Tak jsem dnes pucovala dlaždičky v koupelně a poslouchala u toho nějakou Beetovenovu symfonii (už nevím, jak se jmenovala, ale zní takhle: nanana-ná-na-ná, nanana-nána-ná, nananana-náá-náá-náá - umím ji docela dobře broukat ;o) ). Poslední dobou jsem fajnovka a uklízím jedině za doprovodu vážné hudby.
No a v té chvíli jsem si uvědomila, že mi chybí rebelník. A že by mě mohlo znovu - po roce - psaní nabíjet. Takže (jen na zkoušku a nesměle) otvírám v hlavě zrezavělé šuplíčky se slovní zásobou a zjišťuji, jestli je někdo doma.
Nevím, kolik lidí tu asi zavítá, a ráda si asi budu psát i jen tak pro sebe. Ale každopádně, pokud na mě v komentářích vykouknete zpátky, jako že ještě žijete, bude to jedině dobře.
Přesně řed rokem, 27. 12. 2011, jsem tu novoročně bilancovala. A i když už nemám na rebelník nemám tolik času jako dřív, říkala jsem si, že by bylo zajímavé na stejné otázky odpovědět znovu.
Úžasné a nervydrásající zážitky z mého života vám tu líčit nebudu. Koho zajímají, ať se mě zeptá nad sklenicí piva :-p.
Ale jinak...
Celý tento týden se pro mě nesl v duchu objevování dosud neobjeveného. Aneb poprvé jsem byla v červeném kostelíku v Brně a u nejvyššího správního soudu, poprvé vhodila drobné mince do košíčku pouličních hudebníků a poprvé jedla uzené šproty v oleji :-p.
A hlavně... sehnala jsem Norika. Sice už teď nikdy nebudu chtít hrát žádný jiný gamebook, ale stálo to za to :D. A vlk mi sežral zelí a drakovi se nelíbila Kamasutra. Doporučuju včem, kdož neznáte, je to vážně výborné čtivo.
Akorát jsem se teď večer přistihla, že mi běží hlavou přibližně tohle: Máš mastné vlasy. Co s tím uděláš? Umyješ si je šampónem. Umyješ si je jarem. Necháš je tak, jak jsou...
A když už doporučuju hru na hrdiny... znáte JourneyQuest? Nenechte se odradit podle mě ne moc vhodně zvoleným prvním dílem. Ostatních šest stojí za to. A beru do party každého, kdo se mnou bude chtít následně založit fanklub Carrowovi a Glorionovi ;o).
Dnes jsem ještě valila na poslední soud, kde jsme měli štěstí na naprosto neskutečného pana soudce. Hezky nám to, studentíkům, všechno vysvětlil, i nějaké historky z praxe přidal (žaloba a obžalovaní museli mezitím sedět a taky pouslouchat) a pak si nás ještě vyzkoušel z paragrafů. Během jednání. No, aspoň vím, že jsem se ten zákoník hezky naučila - jen si prý příště musím stoupnout, když mluvím ke slavnému soudu.
Takže sbohem, školo, ahoj, Vánoce. Budu patlat cukroví, uvidím po děsně dlouhé době některé kamarády a tak :).
A psát vánoční sosáckou povídku. Chmmm... když už jsme u toho, nenašel by se nějaký dobrovolník, který ovládá gramatiku, stylistiku a ostatní věci na -iku a který by mi po tom chtěl hodil okem? Nechci otravovat nikoho konkrétního, protože je to dost dlouhé a ještě to není hotové a možná to je úplně blbé. Tak jen pro případ, že by se někdo extrémně nudil...
Prosím, držme teď minutu ticha za všechny tabulky čokolády, které padly za vlast, za nervy, které mám vytahané stejně jako měl Casanova vytahanou gumu od trenýrek, a za občanský soudní řád, na kterém jsem si vybíjela přebytečný adrenalin.
Řekla jsem si, že by bylo fajn, kdyby můj jediný prosincový článek tady nebylo něco na způsob: "Tak už jsou Vánoce, hou hou hou!". Takže jsem se rozhodla napsat tohle.
Za předpokladu, že si změníte pohlaví a potom se pomocí vašeho stroje času vrátíte do minulosti a budete mít pletky sami se sebou - je to slash nebo není?
Ne, nechci to sama zažít ani o tom něco napsat, jen mě to napadlo na přednášce a brácha mi řekl, že jsem úchyl a odmítl se o tom se mnou bavit.
A nechete mi říct něco pozitivního? Tak nějak to na mě všechno dopadlo a je mi děsně trudomyslně.
Před chvílí jsem s hrůzou zjistila, že mi sem pořád chodí nějací lidé. I když to tu děsně zanedbávám. Takže pro vás, kteří se sem občas ještě podívají...
Za tu dobu, co jsem tu ani nepípla, jsem stihla spoustu věcí.
opravit si zbývající zápočty
udělat pár zkoušek (a už jen dvě zbývají)
přespat opět na Alexandrovce
objevit seriál Dollhouse a vybudovat si na něm solidní závislost
asi milionkrát si říct: "Když se ještě budeš chvilku hezky učit, budeš moct jet už za pár zanedbatelných týdnů za Lelli a na ff a do Skotska a na DMD piknik a tak." :o)
Dostala jsem od brášky ke svátku červené kotníčkové conversky! Chápete to? Od člověka, který by měl být správně na vrcholu puberty a lézt mi na nervy... Navíc jsem to vůbec, ale vůbec netušila. A ani se slovem nezmínila, že to je to, po čem moje srdce touží. I velikost odhadl <3
A cédéčko High Kings. Stažené, ale to je úplně naprosto jedno <3.
I když mi dost věcí nevychází tak, jak bych si představovala, na rodinu jsem měla obrovské štěstí ;o).
Už dvacet dva let věřím v osud, spravedlnost a vlněné ponožky. Také věřím, že kdykoliv vyjde nová kniha o jednorožcích nebo upírech, zabije Bůh koťátko.
