Legenda o bratrech a modré budce 3

28. prosince 2010 v 16:55 | Rebelka |  Legenda o bratrech a modré budce
Třetí a zároveň poslední část.
Za beta-read děkuji Kleio.
I když jsem se vážně snažila spřádat své myšlenky srozumitelně, připomíná mi povídka ve výsledku puzzle. Snad, když teď budete mít k dispozici všechny dílky, je dokážate správně složit dohromady. Třeba si potom všimnete všech těch náznaků a nápověd, které mě tak bavilo strkat do celé povídky :).
Děkuji vám za přízeň a Václavovi za shovívavost :).

- závěrečná část, ve které se zjistíte, jestli Doctor používá sypaný nebo pytlíkový čaj a o čem bude Rebelka drabblovat celý příští duben -




23. 12. 2010, Praha

"Václave, o kolik let je tvůj bratr mladší?" Doctor seděl za stolem a přes hromadu knih ho téměř nebylo vidět.
"Boleslav je starší než já."
Doctor se zatvářil samolibě, jako by se právě potvrdily veškeré jeho domněnky. Otočil se. "Ten čaj mám ve třetí skříňce zleva," křikl přes rameno.
Z vedlejších dveří vykoukla Alžbětina hlava. "Už to bude. Mimochodem, Doctore, od někoho jako vy bych čekala, že bude mít sypaný."
Místo odpovědi upřel pohled na Václava.
"A to ti nebylo divné, že ses knížetem stal ty a ne tvůj starší, opakuji starší bratr?"
"Nepřemýšlel jsem..."
"Ani že se ani po více než tisíci letech s přesnou určitostí nenašla tvoje kostra?"
"A jak měl asi vědět tohle," ušklíbla se Alžběta a položila na stůl podnos s kouřícími hrníčky.
Ignoroval ji. Naklonil se k Václavovi, že se téměř dotýkali nosy.
"Všechny záznamy o tobě i tvém bratru si dokonale odporují," zašeptal a téměř u toho nepohnul rty.
Václav si najednou s ohromným zaujetím prohlížel svůj hrnek.
"Navíc ta jména... Myslíš, že si vaši rodiče řekli: ´Tak je pojmenujeme oba stejně, ať se to dobře pamatuje.´? Ne."
Doctor chňapl po hrníčku a nepřítomně si do něj nasypal několik lžiček cukru.
"A podívej se tady. Sice mám výhrady ke středověkým umělcům, ale prohlédněte si tohle," přitlačil prst na stránku knihy, až mu zbělala kůře pod nehtem. "Boleslav. Bratři si bývají podobní, ale tohle je velké sousto i pro všemocnou přírodu."
"To by ale znamenalo..." Alžběta se naklonila nad stůl, až jí pramen vlasů sklouzl do čaje.
"Jo," Doctor zabouchl knihu. Zvedl se oblak prachu. "To cestování časem někdy děsí i mě."

"Takže podle vás," Václav instinktivně vstal a udělal několik kroků směrem ke dveřím, "se mám vrátit do minulosti a zabít sám sebe?"
"To nebude nutné," usmál se Doctor a položil mu ruku na rameno. "Už jsem to jednou překazil, vzpomínáš? Podle legendy to ráno zemřel jen jakýsi Mstina, když se tě snažil zachránit. Asi až potom, co jsme zmizeli."
Nastala chvíle ticha vyplněná cinkáním lžiček.
"Ale Boleslav je zlý!" nevydržel to Václav.
"Záleží na úhlu pohledu," prohodila Alžběta.
"I když je pravda, že se na mě vždycky díval tak divně..."
"Taková Rebelka na Boleslava nedala dopustit nikdy."
"A když se napil, mluvil o divných věcech..."
"Nechoď do kostela, udělal jsem hroznou chybu," zasmála se. "Kdyby zjistila ještě tohle, tak celé příští DMD nebude psát o ničem jiném."
"A já to nechápal!"
"Nechcete tuhle zjevně zbytečnou konverzaci ukončit?" Doctor přiskočil k ovládání Tardis. "Držte si... přilby, odlétáme."
"Počkej, počkej!" Václav ho naléhavě chybil za lem saka. "Já... nejsem připravený... nevím, co dělat."
"Jsi kníže. Vládneš téhle prťavé zemi. Musíš být připravený."
"Já nechci!"
"Podívej se. Jestli to neuděláš, vybuchne vesmír. Roztrhne se na dvě poloviny. A nebudeš ty, tvůj bratr ani zbylých sedm miliard lidí."
"Je mi jedno, co si myslíš!" hlas mu přeskočil. "Já nejsem... já nejsem... Boleslav," dokončil téměř šeptem.
Doctor náhle vypadal velice unaveně a staře. "Já vím."
Podíval se mu do tváře. Václav uhnul očima.
"Já vím," opakoval, "ale věř mi, jiná možnost ne..."
"Něco mě napadlo," Alžběta se tvářila trochu nejistě, "a myslím, že by to pomohlo, Doctore. Potřebujeme na chvíli odejít. Jen já a Václav."
Zamračil se, ale všimla si, že mu na okamžik zajiskřilo v očích.
"Máte třicet minut. Potom odlétám."
Otevřela ústa.
"Ano, jsem pán času a nehraje pro mě roli, jestli budete pryč půl hodiny nebo hodinu. Třicet minut vám dávám proto, abyste se nikde zbytečně necourali. Ještě něco?"
"V tom seriálu jste byl hodnější," pípla Alžběta.


Březen 921, Stará Boleslav

Boleslav nikdy neměl rád slovo zrádce. Mnohem častěji používal označení ten, který neměl na výběr.
Zrádce hořklo na jazyku. Obalovalo myšlenky jindy rozumných mužů.
Navíc záleželo vždycky hlavně na úhlu pohledu.
A to byla jedna z věcí, kterou Václav nikdy nedokázal pochopit.
I tak měl teď Boleslav hrdlo stažené; div, že jím prošlo několik hltů medoviny. Ruka, kterou svíral rozvinutý pergamen, se ani nepohnula. To bylo asi nejhorší. Kdyby se chvěla, možná by sám sebe dokázal přesvědčit, že lituje.
Když jde o někoho blízkého, o krev vlastní krve, ten, který neměl na výběr, se blíží zrádci víc než kdy jindy.
Znovu přelétl očima ten krátký vzkaz.

Václave, dej si pozor na matku.

Když jej před mnoha lety viděl poprvé, věřil, že mu ho poslal Bůh. Teď mu došlo, že pravda je mnohem neuvěřitelnější.


23. 12. 2010, Praha

"Je tu příliš mnoho lidí."
"Však počkej. Nahoře u muzea už to nebude tak strašné."
"A všichni na mě zírají," Václav si přitáhl plášť blíž k tělu.
"Uvidíš, že to bude stát za to, kníže," mrkla na něj.
Stmívalo se. Vánoční strom se asi rozsvítil ve chvíli, kdy se na něj zrovna nedívali. Václav se na něj otočil a nechal ústa nemně otevřená. Jen ji zatahal za šálu a ukázal směrem k zářícímu kuželu.
"Je umělý," zamumlala.
"Je krásný."
"No... asi ano."
Vzduch voněl punčem a pečenými kaštany. Před sochou stál fotograf s nestoudně velkým objektivem, ale při pohledu na historicky oblečeného muže kvapně odešel.
"Chtěla jsem ti dodat... já nevím... trochu odvahy. A sebevědomí," stiskla mu rameno. Ukázala na vrchol kamenného soklu. "To jsi ty, i když bych tě v té přilbici nepoznala."
Václav mlčky zíral před sebe.
Chytila knížete a patrona České země za ruku. Jsou chvíle, kdy je to prostě potřeba.
Ozvaly se první tóny jakési vánoční koledy a chvilku jen tak visely ve vzduchu.
"Sakra. A to tady vážně většinou živé vystoupení nebývá. Skoro nikdy."
Jako by hudba kolem jejich malého soukromého vesmíru utvořila vysokou zeď.
"Teď to vážně působí jako strašné klišé."
"Nemluv," zašeptal Václav a sklonil hlavu.


Červen 920, Praha

Boleslav si narovnal plášť. Potřetí. A to si myslel, že dokáže zůstat klidný.
Připadal si, jako by ho někdo hodil do rozbouřené řeky událostí a on se v ní snažil plavat čubu.
Tak předně jeho otec. Přítomnost levobočka vzal na vědomí tak samozřejmě, že Boleslava zamrazilo v zádech. A i když si zakázal veškeré úvahy na toto téma, pořád se k nim musel vracet.
A potom tu byl samozřejmě Václav.
Václav...
Znovu si uhladil plášť.
Zalitoval, že Doctor ve své obrovské knihovně neměl žádnou příručku s názvem "První setkání s vaším mladším já - základní témata konverzace".
Václav seděl naproti němu a podezíravě si ho prohlížel. Boleslav se pokusil usmát, ale nepotřeboval zrcadlo, aby věděl, že vypadá hloupě.
"Otec už za chvíli..."
"Jaký byl hon?"
Oba se zarazili a chvíli věnovali veškerou pozornost studiu svých bot.
"Václave?"
Pohled.
"Ehm... už ses... ehm... vypadáš tak mladě!"
Už když ta slova vypustil z úst, si uvědomil, že existují věty, které by se mladším já říkat neměly.
Václav posbíral veškerou svou čtrnáctiletou důstojnost a podíval se na něj s výrazem absolutního pohrdání.
Boleslav v duchu proklel Doctora do pátého kolene a stočil řeč na počasí.


23. 12. 2010, Praha

Alžběta zavřela na chvíli oči (a instinktivně si přitom přitáhla tašku blíž k sobě). S každým nádechem si připadala dál od všedních věcí. Přísahala by, že cítí, jak ji Václavova socha mlčky pozoruje.

"Budeme muset jít," řekla nakonec tiše.
Kývl.
"Víš, chtěla jsem tě nějak povzbudit. Něco na způsob toho, co udělali v tom díle s van Goghem," zamumlala spíše pro sebe. "Ale já to prostě neumím."
"Tohle je mi stačí..."
"Počkej," vykřikla náhle a vytáhla z kapsy peněženku. "Hned jsem zpátky," zavolala přes rameno.
Vrátila se s papírovým sáčkem pečených kaštanů a hrstí drobných mincí.
"Potřebovala jsem si rozměnit," usmála se. "Na, podrž mi to."
Václav si kaštany podezíravě prohlížel, zatímco ona cinkala korunami.
"Už jsem myslela, že jsem ji vytrousila," natáhla k němu ruku s drobným kulatým předmětem. "Dvacetikoruna. Píše se tam: Svatý Václave, nedej zahynout nám i budoucím. Myslela jsem, že bys třeba chtěl... na památku."
Václav zavřel oči a přitiskl minci ke rtům.
Její "Fuj, víš, kolik na to sahalo lidí?" zaniklo v prvních tónech Tiché noci.


Prosinec 919, neznámý les

Doctor s Alžbětou mu naposledy zamávali a modrá budka se propadla do spletitých chodeb nekonečna. Jako by vypálila v prostoru díru; Boleslav si byl docela jistý, že cítí to prázdné místo.
Polkl.
Uvědomil si, že stojí po lýtka ve sněhu, hlava mu třeští jako střep a nejbližší střechy domů jsou zatraceně daleko. Neměl nejmenší tušení, co má teď dělat. A to si myslel, že to měl do této chvíle těžké.
Napadlo ho, že kdyby měl stroj času on, dokázal by to celé vyřešit mnohem jednodušeji. V první řadě by si přičaroval teplejší boty.
Vesmír se zazubil.
Země se řítila nekonečnem. Bývalý, budoucí, ale rozhodně ne současný kníže stál daleko od lidí a byla mu hrozná zima.


Epilog

"Škoda, že jste mi ve Staré Boleslavi nedal aspoň chvíli rozchod, Doctore."
Protočil oči v sloup.
"Co se vlastně stalo s Amy a Rorym? A co River? Je mrtvá?"
"Spoiler," odsekl. "Podívej, jsme zpátky v tvé době. Rád jsem tě poznal, ale..."
"Ale nechcete za companion dvě zrzky po sobě, co?"
"Mé stařičké já se kdysi zařeklo, že už mi do Tardis žádná šílená lingvistka ani nepáchne," ušklíbl se Doctor.
Zamrkala.
"Má to něco společného s ..."
"Další spoiler."
Otevřel dveře.
"Nuže, Alžběto, nashledanou." Na okamžik se zamyslel. "Čtrnáctého října v roce 2012 prý bude Stromovka obzvlášť malebná. Ale neberte mi prosím šálu."


_____________________________________________

Poznámka na závěr:
Kdyby někoho z vás náhodou zajímaly zákulisní historické podrobnosti, najdete je zde:
http://rebelnik.blog.cz/0511/pozor-pozor
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 K K | 28. prosince 2010 v 17:09 | Reagovat

Hezkej konec... Rozhodně jsem ho nečekal:-D
Ale ze všech sci-fi vím, že já nemůže zabít samo sebe, jinak ho kontinuita jsoucna dostihne:-D Ale předpokládám,. že v Doctorovi se na to nahlíží jinak...:-)
A jsem rád, že se Autorka dostala do děje:-)

2 Reb Reb | 28. prosince 2010 v 17:47 | Reagovat

Ovládáš telepatii nebo sis naprogramoval nějaký hrubý alarm, který se u tebe spustí vždycky, když přidám další pokračování? :)
On nezabije sám sebe, páč ho Doctor zachrání - už ho vlastně jakoby zachránil. Doctor kontinuitu jsoucna řeší až až :).

3 Keneu Keneu | 28. prosince 2010 v 19:00 | Reagovat

brmbrmbrm
povzbuzení jako u van Gogha...
a Mstina...
a Lejdynka kradoucí šálu...
a spoilery...
a poslední tři řádky před epilogem...
a... awie...

další nadšený komentář čekej, až si to přečtu celé znova...

4 Keneu Keneu | 28. prosince 2010 v 19:00 | Reagovat

em, a můžu být odporná?
shovívavost
*už mizí*

5 Reb Reb | 28. prosince 2010 v 19:14 | Reagovat

To se fakt píše s h? Hrubý! Ale s ch to vypadalo lépe... :D
Tu šálu mu za dva roky ve Stromovce vezmu já ;o).

6 K K | 28. prosince 2010 v 19:37 | Reagovat

To je tajný:-D
Ajo vlastně máš pravdu - píšeš to tam, že ho zachrání - to mi uniklo!:-)

7 Keneu Keneu | 28. prosince 2010 v 19:56 | Reagovat

Tak fajn. Dělala jsem si poznámky, ta Ti to tu zaspamuju extra dlouhým komentářem.
První část
hliněný servis po babičce 8+)
Boleslav, který ví, že (jeho milovaný) Mstina te den zemře - *rozplývajík, brečík, skvík*
psychopapír a vzkaz - ghí!
aú - právě jsem "našla" tu dvacetikorunu *dojetík*
Golem a Stradová *hlavou vrtík, ťuhýk, smějík*
*ohrazuje se proti "legrační zemičce* (a to jsem si myslela, že nejsem ani trochu vlastenka)
uá - ten rozhovor v předvečer je ještě úžasnější
Druhá část
rozhovor se Mstinou *brečík, skvík, rozplývajík*
"a Vánoce a sníh"... O Adventu je koledami vážně prolezlý každý a všechno
"Máme tlusté zdivo." huí, Václav překvapil Doctora
"Věděl jsem, že pro ni znovu pošle." GHÍ!
"Znám ho lépe, než si myslí." Reb, sežeru Tě. Fakt.
Lejdynka aka šílená ženská...
A Václava bych při té jejich debatě opravdu chtěla vidět.
Což mi připomíná: já bych to chtěla vidět celé, jako normální epizodu!
Rozhořčený Václav bez meče... "Ticho blbci!"
Třetí část
Z angličtiny se blbne taky. Je mi prostě divné, že Lejdynka Doctorovi vyká.
Rozhovor v knihovně... To je něco jako moffatovské rozuzlení epizody...
*šla si znovu přečíst Stručnou dějepravu...*
Uá 920 chudák Boleslav...

Takže kouzelné, úžasné, skvělé, uí, skvík a ghí.
Jenže, ze čtení se taky blbne... Vidím neviděné... Jako třeba těch pár (možná jen jeden) překlepů. Ale ony tam určitě nejsou, to je jen má halucinace 8+)

Jo, a ten vtip vymyslím.

8 Reb Reb | 28. prosince 2010 v 20:16 | Reagovat

Kubi, je mi to jasné; chodil ses se koukat každých pět minut, protože ses už nemohl dočkat. :-p :D

Leni, pro tebe je fakt radost psát ;o). Nevím, co říct. Jsem dojatá a červenám se. Vím, že to není žádné dílo, hlavní účel byl prostě potěšit Lejdynku (a sebe!), takže jsem tam dávala čistě sobecky situace, které se mi prostě líbily.
Co se týče vykání, já nevím, já bych mu asi taky vykala... přece jen devět set let...
Kdyby sis konkrétně všimla nějakého překlepu, tak se ozvi. Chybička se vloudit může. Hlavně v těch částech, které jsem teď dopisovala nahonem a nejsou obetěné.
Vymysli :).

9 Reb Reb | 28. prosince 2010 v 20:19 | Reagovat

A když jsem to psala, představovala jsem si to jako normální epizodu. Znělka by byla poté, co si boleslav přečte ten vzkaz Hodně štěstí. D + A :D

10 Keneu Keneu | 28. prosince 2010 v 23:38 | Reagovat
11 Achája Eressiel Achája Eressiel | Web | 7. ledna 2011 v 18:38 | Reagovat

God damn it! Já se snažím držet od Doctora co nejdál ještě měsíc, než budu mít po zkouškách(jinak hrozí, že se na učení ani nemrknu) a jak to mám teď udělat?:D
Spoilery:D
Je to naprosto geniální a poučné. Celou dobu jsem se krapet nechytala a nevím, jestli jsem to celé s tím Boleslavem pochopila. Jelikož jsem se o něj nikdy podrobně nezajímala. No, zase o vědomost a teorii navíc:)
Komentář od Keanu mi pomohl zapasovat pár věcí. To s tím Mstinou...ach.
Reb, ty jsi viděla veškeré staré Doctory? Zajímalo by mě, jestli se vůbec dají sehnat, případně kde a jak:)

12 Keneu Keneu | 8. ledna 2011 v 14:02 | Reagovat

to Achája

vžum...
nemám ráda Keanu Reevese, nemám ráda Kena, nemám ráda Kennyho, nemám ráda kentaury (pokud nejsou z VPS)

Historie a legendy mírně zmateně tvrdí, že Boleslav pozval svého staršího bratra Václava na křtiny svého syna a ráno po "oslavě" byl Václav cestou na mši zavražděn. Asi Boleslavem, nebo aspoň na jeho popud. Nebyla by to první vražda v rodině, protože jejich matka Drahomíra nechala zabít svou tchýni Ludmilu.

No a nyní dík Rebelce vychází najevo, že Václava zachránil Doctor, přenesl do jeho vlastní minulosti a vytvořil tak Boleslava, který se musel pokusit zabít sám sebe, aby bylo zachováno časové kontinuum, život, vesmír a vůbec. A taky kvůli kvantům 8+)

ráda bych upozornila, že na mé vidění slashe nejde spoléhat, neboť ho vidím i v shakespearovkách a kdovíkde ještě...

Rebí i já se orientujeme na renewed série, Rebí viděla i film z roku tuším 1996. České titulky ke starým epizodám a možná i odkazy na jejich download se občas objevují tady:
http://doctorwho.cz/

Reb, že mi nezakážeš komentovat, i když Ti tady tak spamuju?

13 Patagonik Patagonik | 9. ledna 2011 v 14:33 | Reagovat

Těch 40 motivačních proslovů jsem znal už dřív, ale s překladem do češtiny je to daleko lepší, díky Keneu :-)

14 Achája Eressiel Achája Eressiel | Web | 11. ledna 2011 v 1:59 | Reagovat

To Keneu
Omlouvám se za zkomolení jména, to nepozornost.
O té údajné bratrovraždě a podobných věcech je snad všeobecně známo, jen jsem netušila, že je to kolem nich ta zamotané a fascinující. Nebo to bude tím Doctorem?:)
Já taky dokážu najít slash vždy a ve všem, takže mě to ani moc nepřekvapilo:D
Tu stránku letmo znám, dala jsem si doživotní cíl vidět všechny Doctory, tak jsem na to zvědavá.
Děkuji za veškeré info:)

15 sigam sigam | Web | 11. ledna 2011 v 18:08 | Reagovat

Ííík, četla jsem to dvakrát a jsem naprosto nadšená. A taky to tak nějak nenápadně podstrkuju lidem v dějepisném semináři, aby věděli, jak to doopravdy bylo (jako kdyby nestačilo, že jsme měli za úkol napsat konspirační teorii o Přemyslovcích a tak nějak jich má každý plné kécky :)).
A na Doctorovi už jsem taky závislá. Já věděla, že to tak dopadne :D. Torchwood jsem dokoukala o Vánocích a bylo mi z něj strašně smutno... :(

16 Nikolka Nikolka | Web | 7. března 2011 v 23:48 | Reagovat
17 Nikolka Nikolka | 7. března 2011 v 23:49 | Reagovat

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama