došlo, že je většina jeho problémů dokonale malicherná.
Pokud máte ráda Stopaře tak, jako já, dokážete si třeba představit, jaké to je trávit tři dny ve společnosti lidí, kteří nosí pořád u sebe ručník. Jaké je psaní a recitace vogonské poezie. Nebo příprava pangalaktického megacloumáku.
Sice mám teď (opět) jedno koleno fialové, nateklé a skoro nepohyblivé - velryba utíkala z kopce, ocásek mi přišlápl botu, já podkopla nohy hlavě a už jsme byli na zemi - ne, neptejte se :), ale stálo to za to.

Nejhlouběji do srdce se mi asi zapsalo oddalování příchodu Velkého kapesníku. Po dlouhé strastiplné cestě jsme si museli nalít do pusy co nejvíce zeleného rosolovitého slizu a utíkat s ním přes pole, abychom do následně mohli vyplyvnout do ešusu našeho družstva.
Varování: Pokud se vám řekne: "někdo z vašeho družstva musí donést ešus," nikdy, nikdy se nehlašte jako dobrovolný dárce, pokud nevíte, co se s ním bude dělat :o).
Po cestě nás honila kapesníková policie.
Protože běhání vážně není mojí silnou stránkou (zvlášť ne s pusou plnou slizu), byla jsem brzy chycena a donucena zarecitovat nějakou básničku. Nechápu, proč se mi jako první vybavila zrovna tahle...
Recitovali jste někdy Chodí Pešek okolo, když vám zelený sliz tekl pomalu i z uší? Ale vyplivla jsem jen trošičku - i když mám obavy, že fotky, které byly během tohoto incidentu pořízené, budou značně podrývat moji důstojnost a autoritu :o).

A od teď nebudu snídat nic jiného než 3D chleby. Tak.


Doma mi to teď připadá až moc malé a klidné. Také je nezvyk zatočit kohoutkem a mít hned teplou vodu :o).
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Titana Titana | Web | 11. října 2010 v 20:41 | Reagovat

AWWWW!
Strašně strašně strašně moc závidím! Příště mě s sebou bereš do batůžku.
A o tos to měla včera víc kůl že bylo 10/10/10! :)
Já chci taky běhat s pusou plnou slizu. Zavedeme to na srazech?
A btw,pokud jde o Vogonskou poezii, už vím jaké téma bude mít tvůj přísští básnický překládací projekt :D.

2 Reb Reb | 11. října 2010 v 20:50 | Reagovat

Ono je fakt co závidět. A v létě pojeď, jestli ti teda nevadí vysoká koncentrace běhaní :).
Zavedeme, ano, ano... A nejhnusnější bylo, jak jsme to všichni plivali do toho ešusu. Vypadalo to, jak když srna zvrací trávu.
Ještě musím konečně dopřeložit tohle, ale zjistila jsem, že mě strašně baví psát vogonská poezie. Páchali jsme to ve dvojicích a jedna dvojice (a byli to dva kluci) napsala naprosto dokonalý vogonský slash - sice to kromě poslední věty (a zabili se v autě) bylo celé vogonsky, ale stejně bylo naprosto jasné, co se tam dělo. Myslela jsem, že chcípnu :o).

3 Titana Titana | Web | 11. října 2010 v 20:52 | Reagovat

:D srna zvrací trávu
to by se líbilo Ilian :D

4 Reb Reb | 11. října 2010 v 21:07 | Reagovat

Jak to?:D

5 Kleio Kleio | 11. října 2010 v 22:12 | Reagovat

Chííííííííí!
A až budou fotky, chci vidět svou drahou dcerku se zeleným slizem u zobáčku. :D

6 Danae Danae | 11. října 2010 v 22:26 | Reagovat

Hahaha, oddalovací hra zní geniálně! Z čeho byl ten sliz vyrobenej?

7 Reb Reb | 12. října 2010 v 13:26 | Reagovat

Kleio, jestli se mi ta fotka dostane pod křídla a jestli bude zveřejnitelná, tak ti ji ukážu :o). Samotnou by mě zajímalo, kdo ty fotky má a kdy je zveřejní.

Danae, no, nejdřív tvrdili, že to jsou prostě chrchle...:o) ale potom jsme z nich vytáhli, že by v tom měl být pudink, mléko, voda, nějaká želatina a strašně moc zeleného potravinářského barviva. A prý snad nějaký sirup. Ono to chutnalo mnohem lépe než to vypadalo. I když nejhorší to bylo na omak - strašně se to třebalo na jazyku :o).

8 Profesor Profesor | 14. října 2010 v 17:32 | Reagovat

Recitace ujde, ale běhání?
Fuj. moje nožičky jsou olšobé, to bych  si nejspíš něco zlámala.

9 Algernon van Hadarak Algernon van Hadarak | E-mail | Web | 15. října 2010 v 10:47 | Reagovat

Tak to muselo být maso. :D Bych si tu básničku asi musel vymyslet, jelikož si žádnou nepamatuju... :)))
Teda, ten pangalaktický megacloumák... Asi zůstanu věrný Kofole ( čili "Yofole" :D ). :D :D :D

10 Reb Reb | 15. října 2010 v 11:07 | Reagovat

Však ty básničky jsme si museli vymyslet. To na tom bylo nejlepší :o).

11 Algernon van Hadarak Algernon van Hadarak | E-mail | Web | 15. října 2010 v 11:23 | Reagovat

já myslel při chycení kapesníkovou hlídkou, ne ty vogonské. :D

12 Reb Reb | 15. října 2010 v 11:49 | Reagovat

Vůbec žádnou básničku neumíš? Styď se. Však kapesníková policie by z tebe nějakou vymáčkla :o).

13 Algernon van Hadarak Algernon van Hadarak | E-mail | Web | 15. října 2010 v 14:49 | Reagovat

Říkám, vymyslel bych si ( no dobře, na nějaký, ty hodně dětský, bych si asi vzpomněl, ale poezie se mi do rukou dostává nejvíc tak na blogu Striggy :D ). 8)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama