Když jde zrůda spát, podívá se pod postel, jestli tam není Anežka

14. března 2012 v 10:53 | Rebelka |  zápisky z cest
O soutěži Urban legend jsem už psala. Nuže, na konci února jsme ji vyhodnotili a o víkendu 9. - 11. 3. 2012 proběhlo velkolepé setkání organizátorů a účastníků v Domašově nad Bystřicí.
Bohužel účast byla (mírně řečeno) dost mizerná, ale nám to nevadilo. Ti, co nedorazili, přišli o nejlepší víkend svého života. Tak :-p.

Anička. Dáma s kočkou.




Den první - putování, hostina na uvítanou a trocha toho literárna

Už jen samotná cesta stála za to. Organizátoři i účastníci se rozdělili do několika skupinek. Každá měla za úkol překonat sedmero hor, řek, lesů a kdoví čeho všeho ještě a dosáhnout vytyčené mety - Domašova nad Bystřicí.
Já a Vojta jsme vytvořili tým A jako auto, naskládali do vrnící zelené škodovky zásoby, sebe a další nezbytnosti a vydali se na cestu. Byli jsme napěchovaní jako sardinky.

Pravda číslo jedna: Ve chvílích, kdy si obyčejný smrtelník myslí, že by se do jeho auta nevlezla ani myška, zvládne Vojta nabrat ještě dva stopaře.

Měla jsem tu čest vzít si lihovku a udělat na palubní desku pod nadpis stopaři 2012 dva zářezy.
No a potom jsme málem prohráli boj s evolucí a teorií přirozeného výběru. Přesněji řečeno s faktem, že do Domašova nad Bystřicí se dostanou jen ti nejschopnější jedinci. Díky mým navigačním schopnostem jsme nejdříve asi tři čtvrtě hodiny hledali naši základnu, abychom následně zjistili, že jsme se dokodrcali do úplně jiného Domašova.

Pravda číslo dvě: V České republice stojí dohromady asi šest Domašovů. To, že jsme ten správný trefili hned napodruhé, je v podstatě dost dobrý výkon.

Zabydleli jsme se, vychutnali si seznamovací svačinku, abychom před slavnostní večeří neumřeli hlady, a zahráli si několik her. V pokročilých nočních hodinách jsme se uvelebili v křeslech a nechali se pohltit vítěznými povídkami. V kombinaci se Skřítiným přednesem byl výsledek prostě nezapomenutelný.

Místní kočka. Na tři dny se k nám nastěhovala. Na fotce si právě ochočuje Drobka.

Vítejte v ptačí rezervaci. Na večeři si tu pochutnávají Čáp a Sova.

Pravda číslo tři: Nebezpečnost dítěte je přímo úměrná šířce jeho úsměvu.

Víťa. Nenechte se zmást roztomilým obličejíkem :o). Hned první den si ze mě udělal svého osobního koně a vydrželo mu to po celou dobu pobytu. Ráda bych věřila, že jsem byla aspoň jeho nejoblíbenější kůň, ale to dítě si zvládlo osedlat dobrou polovinu vedení ;o). Na fotce s bráchou.

Na fotce je Péťa, Víťa a výdejní okýnko, kterým se ti dva dárečci celou dobu pobytu snažili dostat na zakázané území kuchyně.




Den druhý - anglické ráno, vražedné odpoledne a zrůdná noc

Vstávání bylo bolestné. Šup, šup, ven ze spacáku, a rychle do kuchyně - vařit kakao a plést se pod nohy šéfkuchaři. V programu jsme naslibovali snídani v anglickém stylu, takže se smažila vajíčka se slaninou, opékal chleba a mazal džem.

Pravda číslo čtyři: Když je kočka delší dobu potichu, pravděpodobně vám žere snídani.

Pilní mravenečkové připravují snídani.


A už se to veze!

Nejmladší účastníci Víťa, Péťa a Adélka.

A tohle nám dětičky nalepily na pokoj vedoucích.


Odpoledne jsme odstartovali detektivně literární hru. Ubohé Keneu jsme polili hlavu chilli omáčkou - dělala nám zavražděnou lingvistku.
Já ztvárnila dceru oběti a zároveň komplicku proradného komorníka Sovy. Společně jsme unášeli dětičky a svazovali je v naší tajné místnosti. I když jsme se opravdu snažili být nápadní, odhalila nás jen jedna skupinka.

Pravda číslo pět: Pokud chcete lépe poznat nitro křehké ženy, přidělte jí spolupachatele, nechte ji zdědit imaginární dům a dovolte jí dvě hodiny řvát na všechny kolem sebe.

Úplně mrtvá Keneu.

Zdědila jsem celé království.

Můj partner in crime Sova a Vojta - šéfkuchař ve hře i po celý víkend.

Brácha byl mentálně narušený zahradník. Drobek trefně poznamenala, že s tou kočkou je jako Lennie z O myších a lidech.


Když byli pachatelé usvědčeni a odsouzeni, vrhli se ti statečnější z nás na fotbálek ve sněhu. Abych řekla pravdu, naposledy jsem dobrovolně kopala do balónu ve čtvrté třídě. Naštěstí hluboké závěje jakž takž setřely rozdíly mezi těmi, co umí, a těmi, co nechápou, proč by vlastně měli umět… takže můj tým prohrál jen deset jedna.

Pravda číslo šest: Pofotbálkové ponožky způsobují rakovinu.

Chvíli volna jsme zaplácli pantomimou. Volta předvádí Hermionu.

Večeře proběhla v duchu těšení se na slibovanou noční hru Zrůdy vstaly. Našli se ale mezi námi i tací, kteří sice byli plni očekávání, ale i tak do sebe dokázali nacpat kamión špaget. Heslo večera: Když už se přežrat, tak ať to má styl.

Pravda číslo sedm: Jen hrdina nebo blázen si troufne vyzvat mého bráchu na soutěž v jídle.

Večeře probíhala klidně... až do sázky dvou mrchožroutů. Kdo do sebe rychleji natlačí kopec špaget, vyhrál, a ten druhý vypije z lahvičky co nejvíc chilli omáčky.

Soupěři jedli, až se jim dělaly boule za ušima.


Nakonec ale zbyl jen bráchův prázdný talíř a skleslý Vojta.


Nebyl by to Péťa, kdyby si taky nechtěl loknout.

No a potom vstaly zrůdy. Doslova.

Zrůda - já.

Elvíra je i jako zrůda moc milá.

Naše dvorní ilustrátorka Anička si malování na lidi opravdu užívala.

Sova pálená :o).

Bylo to nepopsatelné, přesto se o to pokusím.
V celém domě zhaslo světlo - zrůdy vyhodily pojistky. Soutěžící se zabarikádovali na základně, jediném bezpečném místě. Z rádia se ozývalo pořád dokola: "Zrůdy jsou v domě. Zrůdy jsou v domě. Zrůdy jsou v domě."
Poslední přeživší lidi museli najít čtyři majáčky, složit dohromady klíč k odpálení nějakého chemického tentononcu a zničit zrůdy jednou pro vždy. Bohužel pro ně byly zrůdy opravdu v domě, měly izolepu a nebály se ji použít. Svazovaly (slepovaly) nebohé zachránce světa a zamykaly je všude možně.

Pravda číslo osm: Nikdy nepodceňujte pud sebezáchovy.

Poslední přeživší lidé se totiž velice brzy zbráborali a oplatili útok útokem. Zrůdy si najednou s hrůzou uvědomily, že mají proti sobě rovnocenné soupeře.
Situace začala být poněkud zoufalá.
Soutěžící zneškodňovali zrůdy, zrůdy omylem zneškodňovaly jiné zrůdy, když už zrůda náhodou zneškodnila soutěžícího, tak zjistila, že si někde zapomněla izolepu...
A nejhorší ze všeho byla Anežka.

Zrůdobijka Anežka

Pravda číslo devět: Nikdy nepodceňujte milé osoby s copánky.

Anežka nás prostě začala likvidovat ve velkém. A když už se nám ji konečně podařilo uvěznit, vyskočila oknem (a že to byla pořádná výška) a za chvilku jsme ji tam měli zas.
Všechny zrůdy si oddechly, když soutěžící složili klíč, našli v kotelně zápalnou šňůru (ne, tohle není žádná trapná metafora), odpálili světlici a zabili nás. Konečně jsme mohli odpočívat v pokoji.

Pravda číslo deset: Ať už se snažíte utahat děti sebevíc, stejně jste to nakonec vy, kdo odpadne jako první.

A takhle vypadaly zrůdy potom.

Po hře se zrůdy odplížily do spacáků pokousané a potlučené - na obličejích zbytky černé barvy, která nepustila, ani když jste jí pohrozili kartáčem.


Den třetí - ruská snídaně, mumifikovaná lízátka a loučení

V jídelníčku jsme naslibovali snídani v ruském stylu. Většina kuchařů naprosto netušila, co si pod tímto pojmem představit, ale Vojta začal suverénně vařit vajíčka a krájet mrkev - takže nakonec snídaně byla.

Skříťa vaří vajíčka.

Výsledek našeho snažení. A nejhodnější dítě dostalo talířek s papežem :o).

Velký úklid před odjezdem.

Těsně před odjezdem se znovu projevil klub mrchožroutů. Čáp dostal do babičky třicet let stará lízátka, a protože není žádný krkoun, hezky se o ně podělil.

Pravda číslo jedenáct: Na třicetiletém lízátku většinou chutná obal lépe než obsah.

Mňamí!

No a potom už jen slavnostní vyhlášení výsledků, rozdání cen, rozloučení a hajdy domů.

Kevin, autor druhé nejlepší povídky, si odnáší zaslouženou odměnu.

Gabča, autorka Kočičích legend, dostává diplom.

No a samozřejmě nezapomenutelný Tygří dráp, i když nesoutěžil, dostává čestné uznání.

Smutná pravda na závěr: Čím lepší akce, tím těžší loučení.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Dangerous Dangerous | 14. března 2012 v 13:04 | Reagovat

To zní pěkně! A ty pravdy jsou pravdy pravdoucí, hlavně č. 4. :D

2 Reb Reb | 14. března 2012 v 16:45 | Reagovat

:D a ona se potom na tebe ještě tak hezky podívám, že jí za to ani pořádně nemůžeš vynadat...

3 Skřítě Skřítě | 14. března 2012 v 16:51 | Reagovat

Lépe bych to nevystihla! Dokonalá akce... vůbec nelituji toho, že byla víceméně likvidační... a že po ní víc nežiju než žiju... ostatně jako po každé akci s Čápem a jemu podobnými... ale klidně bych si ji dala ještě jednou. Musím se smát nad milými detaily a hlody, které jsi tu vypíchla... dokonalá akce potřebuje dokonalé vylíčení mou dokonalou sestrou a toho se jí dostalo :-) Mimochodem... za tu fotku nad vajíčky tě zabiju, za ten pochvalný komentář k mému hlasu máš ale palec nahoru :-D

4 Reb Reb | 14. března 2012 v 17:02 | Reagovat

Uf, děkuju, sestři. Právě ze mě byl ve škole udělán naprostý a kardinální blbec, takže jsi mi aspoň trochu spravila náladu :o).
Likvidační akce mají něco do sebe. Vypadá to, že můj organismus se ještě nerozhodl, co teda bude, a jsem chcíplá tak napůl.
Jsem ráda, že se ti to líbilo. Původně jsem nic psát nechtěla, ale nemohla jsem včera usnout a tak nějak se to vyvrbilo :o).
A co se ti nelíbí na fotce nad vajíčky? ;o) Právě jsem si říkala, že ti to tam sluší, tak ji tam dám :D.

5 Skřítě Skřítě | 14. března 2012 v 18:39 | Reagovat

[4]:Vypadám jak zombík... sestři drž se!!! Myslím na tebe a v pátek budu doma... tak na viděnou, zlatíčko moje pisatelský :-D

6 Profesor Profesor | 14. března 2012 v 19:52 | Reagovat

Pravda č. tři a ta závěrečná jsou trefné. Ostatní jsou taky fajn.
Hezká akce.

7 Kleio Kleio | 14. března 2012 v 19:55 | Reagovat

Teda ty máš zase plusové bodíky za pobavení maminky.
Říkám si, že pokud by účast byla větší, znamenalo by to přímoúměrný odpad organizátorů, ne?
Jo a pravda číslo 4 a 11 jsou ověřeny praxí. :)

8 Migg Migg | 14. března 2012 v 21:54 | Reagovat

S pravdou číslo 11 musím nesouhlasit. Lízátko bylo velice dobré a slaďoučké.
Jinak pokud jde o pravdu číslo 7 tak tu jsem málem také prohrál, protože v úmluvě bylo že se nesmím pozvracet.

9 Reb Reb | 15. března 2012 v 14:05 | Reagovat

Sestři, já asi nebudu doma. Buď nemocná nebo pryč, tak si vyber :o).

Profesore, to byla. Díky.

Kleio, ty jsi někdy jedla třicet let staré lízátko?

10 K K | 15. března 2012 v 22:59 | Reagovat

Like fotka "Zdědila jsem celé království."

11 Gabrielle Beatorice Bone Michaelis van Dorcell Gabrielle Beatorice Bone Michaelis van Dorcell | E-mail | Web | 16. března 2012 v 19:11 | Reagovat

Pekné fotky :) Pripomínaš mi v tomto moju tetu :) Presne ona takto dokumentuje všetko :):)

12 undead Trent undead Trent | E-mail | Web | 16. března 2012 v 21:53 | Reagovat

Rebi, to byla totiž taky kardinální volovina, dát těm děckám nažrat! :D každej přece ví, že když dáš dítěti najíst, neutaháš ho ani omylem, ani náhodou. 8) vím z vlastní zkušenosti. když dostane sestra jídlo, je to peklo! takže až zas někdy budete chtít nějaké dítě utahat, nedejte mu celý den najíst a nechte ho zaběhnout si maraton, pak uklidit, nasekat dřevo, zaběhnout maraton podruhé, naládujte ho celou pikslou prášků na spaní a budeš mít jakousi nenulovou šanci ( nikoli však nadpoloviční ), že se ti podaří ho uspat. 8)

akce vypadá tak krutopřísně, že mě deprimuje jedna věc - že jsem se něčeho takového nezůčastnil. tady u nás je totiž děsnej problém na něco takového narazit. vlastně je skoro neřešitelnej.

co se té navigace týče, tos mě jetě neviděla hledat pobočku mé zdravotní pojišťovny. :D to sem na ni koukal, netušil to, pak chodil všude možně a teprve když už sem začal být doopravdy zoufalý, že ji nenajdu, sem ji našel a zjistil, že já blbec tam moh být už dávno.. :D

k tý žravosoutěži - tak si říkám, kdo by vyhrál v případě, že by si to tvůj bratr rozdal s J. W. Procházkou. 8)

a na tý fotce s tebou ala zrůdou.. kde je sakra ta zrůda? no? ty klameš zákazníka nepravdivými údaji na etiketě! styď se! :D

jo a oživili ste pak zase tu úplně mrtvou Keneu? to by bylo kruté, nechat ji mrtvou..

13 Čáp Čáp | Web | 18. března 2012 v 22:45 | Reagovat

Vy ještě nevíte, co je to likvidační akce :-D

14 Reb Reb | 18. března 2012 v 23:53 | Reagovat

Kubi, lajkuju tvůj lajk ;o). Ale zrovna tahle fotka je děsně rozmazaná.

Gabrielle, fotky nejsou většinou moje. Já si jen jen bez dovolení vypůjčila.

Trente, nepoznáš zrůdnou zrůdu ani když ji vidíš... :-p Keneu jsme oživovat nemuseli - zvedla se sama nanejvýš spokojená, že má hodinku volno :).

Čápe, cha, na tvém komentáři je nejlepší to slovo ještě :D.

15 mardom mardom | 20. března 2012 v 11:51 | Reagovat

To musela být teda parádní akce. Až bych si něco takového ráda užila i osobně, což nějak nejde... Závidím a zároveň přeju co nejvíc takových šílených, ale báječných akcí.
PS: fotky jsou skvělé a komentáře ještě více.

16 Reb Reb | 21. března 2012 v 9:10 | Reagovat

Děkuju, Mardom. Za to, že se ti to líbilo, i za přání :o).

17 Keneu Keneu | Web | 22. března 2012 v 19:37 | Reagovat

Dnes má svátek Vladimíra! A jo a jo!
Přeji nějakou řádně kreativní múzu do sklinky od okurek, DMD je už za rohem.

18 Vindy Vindy | Web | 25. března 2012 v 19:05 | Reagovat

Zdravím, nechceš si přivydělat blogováním ? Stačí se zaregistrovat tu http://www.postsgenius.cz/a/a.6a5676f47d2bc6ce16cd5164dfcd67a3 ..většinou za článek dostaneš 200 kč. Což není špatné :)

19 Reb Reb | 25. března 2012 v 20:29 | Reagovat

Keneu, opožděně děkuju. Jako každý rok jsem na to úspěšně zapomněla. Ještěže tě mám :).

20 Keneu Keneu | Web | 25. března 2012 v 21:48 | Reagovat

8+)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama